26. června 2017 Český sport je v krizi a nemyslím si, že v medailové anebo výsledkové. Stále patříme mezi přední sportovní země, a to bez ohledu na velikost a počet obyvatel. Z vrcholových soutěží se vozí medaile anebo slušná umístění. Ale krize je finanční, protože v ekonomice či ve vědě platí, že peníze jsou motorem pokroku, a ani sport není výjimkou. Amatérský sport je protimluv, protože jakýkoliv sport i na té nejnižší soutěžní úrovni nejde dělat bez finančních prostředků. Sport se nemůže samozřejmě spoléhat jen na soukromé zdroje, které jsou nejisté. Proto zde nastupuje stát, aby cíleně, komplexně a plošně zabezpečil fungování mnoha sportovních svazů.
Jenže! Je smutnou polistopadovou pravdou, že kde jsou státní peníze, tak tam jsou šíbři, korupčníci a politici. Přesně to vidíme na nedávných událostech, kdy policie zatkla a obvinila z trestných činů šéfa fotbalového svazu Peltu, náměstkyni ministryně školství, vysokou úřednici na pražském magistrátu a vyslýchala socialistického pražského zastupitele Březinu. Důvod? Machinace s dotacemi. Hovoří se o stamilionech korun, které se „odklonily“ (ukradly) do soukromých kapes.
Je smutnou pravdou, že uprostřed tohoto celého korupčního kolotoče stál šéf fotbalu. Jako by nestačilo, jakou má vrcholový fotbal pověst mezi veřejností. Jaká je důvěra, či spíše nedůvěra v čistotu první ligy. Veřejnost prostě neví, jestli je fotbalové jaro či podzim „cinknuté“ nebo ne. Fotbal se tím dostal do finanční krize, protože reakce státních úřadů byla vcelku logická – zastavit přísun peněz nejen do fotbalu, ale i do celé řady sportovních odvětví. Zkrátka, díky dotačním čachrům šéfa fotbalového svazu to odnesly sporty, které s tím neměly nic společného a jsou na státních dotacích existenčně závislé.
Ale i samotný fotbal se dostal do potíží, protože nesmíme vidět pouze prvoligové kluby s desetimilionovými rozpočty a přeplácenými fotbalisty, je tu i výkonnostní fotbal v okresních přeborech nebo ve 3. či 4. třídě.
Jako bývalý olympionik, ale také jako člověk, který se po ukončení sportovní kariéry začal věnovat mládeži vytvořením tréninkové vzpěračské školy, vím, že větší boj byl o finance a udržet školu při životě, než samotné soutěže mých svěřenců. Proto mě současná situace mrzí, protože vím, jak to mají těžké ti, kteří nedělají sportovní funkcionaření kvůli tučným dotacím, ale dělají ho z lásky ke sportu a k touze přivést dnešní mládež k pohybu, soutěživosti a životní čestnosti.
Je bezpodmínečně nutné udělat ve sportu pořádek, ale bez pořádku v politice se nic nezmění. Pokud budou vládnout parlamentní politici typu Sobotky, Babiše a dalších, tak situace ve sportu zůstane stejná. Proto jsem členem Dělnické strany sociální spravedlnosti a budu kandidovat v parlamentních volbách, vím totiž, že dělnická strana je zárukou radikální a tolik potřebné celospolečenské změny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: DSSS
