V podstatě nic. Pouze se napila se ze studny, z níž čerpali muslimové. Vesničanky to označily za rouhačství, resp. urážku proroka Mohameda, a ženě za to hrozí trest smrti oběšením. Zní to absurdně, ale bohužel je to pravda.
Jak děsivé a šokující praktiky jsou přítomné uvnitř pákistánské justice, můžeme vidět ze svědectví této statečné pákistánské křesťanky. Asia Bibi popisuje chvíli, kdy si vyslechla svůj verdikt, následovně:
„Plakala jsem osamoceně a zakrývala si hlavu rukama. Nemůžu už déle snášet pohled na lidi plné nenávisti aplaudující zabití nebohé dělnice na farmě. Už je nevidím, ale stále je slyším, dav tleskající soudci ve stoje a skandující: „Zabte ji! Zabte ji! Allahu Akbar!“
Budovu soudu zaplavil euforický dav, který vtrhl do dveří a skandoval: „Pomstu pro svatého proroka! Alláh je veliký! Hodili mě do dodávky jako koš na odpadky. V jejich očích jsem ztratila veškerou lidskost.“
Život této ženy visí skutečně na vlásku
Život této ženy visí na vlásku. Asia Bibi vede už čtyři roky bitvu s pákistánskými soudy a spasit ji může už jenom nejvyšší soud. Zbytek rodiny na tom není o mnoho lépe, protože musí žít v permanentním strachu. Manžel Bibi se s dětmi skrývá a tají svou pravou identitu.
Není divu, protože by jej mohl potkat stejný osud, jako nedávno křesťanský pár, který byl zaživa upálený více než tisícihlavým davem. Stačilo pouhé obvinění ze spálení veršů Koránu, aby byl nevinný pár zlynčován rozvášněným davem. Zmíněné obvinění se však nikdy neprokázalo
Manžel odsouzené křesťanky se údajně se živí jako nádeník. Svoji manželku navštěvuje její muž jednou za měsíc. Musí při tom absolvovat pět a půl hodiny dlouhou cestu do vězení v Multanu. V posledním vzkazu, který po něm Bibi poslala, děkuje pařížskému starostovi, který nabídl rodině azyl.
Obhájci lidských práv jsou často zavražděni
Ani obhájci lidských práv to nemají v Pákistánu lehké. Aktivní veřejné vystupování proti zákonu proti rouhání může v Pákistánu člověka stát život. Šahbáz Bhattí, ministr pro menšiny a jediný křesťanský ministr tehdejší vlády zaplatil za svoji obhajobu odsouzené ženy životem. Zavražděn byl pákistánskými talibanci, kteří ho považovali za „ známého rouhače.“ Stejný osud potkal také pandžábského guvernéra Salmana Tasíra, který byl zabit členem vlastní ochranky za podporu Asia Bibi a za svoji opozici vůči zákonu proti rouhání.
Jak je tedy možné, že EU poskytuje finanční pomoc zemi, která umožňuje takové praktiky? Evropský parlament už vyzval ke zrušení zákona proti rouhání, který bývá využívaný jako nástroj užívaný mj. k pronásledování příslušníků menšin. Paradoxně jsou ale ve velké většině oběťmi zákona proti rouhání sami muslimové.
Nesmí ale zůstat jen u rezolucí. EU musí zvážit další rozvojovou pomoc a obchodní preference poskytované Pákistánu. Osvobození křesťanky odsouzené k smrti by mělo být podmínkou „sine qua non“ pro pokračování jakékoli pomoci. Přes to prostě vlak nejede.
Dodržování základních lidských práv je konec konců jednou z podmínek EU pro země, kterým se rozvojové pomoci a obchodních preferencí ze strany EU dostává, tak proč pomoc neomezit či nezastavit? EU zde musí projevit svoji sílu, aby mohla být ve světě respektovanou silou.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Psali jsme:
Tomáš Zdechovský
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Zdechovský - profil
