Co to jsou skutky spravedlnosti a dobrodiní. Nehledejme za tím něco velkého, na co nemůžeme ani pomyslet. Zvláště ne v dnešním světě, který se nám zdá tolik nespravedlivý. Nenechme se mýlit. Bylo tomu tak ve větší či menší míře vždycky. Ale my jsme vybízeni, že takové nespravedlnosti můžeme dle svých schopností a možností zabraňovat, či je zmirňovat. Co tedy patří do skutků spravedlnosti? Především mít na paměti svého bližního, který třeba kvůli své nemoci či stáří všelijak strádá. Je to vlastně prokazování dobrodiní. Na facebooku jsem toho nakonec denodenně svědkem. Konkrétně třeba sbírka na bezdomovce, kterým vaříme polévku nebo připravujeme chleby či čtení pohádek pro děti. Nebo třeba adventní koncerty, při kterých můžeme přispět na určitou skupinu lidí, jež je všelijak znevýhodněna. Ale docela dobře i potěšení a návštěva u toho, kdo je sám či potřebuje právě náš čas. Nemusí se tedy jednat jen o materiální pomoc. Je mnoho těch, kteří dobrodiní potřebují – vdovy, sirotci, nemocní, děti či umírající.
A v takové malé vesničce či městě bývá nasnadě, kdo je kdo. Kdo potřebuje pomoc a kdo ji poskytuje. Zvláště dal-li někdo nějakou větší částku, většinou se o tom hned vědělo. I dnes není neobvyklé, že se vyhlašuje či vypisuje, kdo kolik přispěl na všelijaké potřebné. Jistě, může to být užitečné, neboť víme, příklady táhnou. Zároveň semůže stát nebezpečné, že takoví lidé jsou oslavováni od lidí a přitom mnozí z nich dávají ze svého nadbytku.
Pomalu se dostáváme k meritu věci. K onomu slovu o pokrytectví. Původně toto slovo v řečtině znamenalo herec, který vystupuje pod maskou. Když jako metamorfóza (obraz) přešlo do oblasti morální, nabylo odsudivého významu: kdo předstírá, počíná si nepravdivě. Naše české „pokrytec" vzniklo vlastně staroslovanskou nápodobou řeckého výrazu: tím, že z něho slyšíme význam „pokrytý„. Pokrytecké prokazování dobrodiní není dobrým příkladem. Jak tedy? Ze strachu, abych něco neudělal špatně, nebudu radši dělat vůbec nic. Nikoliv, nabízí se léty osvědčený jiný způsob: „Když prokazuješ dobrodiní, až neví tvá levice, co činí pravice“. Je to obrat, jakých se hojně užívalo v rabínském vyučování. „Pravice" je ruka akce, obě ruce jsou při darování zaměstnány tehdy, jestliže dárce svou výpomoc odpočítává. Nemá to však znamenat, že dárce, ten který prokazuje dobrodiní, by všechno rozdal a sám se stanu tím, který čeká na almužnu, také není tou správnou cestou prokazování dobrodiní. Naše dobrodiní se má odehrávat ve skrytosti. Tedy ne na odiv těch druhých a především ne tak, aby obdarovaný nebyl dobročinností ponižován. Jednání ve skrytosti, ale přitom z vděčnosti tomu, který mne tolik obdaroval …, vede v naději a víře k dobrému cíli. Ono se řekne kobliha.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
