Negativem MO Blanky je kolaps dopravy na Kulaťáku, Jugoslávských partyzánů, Kafkově ulici a Svatovítské ulici na Prašném mostě či dopravní zácpy na Malovance, Patočkově, Vypichu, Bělohorské ul., Kukulově ul., Střešovické ul., Na Petřinách, Evropské ul., odkud si řidiči automobilů zkracují cestu přes doposud poklidné ulice rezidenčních vilových čtvrtí s omezenými rychlostmi, které se teď několikráte překračují a ohrožují tak velké i malé chodce na přechodech.
V Praze 6 vznikají chaotická parkoviště, nejlépe na travnatých plochách umístěných souběžně se zámkovou dlažbou na chodnících, v uličkách je tak přecpáno, že popeláři mnohdy neprojedou. Lidé příjíždějící z pražských satelitů a Středočeského kraje nemají povětšinou ani kde zaparkovat a když zaparkuji před vjezdem do garáže, nemohou postarší občané-rezidenti vyjet automobilem ani k doktorovi. TSK hl.m. Prahy má sice ve své správě parkovací garáže Bolzanova, Ďáblice a Slovan, ale absence velkých záchytných parkovišť napojených na metro či jinou dopravu je i po letech diskusí citelně znát.
Dodnes se úspěšně jaksi zapomíná na pěší zóny, nemluvě o zónách, v zahraničí velmi rozšířených, kde se nesmí parkovat, pokud tam zrovna nebydlíte. Dříve pokojné uličky se tak proměnily v peklo. Cyklostezky a cyklotrasy nadále citelně chybějí. Stejně tak chybí pruhy pro přednostní jízdu autobusů, které se osvědčily z Hradčanské, ale musí kvůli neukázněným „pirátům“ v praxi na jejich nezneužívání dohlížet Policie ČR. O deklarovaném lepším životním prostředí a kvalitě života si zatím můžeme nechat zdát.
Je na pováženou, že stavba za 43 miliard korun českých ve výsledku toho moc nezlepšila a neslouží městské hromadné dopravě včetně zásobování obchodní infrastruktury.
Vize pro Prahu by měla stát na základech : „Víc místa pro lidi a méně pro auta“.
Cílem by mělo býti omezování aut a bránění jim ve vjezdu do centra a to uzavřením celých oblastí s výjimkou migrace rezidentů. Řešení by mělo býti politické. Názorným příkladem mohou býti dopravou zahlcené pravobřežní nábřežní zdi od Podolského, Rašínova, Masarykova a Smetanova nábřeží počínaje až po Alšovo, Dvořákovo, Na Františku, Ludvíka Svobody a Rohanské nábřeží v Karlíně konče.
Recipročně u levobřežních nábřežních zdí stojí za zmínku Hořejší, Janáčkovo, Malostranské nábřeží na Smíchově či Edvarda Beneše, kpt. Jaroše a Bubenského nábřeží v Holešovicích konče. Nevyhovující stavy dle klasifikace české normy pro hlavní prohlídky mostů jsou u Hlávkova mostu a Libeňského soumostí veřejným tajemstvím. Jak je na tom most Legií u Národního divadla můžeme jenom predikovat. Fráňa Šrámek by u Národního divadla při pohledu na nekonečné řady automobilů, překračující imisní limity včetně těch karcinogenních v kontrastu s majestátní hladinou Vltavy hořce zaplakal a prvky vitalismu by v lyrickém románu Stříbrný vítr vzaly zřejmě za své.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
