Katarzyna Szyżkowska, která stojí za chystanými celoevropskými demonstracemi proti norské sociálce, zažila se svým mužem Sebastianem na vlastní kůži, co to znamená stát se předmětem zájmu norské Barnevernetu. Byli na tom stejně jako mnozí další lidé v Norsku, kteří věřili tomu, že když se budou chovat tak, jak se v Norsku sluší, norská sociálka se jim vyhne velkým obloukem. Žili v Norsku už devět let, a jak říká sama matka, měli „čisté konto.“ Před tím žádné udání a samé dobré reference od majitele bytu, sousedů i z práce.
Stačil jen škrábanec
Jenomže 16. září loňského roku přišel šok. Pro děti si bez jakéhokoli varování přišli z Barnevernetu. Rodiče byli zrovna v práci. Jakmile se dozvěděli, co se stalo, spěchali okamžitě na tamní radnici, kde sídlila místní pobočka sociálky. Tam s nimi jednali naprosto děsivým způsobem, křičeli na ně a dle matky se je snažili vyprovokovat k agresivnímu chování, nejspíše aby tím získali argument proti rodičům. Otec s matkou mohli vidět pouze lejstro o okamžitém předání 7,5leté dcerky a 1,5letého syna do péče.
Důvodem odebrání mělo být to, že ve škole zjistili dceři malý škrábanec na čele. Přišla k němu, když syn při hraní na pohovce upustil hračku. K násilí tedy v rodině nedocházelo. Žádné vysvětlování ale nepomohlo. Jejich dcera měla údajně říci, že rodiče ji už čtyři roky bijí. Je zajímavé, že ve školce, škole ani u lékaře nic takového nezjistili. Když se rodiče vrátili domů, babička jim sdělila, že jí vyrvali malého vnoučka, vsadili malé dítě do policejního auta, kde už byla jeho sestra, a odjeli.
Hlavní je nevzdat se
Noví „rodiče“ nutili dceru, aby jim řekla, že ji rodiče bili. Slibovali jí, že se bude s bratrem moci brzy vrátit a že rodiče půjdou na kurz „nebití děti.“ Cílem opatrovatelů a sociálky mělo být donutit rodiče přiznat se k násilí, které se samozřejmě nestalo. Dcerku zamykali její „náhradní rodiče“ do pokoje a strašili. Trápení neušel ani malý syn, který byl v noci přivázaný k posteli.
Rodiče začali ihned bojovat za jejich navrácení. První výhrou bylo dosažení odtajnění spisu a možnost setkání se s dětmi, byť jen na dvě hodiny týdně. Vše pod kontrolou Barvevernetu a ozbrojené policie. Museli najít důkazy o tom, že jsou čistí a jen tak se jim podařilo 29. ledna letošního roku nakonec vyhrát a získat děti zpět domů. Stálo je to samozřejmě mnoho úsilí a shromažďování referencí ze školky školy od lékaře a z celého jejich okolí.
Zdálo by se, že celá kauza měla happy end, ale ne tak docela. Odloučení na několik měsíců narušilo psychiku obou dětí a musí být v péči polských odborníků, podle kterých zotavení z traumatického zážitku ještě zabere delší dobu. Krásná země fjordů se pro celou rodinu stala místem hrůzy, kde si nemohou být jistí svými demokratickými právy. Asi nikoho nepřekvapí, že po této strašné zkušenosti se rodina vrátila zpět do Polska a do Norska s dětmi nikdy nepojedou.
Navzdory všem bezesporu děsivým zážitkům měli děti i rodiče štěstí či spíše alespoň štěstí v neštěstí. Podle norských statistik pouze 6 % rodičů dostane děti nazpět. Byl bych rád, kdyby alespoň toto štěstí měli také ostatní z odhadovaných 12 000 dětí, které měly být dosud odebrány. Proto jsme se rozhodli s dalšími lidmi v České republice svolat demonstraci proti norským praktikám. Sejdeme se 30. května v Praze na Loretánském náměstí a půjdeme demonstrovat před norskou ambasádu. Zda bude mít Eva Michaláková podobné štěstí jako polská rodina, záleží na každém z nás.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Psali jsme:
Tomáš Zdechovský
autor: Tomáš Zdechovský - profil
