Málokdo ale zná podrobnosti a dokáže vysvětlit, v čem konkrétně spočívají jejich hlavní problémy, pominu-li skutečnost, že se jedná o vnucování shora. Jsme proto svědky spíše hysterických výkřiků, než kvalifikované a tolik potřebné věcné kritiky, což samozřejmě vůbec neprospívá nynější už tak vyostřené atmosféře, v níž debata probíhá. V čem spočívá problematičnost kvót na přerozdělování uprchlíků, se pokusím vysvětlit na následujících řádcích.
Podstata problému aneb zboření několika základních mýtů
Pro úplnost bych se ale chtěl nejprve zaměřit na to, o čem v návrhu Evropské komise vlastně šlo. Evropská komise navrhuje v období 24 měsíců (od schválení rozhodnutí) přemístit 40 tisíc osob z Itálie a Řecka do ostatních členských států, z toho 24 tisíc z nich by mělo být Itálie a 16 tisíc z Řecka. Protože by se jednalo o žadatele o azyl jako každé jiné, v Česku by s nimi bylo vedeno standardní azylové řízení.
Dle Komise má jít o ty národnosti žadatelů, u kterých bylo v minulém roce nad 75% rozhodnutí o jejich žádostech kladných. Nikoho, kdo sleduje situaci už delší dobu, nepřekvapí, že v tuto chvíli se konkrétně jedná o Syřany a Eritrejce. Seznam národností by ale mohl být později rozšířen.
Pro Česko byla celková kvóta oproti původním 2,98% navýšena na 3,32%, a to z toho důvodu, že Itálie a Řecko byly z tohoto klíče vyjmuty. Do Česka by šlo 531 žadatelů z Řecka a 797 žadatelů z Itálie. Celkem by se jednalo o 1328 osob v rozmezí 24 měsíců.
Ti, co mi neustále píší o tom, že jsme přijali v Evropském parlamentu kvóty na imigranty, že nic takového se nestalo. Případné přijmutí uprchlíků je věcí komise a především členských států. A takové rozhodnutí ještě nepadlo. Mnoho politiků, kteří tvrdí opak, proto buď problematice nerozumí, nebo záměrně lžou. V obou případech je lze považovat za populisty a hlupáky.
Vedle povinných kvót i dobrovolný program přesídlení křesťanských uprchlíků
Vedle návrhu na přesun uprchlíků, předloží Evropská komise i návrh dobrovolného přesídlovacího programu z třetích zemí, v rámci kterého navrhuje pro Česko kvótu 525 uprchlíků v rozmezí dvou let. Celkem tedy EK navrhuje přemístit do Česka 1853 osob, přičemž na každou relokovanou osobu by přispěla částkou 6000 eur.
To znamená, že Česko by při kvótě 1328 osob obdrželo dotaci ve výši 7 969 000 eur (v přepočtu 218 milionů korun). Dalším problematickým místem je, že dotace nepokryje celkové náklady Česka. Celkové náklady raději nikdo nepočítal a stejně tak nebyly zváženy ani další praktické důsledky.
Dále pak přemístěné osoby nemají mít právo souhlasit s výběrem země, kam mají být relokovány. Je ale samozřejmě otázkou, zda koncept bude skutečně fungovat. Opravdu zůstanou lidé tam, kde se jim řekne?
Česko by v případě, že kvóty budou skutečně zavedeny, mohlo vyslat do Itálie a Řecka své styčné důstojníky, kteří by s oběma zeměmi při výběru osob spolupracovali. Takto vybrané osoby by musela každá členská země neprodleně posoudit a jejich přijetí potvrdit. Česko by ale mohlo odmítnout žadatele, kteří jsou pro Česko důvodně potenciálně nebezpeční. Následně musí Česká republika tyto osoby přijmout nejpozději však do jednoho měsíce od potvrzení přijetí. Transfery, a to včetně s tím spojených nákladů těchto osob z Itálie a Řecka budou pravděpodobně realizovány přijímacím státem, v našem případě Českou republikou.
Návrh dále uvádí, že podmínkou pro spuštění a implementaci tohoto rozhodnutí je, že jak Itálie, tak Řecko představí Radě a Evropská Komise plán k zvyšování kapacit, kvality a efektivity svých azylových systémů. Pokud tak zmíněné dvě jihoevropské země neučiní, či nebudou tento plán naplňovat, může Komise toto relokační schéma pozastavit. Tolik tedy k samotnému návrhu realizace kvót. Některé výtky už jsem zmínil a v čem spočívají další úskalí?
Nepopulární návrh nepřinášející řešení
Hlavní otázkou je zde, čemu tím vlastně pomůžeme? Snížení zátěže Itálie a Řecka? Rovnoměrnějšímu sdílení břemene? Migračnímu tlaku jako takovému? Pravda je taková, že ve skutečnosti se tím nevyřeší žádný z výše uvedených problémů. Při čísle 600 000 žádostí o mezinárodní ochranu v celé EU za minulý rok je relokace pouhých 40 tisíc osob za dva roky velmi diskutabilní a budí oprávněné pochybnosti o smyslu takového opatření. Jde tedy pouze částečné přenesení problému z jednoho členského státu do jiného, resp. do jiných. Nic více.
Druhý problém spočívá v už zmiňovaném vnucování shora. Rád bych věděl, kdy pomohlo něco vynuceného? Vnucování budí vždy více či méně oprávněnou nevoli obyvatel. Už nyní se zvedla vůči kvótám mohutná vlna odporu, a proto se ptám, opravdu má být řešením něco, co je proti vůli řady členských států a jejich obyvatel?
Připomínám, že včetně těch nejsilnějších hráčů, jakými jsou Francie či Španělsko. Za situace, kdy řešení navíc nedává příliš dobrý smysl, dosáhneme jediného. Posílíme protievropské nálady napříč Evropou. Máme něco takového zapotřebí v době, kdy zažíváme vzestup euroskepticismu?
Počet žadatelů o azyl v České republice v posledním roce stoupl o třetinu a nezaznamenal jsem v Evropské unii jedinou kritiku na naši uprchlickou politiku. Ba naopak je vnímána jako velice racionální a promyšlená. Také je oceňována spolupráce s neziskovým sektorem, který vesměs s postupem české vlády souhlasí, což mi potvrdil i ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.
Proč se neřeší příčiny problému?
A konečně třetím kardinálním problémem je, že hlavní debata by se prostě měla ubírat úplně jiným směrem. Přesídlení neřeší příčiny toho, proč sem v tak velké míře proudí uprchlíci. Jinými slovy, proč se řeší důsledky (a to ještě špatně), a ne příčiny?
Proč není hlavním předmětem diskuse spíše to, jak předcházet a zabránit zvýšenému přílivu uprchlíků a jak tomu přizpůsobit další směřování společné zahraniční a bezpečnostní politiky? Pokud chce být EU jako celek brána vážně, nesmí zavírat oči nad problémy, které se dějí v jejím okolí. Řeší-li se problém až tehdy, když uprchlíci klepou na brány Evropy, je opravdu pozdě.
Přesídlovací programy tedy nepřispějí ke snížení počtu migrantů, kteří se pokouší nelegálně vstoupit do EU. Relokace, jak už bylo naznačeno, nejen že problémy příliš neřeší, nýbrž přináší některé další. Považuji tedy za nesmysl realizovat opatření, jehož prospěšnost je prakticky nulová, přidělává navíc další problémy a budí odpor obyvatel EU. Návrh byl tedy zvážen na vahách a shledán lehkomyslným. Proto zřejmě v této podobě nebude nikdy přijat.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Psali jsme:
Tomáš Zdechovský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
