Ve zkratce, šlo o to, vytvořit takové řešení lokality uherskohradišťské nemocnice o výměře 17 hektarů (pozn. cca 17 fotbalových hřišť), které by postupně uvolňovaný areál vhodně začlenilo do současné urbanistické koncepce města.
Platný Územní plán Uherské Hradiště navrhuje pro dotčenou plochu smíšené obytné využití městského charakteru, což je samo o sobě velmi vágní teze, pod kterou si můžeme představit úplně vše, mimo průmyslu a zemědělské činnosti. Územní plán (z r. 2011), vzhledem k rozsahu a významu plochy, stanovil (do 5 let) dále povinnost zpracovat pro dané území regulační plán (vymezení veřejných prostranství, infrastruktury, kanalizace, vodovodu atd.). Soutěž proběhla podle regulí ČKA.
A vítězný návrh, až na několik zdánlivých „drobností“ (ne zcela vhodná skladba objektů bydlení, zcela chybí rodinné domy, špatné napojení objektu záchranné služby), přesně odpovídal zadání soutěže.
Kam tím vším míříme? Prvním problémem bylo samotné vlastní zadání soutěže. Dle závazných podmínek byli nuceni soutěžící architekti navrhnout sídliště (budeme tento termín používat, jelikož nejlépe odpovídá zadání). Sídliště pro několik tisíc obyvatel, kteří prostě chybí a nezvýší-li se medián průměrné mzdy v Hradišti, nic se na tomto stavu nezmění. Situaci dále umocňuje pozvolný úbytek obyvatel. Nedokážeme si představit, jak by docházelo k naplňování bytů novými vlastníky, případně nájemníky, když dosavadní demografické studie bývalého Odboru strategického plánování i v optimistických verzích hovoří o pouhé stagnaci počtu obyvatel.
Nesdílíme názor architekta města Ševčíka, který na jednom z letních setkání nad revizí stávajícího Strategického plánu rozvoje města prohlásil něco ve smyslu, že „lidé dnes raději hledají a preferují bydlení v bytě, než v rezidenční čtvrti ve vlastním domě.“ Ostatně, jsme velmi zvědaví na výsledky demografické studie, která bude předložena a prezentována na prosincovém zastupitelstvu.
Navrhujeme přehodnotit záměry města a provést regulační plán tak, aby konvenoval s plány na vytvoření skutečné „rezidenční čtvrti.“ Jedinou možnost k zvýšení počtu obyvatel vidíme v poskytnutí dostatečného množství kvalitních pozemku k výstavbě rodinných domů. Domníváme se, že pro danou lokalitu je to nejlepší možné řešení se silnou nosnou ideou. Vyjměme ze 17 ha cca 10 ha pozemků a prodejme je cca po 700-1000 m2. Získali bychom přes 100 stavebních pozemků a potenciálně do rozpočtu města 150 mil. korun po odečtení vedlejších nákladů na sanaci pozemků a vybudování infrastruktury. Věříme, že by se po kvalitních pozemcích jen zaprášilo a v horizontu 10-15 let by noví rezidenti zvýšili počet obyvatel města o několik set. Nesporně by se i zvýšila úroveň kvality bydlení v Uherském Hradišti. Na zbývajících 7 ha by se realizovala bytová výstavba, spojená s výstavbou objektů občanské vybavenosti. Finance, získané z prodeje pozemků v řádu 30-40 mil. korun by patrně uspokojily současného majitele pozemků (NemUH, potažmo Zlínský kraj), který by je, jak už avizoval ředitel nemocnice Petr Sládek, použil na výstavbu nové interny za zhruba 200 milionů k letos otevřenému centrálnímu pavilonu.
V diskuzích o soutěži bohužel nezaznělo, jaká obrovská nebezpečí s sebou nese vybudování nového sídliště vedle stávajících. Největší z rizik spatřujeme (v horizontu 15 let) ve vytvoření ghetta ze sídlišť Štěpnice a Mojmír. Obě sídliště stárnou a spolu s nimi i občané zde žijící. Existuje vysoké riziko pozvolného vylidňování zmiňované lokality přirozeným úbytkem obyvatelstva. Celý stav patrně umocní postupné zvyšování kupní síly (bohatnutí) obyvatel ve zmiňovaném časovém horizontu. Co se stane? Bohatší vrstvy se ze sídlišť přesunou do nové čtvrti a setrvají zde pouze nízkopříjmové skupiny a nic už nezabrání vytváření ghett. Města západní Evropy a USA tento stav již znají. Aby ghettoizaci zabránila, volí zpravidla radikální řešení – zbourají celou čtvrť. Výstavbou rezidenční čtvrti riziko ghettoizace značně omezíme.
Získané finance z prodeje pozemků na rezidenční bydlení by se mohly shromažďovat ve speciálním rozvojovém fondu města a požít na odstranění všech možných neduhů a problémů, které město trápí (špatná infrastruktura, chybějící park. domy a park. místa v místních částech, úprava středu města atd.). Odbor investic je schopný získat ke každé koruně z fondu 3-4 koruny z dotačních titulů. Hypoteticky jsme na částce na investice atakující 500 mil. korun a to bez použití každoročních investičních peněz z rozpočtu města (cca 40 mil.; od r. 2018 po splacení velkých investic cca 50 mil.).
Je naprosto nezbytné pozdržet rozhodnutí v této věci na krajské úrovni a vše ještě řádně zvážit. Nevíme, nakolik již probíhají jednání na krajské úrovni o prodeji mezi hejtmanstvím a developery. Je nakonec možné, že v příštím roce krajské zastupitelstvo neodolá a ještě do voleb prodá pozemky developerům, překupníkům aj., kteří budou chtít maximalizovat svůj zisk výstavbou sídlištních celků. Uherskohradišťská sociální demokracie v této věci deklarovala jistou zdrženlivost. Uvidíme, nakolik budou zdrženliví i jejich „přátelé“ na krajské úrovni. Vše má svá rizika. Prodej pozemků se může táhnout, budou chybět finance na vyplacení současných vlastníků atd. Ale věříme v jedinečnost této lokality a námitky typu „nemůžeme na výstavbu rodinných domů prodat ani pozemky v Jaktářích“ nebereme. Srovnávat Jaktáře s nemocničními pozemky je nesmysl. Je to jako srovnávat trabanta s mercedesem.
Nezapomínejme, že řešené území nemocnice je svou rozlohou a atraktivní polohou vázanou na centrum města důležitou lokalitou v rozvoji města, srovnatelnou svým významem s přeměnou uherskohradišťských kasáren. Nezničme si jej zbytečným novým sídlištěm.
Psali jsme:
Mgr. Jan Zapletal, Ph.D.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
