Ta zasáhla celý evropský kontinent od I. světové války, který nyní znamená pro imigranty „maják míru“. Většina migrantů prchá před válkou a chudobou na Středním východě, v Africe a Asii. Tento lidský tok způsobuje nepříjemné diskuse mezi evropskými vládami, které přistupují k dočasnému uzavření národních hranic.
Co to znamená? Podkopá jednu to z výhod, kterou Evropská unie vytvořila – volný pohyb osob. Cílem je odstranit bariéry mezi členskými státy. Prostřednictvím schengenských dohod byl vytvořen Schengenský prostor, který v dnešní době zahrnuje území Belgie, Česka, Dánska, Estonska, Finska, Francie, Itálie, Litvy, Lotyšska, Lucemburska, Maďarska, Malty, Německa, Nizozemska, Polska, Portugalska, Rakouska, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska, Švédska.
Schengenská dohoda o postupném rušení kontrol a jejich společných hranicích byla uzavřena dne 14. června 1985 a prováděcí Úmluva k schengenské dohodě vznikla dne 19. června 1990. Donald Tusk, současný předseda Rady Evropy, vyzval představitele 28 evropských zemí, aby budovali důvěryhodnou migrační politiku místo toho, aby přesouvali odpovědnost z jednoho na druhého a stavěli hranice za účelem zastavení migrace.
Letos má vstoupit do Evropy stovky tisíc migrantů, kteří přicházejí či připlouvají z Turecka do Řecka, pak vzhůru přes zbídačený Balkán do bývalé Jugoslávie, na jejímž území leží Chorvatsko a Slovinsko. Tyto dvě země jsou členskými zeměmi EU.
Zde však nastává problém. Nejde totiž o to, kolik migrantů ta či ona země přijme, ale o to, proč je přijme. Není totiž odpovězena otázka důvodu a účelnosti této vlny migrace. Navíc jde o nekoordinovanou a bezkoncepční akci.
Doposud lidem zasaženým válkou pomáhaly humanitární organizace, aby zmírnily důsledky válečných konfliktů a destabilizace životních podmínek. Náhle, jako švihnutí kouzelným proutkem, se daly masy lidí do pohybu. Nepublikuje se, kdo tento pohyb vyprovokoval a co tím sledoval. Vznikají otázky, zda nešlo o přístup k přírodním zdrojům, o ovládnutí území, o uplatnění několik tisíc let známé skutečnosti „rozděl a panuj“ apod.? Poroste-li zisk, pak se některé firmy spojí i s čertem, aby jej získali.
Kromě uprchlíků do Evropy je nutné vzít do úvahy, že z více než čtyřech miliónů Syřanů, kteří uprchli ze své země, se polovina nalézá v Turecku, více než milión nyní žije v Libanonu a nejméně šestset tisíc v Jordánsku.
Evropští politici sledují vývoj v Turecku, odkud mnoho migrantů vycestovalo včetně několika desítek tisíc syrských uprchlíků. Johannes Hahn, evropský komisař, řekl, že EU vyčlení pomoc ve výši až jedné miliardy EU na podporu syrských uprchlíků v Turecku, aby tam mohli zůstat a nemuseli putovat do Evropy. Rakouský kancléř Werner Faymann a německý vicekancléř Sigmar Gabriel vydali společnou výzvu zemím OSN, aby přispěli pěti miliardami eur na pomoc uprchlíkům, žijících v táborech v Libanonu a Jordánsku.
Předem odpověděnou otázkou, kterou si ve vzájemných komunikacích kladou země EU je zda se Evropská unie udrží nebo rozpadne. Podle našeho mínění Evropská unie se nerozpadne, neboť Europa je věčná, jako je věčné kulturní dědictví po Svaté říši římské. Někdy v budoucnosti může ale získat jinou formu (např. větší koncentrace nebo rozmělnění).
V řádu několika dní se mají sejít v Bruselu evropští lídři, kteří budou diskutovat o dlouhodobější strategii řešení migrační krize. Bude se diskutovat o rostoucí spolupráci na Blízkém Východě, snižování motivace uprchlíků opouštět svou zemi a směřovat do Evropy, zvyšování pomoci ze strany Světového potravinového programu a zapojení Úřadu komise OSN pro uprchlíky. K těmto diskusím jsme velmi skeptičtí, protože skončí řadou proklamací, kompromisů. Připomínáme padesát let diskusí o udržitelném rozvoji zatímco, miliardy lidí žijí v nedostatku.
Tato opatření však vyžadují velké náklady; například Sigmar Gabriel, německý vicekancléř počítá s náklady 1,5 mld eur pro dvě agentury pro uprchlíky, aby jejich činnost mohl financovat. Jean Aselborn, ministr zahraničích věcí a evropských záležitostí pro Lucembursko upozornil, že Schengenské dohody jsou nyní součástí našeho každodenního života, a že nemyslitelné, aby jejich zřízení používalo stovky tisíc turistů a přeshraniční pracovníci v Evropě se museli potýkat s nacionalistickými a reakčními myšlenkami a činy. A proto jako rotující držitel předsednictví EU, kterým je Lucembursko, chce být zprostředkovatelem kompromisního řešení: zlomit patovou situaci mezi členskými státy o sdílení břemene uprchlické krize.
Dánsko se podle ministryně pro přistěhovalectví a integraci Inger St?jbergové, podle jejího prohlášení, nebude podílet na případném přerozdělení běženců. Ale, chce přispět k řešení krize jiným způsobem: Dánové mají z evropských pravidel dojednanou výjimku. Vybrat účast si mohou také Británie a Irsko. Rovněž britská ministryně Theresa Mayová potvrdila, že její země zůstane mimo oficiální rozdělovací proces.
Evropská komise má představu, že Česko by mohlo přijmout kolem 3000 uprchlíků. Sobotkův kabinet pak vznáší námitku, že většina běženců záhy zamíří do sousedního Německa. Podle návrhu Bruselu by tak přidělení cizinci v dané zemi by měli setrvat 5 let. Pokud nabídku azylu v Česku odmítnou, policie jim podle dosavadního postupu vystaví doklady na další cestu s tím, že musí Česko opustit do sedmi dnů.
Zde se projevuje tvář některých států EU v přístupu k ostatním státům EU. Počet přijímaných osob by měl být výhradně záležitostí státu, kterého se to týká. Není všeobecně známo, že počet obyvatel České republiky roste právě díky přicházejícím cizincům. Je jasné, že státy velké mají jinou pozici, než státy malé jak napsal Ferdinand Peroutka. Nicméně se domnívám, že ČR „dobrovolně“ přistoupí na počet 3000. Problém je, že tento počet mnohonásobně vzroste. Stačí se podívat na strukturu emigrantů a vzít v úvahu volný pohyb osob v rámci EU. Tak se jim neubrání ani Dánsko, které získalo, díky svým vyjednávačům, výjimku i na euro.
ČR by měla v souvislosti s řešením života emigrantů a naplňováním jejich potřeb v naší zemi řešit i naplňování potřeb našich lidí např. bezdomovců. To se týká velkého počtu problémů sociálního zabezpečení všech občanů. Mezi migranty je zajisté mnoho majetných lidí, kteří museli dát tisíce převaděčům, kteří parazitují na bídě a utrpení ostatních lidí. Je nutné přijmout status migrantů. Vzpomínáme např. praxi kdysi aplikovanou v Andoře. Člověk se mohl v této zemi usadit, ale občanství dostali až jeho vnuci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
