1. Vláda je orgán, který má výkonnou moc. Je ve státě suverénním orgánem, který není podřízen nějaké jiné státní složce. Žádný jiný subjekt ve státu nemá právo zasahovat do výkonu výkonné moci. Vláda může při výkonu pověřit státní orgán exkluzivitou při výkonu moci.
2. ČNB je zřízena ústavou. Má absolutní suverenitu. Nepodléhá ani presidentovi republiky ani parlamentu ČR ani vládě. Zodpovídá za stabilitu měny. ČNB si přisvojila s vědomím parlamentu pravomoci, které nemá dány Ústavou. Jde o regulaci finančních institucí. ČNB by měla být orgánem, který reguluje měnové finanční instituce a nikoliv převážnou část neměnových institucí, které by měly spadat pod kontrolu vlády (ministerstva financí).
3. Úvěrové peníze jsou emitovány bankovním sektorem podléhajícím ČNB. Soulad mezi reálnou a hodnotovou stránku agregátní poptávky a nabídky vyžaduje spolupráci vlády a ČNB. Proto by úvěrové peníze měly být regulovány ve spolupráci s vládou podle pravidel schválených parlamentem ČR.
4. Převis poptávky na peněžním trhu nutí subjekty požadovat od bankovního systému peníze ve formě úvěrových peněz a při převisu nabídky zvyšovat vklady. Bankovní systém ve snaze zvyšování svých výnosů, vytváří na trhu peněz nerovnováhu, která mu přináší výnosy. Rovnováhu na trhu peněz musí tedy kontrolovat státní instituce mimo ČNB.
5. Při zabezpečení reprodukce a růstu ekonomiky je nutno vycházet z hmotné stránky ekonomiky jako rozhodujícího faktoru. Z toho plyne, že důchody ve spotřebě musí zabezpečovat hmotnou stránku poptávky.
6. Jako vybrané funkce státu může být zabezpečení péče o vzdělávání, o zdraví a o důstojné prožití stáří.
a) Školní vzdělávání: Systém školního vzdělávání zahrnuje předškolní vzdělávání, základní vzdělávání, střední vzdělávání, vyšší odborné vzdělávání. Vysoké školství v ČR je státní (vysoké školy vojenské a policejní v počtu 2), veřejné v počtu 26 a soukromé v počtu 43, speciální vzdělávání distanční a rozvojové, speciální a inklusivní, a další vzdělávání. Pro soukromé vysoké školy vzniká problém vyučujících. Habilitační a jmenovací řízení pro soukromé školy je však prakticky nedostupné. Profesoři a docenti, kteří působí na soukromých školách, zpravidla též působí na veřejných školách. Požadavek vědecké práce pro akademické pracovníky a různé systémy bodování jejich práce má nepříznivé důsledky na pedagogický proces a způsobuje pokles kvality vysokoškolské výuky. Ve státě by mělo být pouze několik prestižních vysokých škol, které by vychovávaly ve vědeckých a technických oborech špičkové vědce a inženýry. Ostatní vysoké školy by měly být zaměřeny na výchovu vysokoškolsky vzdělaných pracovníků praxe. Tomuto pojetí, by pak měl odpovídat počet vysokých škol a jejich struktura. Záležitosti školství jeho regulace, formulace požadavků na školy a jejich činnost by měla být výhradně v rukou příslušného ministerstva.
b) Jednotnou péči o zdraví lidu: Financování zdravotní péče více subjekty, jejichž vstupy jsou unifikovány a výstupy diverzifikovány neodpovídá tomuto úkolu. Soukromé subjekty část svých výnosů užívají ke tvorbě svých zisků. Tak se část vstupů dostává mimo jejich hlavní účel. V některých případech musí stejně zdravotní péči dotovat ministerstvo zdravotnictví nebo se péče nezajišťuje, což je hrubé porušení základní zásady lidské společnosti, tj. solidarity. Proto je žádoucí zabezpečovat systém zdravotní péče jedním subjektem a oddělit příjmy zdravotního pojištění od státního rozpočtu. Při tom lze přesně definovat vzájemné vazby např. s ohledem na ministerstvo zdravotnictví. Systém financování péče o zdraví občanů by se stal transparentnější a vybrané peníze by nesloužily k zvyšování zisků některých subjektů.
c) Zabezpečení důstojného stáří občanů: Existence několika důchodových pojišťoven tuto péči nezajišťuje. Je žádoucí přejít k systému jedné pojišťovny. Bylo by též účelné vydělit ze státního rozpočtu důchodový fond spravovaný státem a definovat vzájemné vazby státního rozpočtu a důchodového fondu a pravidla alokace fondu na kapitálovém trhu.
7. Financování veřejné správy, samosprávných řídících celků zabezpečovat pomocí jedné banky pracovně nazvané Česká zemská banka. Tak by mohlo dojít k větší transparentnosti financování projektů. Tato banka by měla též funkci depozitáře (formální kontrole peněžních toků). Dále by mohla ve spolupráci s příslušnými ministerstvy spravovat dotace plynoucí z EU.
8. Stát by měl provádět koncepční činnost v oblastech, které se vztahují k jeho hlavním činnostem. To mj. vyžaduje stálý legislativní rámec. Neustálé novelizace některých zákonů svědčí o kvalitě a odbornosti zaměstnanců ministerstvech a o zavádění politických aspektů do rozhodování a do řízení státu.
Při rozhodování je nutno v rámci jednotlivých složek státní správy vycházet z tvorby dlouhodobých parciálních koncepcí a z provázání těchto koncepcí do integrovaného celku, který by odpovídal potřebám převážné většiny obyvatelstva.
9. Operativní rozhodnutí přijímat na základě analýz, podkladové dokumentace a zabezpečení kapitálového (zdroje lidské, finanční, organizační atd.), materiálního, technického. Po přijetí rozhodnutí je nutná jeho neměnnost, neboť změny vyžadují dodatečné náklady. Dbát na dodržování přijatých harmonogramů vč. termínu dokončení.
U velkých projektů státního významu realizovaných privátními subjekty, stát provede výběr subjektu na základě předložených dokumentů, nabízené kvality, navrhované ceny, případně dalších kritérií. Po přijetí projektu navrženého vybraným subjektem se dokumenty stanou závaznými.
Dozor na průběh činností sleduje orgán jmenovaný státem, Orgán dozoru zabezpečuje kvalitu realizace. Každé pokušení kvality a neplnění projektu musí být penalizováno. Penalizaci určuje orgán dozoru. Jeho rozhodnutí je konečné. Orgán dozoru má právo veta při jednáních a při dílčích rozhodování, která by mohla narušit státní zájmy.
10. Petronius v Satiriconu říká: „K čemu jsou zákony tam, kde peníze vládnou“. Nejsou-li potřeba zákony, nejsou potřeba i soudy. V některých případech se stalo soudnictví zdrojem obohacování, nebo nástrojem řešení konkurenčních střetů, což je v rozporu se zákony i s etikou a znevažuje stát jako instituci.
Ve sporech hospodářského charakteru zpravidla hraje roli individuální subjektivní pojímání sporných pohledů na reálné skutečnosti. Tak výklad může být víceznačný. Mnohdy lze nalézt argumenty, které stejný případ odsuzují i neodsuzují. Závisí na vhodné manipulaci se slovy. Rozhodování soudu na základě subjektivních náhledů bude nutně subjektivní. Hospodářské spory by se měly v první instanci řešit smírem. Do rozhodování by vstupovaly soudy poté, co ukončení smírem ztroskotalo.
S ohledem na náklady soudního projednávání, musí mít strany sporu stejné šance bez ohledu na jejich mohovitost.
Spoluautorem textu je Bohuslav Sekerka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
