Předmětem pak je poukázání na problémy, které vznikají při aplikaci zákonů v praxi s nevhodnými ustanoveními jednotlivých zákonů, které byly do českých zákonů „slepě“ zavedeny a neodpovídají záměru státu.
Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány podle zákona č. 82/1998 Sb., Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), konkrétně v § 3 písm. a). Za státní orgán považujeme ty subjekty, které jsou v zákoně za státní orgán označeny a které dle dané organizační struktury vykonávají jménem státu státní moc podle Hlavy II. – IV. Ústavy. Tedy, dle znění čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR orgány moci zákonodárné, která podle Ústavy ČR je oprávněna vydávat zákony, výkonné, kterou upravuje Ústava a zákon č. 2/1969 Sb., Kompetenční zákon, v platném znění, a soudní, kterou upravuje Ústava a zákon č. 6/2004 Sb., Zákon o soudech a soudcích, v platném znění.
Vlastní text:
Pojem “záměr státu“ v užším slova smyslu vyjadřuje cílevědomou politickou a legislativní činnost pro optimální chod a fungování moderního demokratického právního státu na všech úrovních života společnosti ve smyslu ústavního pořádku a Listiny práv a svobod, mezinárodního práva, závazků, dohod, úmluv, které byly ratifikovány a platného právního řádu členského státu. V širším slova smyslu pak činnost každého členského státu EU je úzce spojena i s legislativními, politickými a ekonomickými záměry EU, které formou implementace evropských norem do národního právního řádu zavádějí pro všechny členské země žádoucí úroveň všech odvětví průmyslu, obchodu, služeb, bezpečnosti, veřejného zájmu, optimální vedení státní a komunální politiky ve všech oborech činnosti státních a komunálních orgánů. Jde tedy o jednotu postupů zavádění záměrů a cílů EU pro všechny členské země prostřednictvím legislativy EU, která však s sebou nesou mnohá úskalí pro naplňování záměru členského státu:
Proces implementace evropských směrnic podle EU do národního právního řádu
Členské státy mají povinnost transponovat Směrnice EU do národních právních řádů, obsahují nejrůznější obecné cíle, které mají být provedeny státní správou. Avšak naplnění těchto cílů nezahrnuje nutnost stanovit povinnost soukromým subjektům. Ustanovení směrnic jsou jakousi metodikou závaznou pro stát, který má něčeho dosáhnout, tedy záměru politicko-právního. Tato ustanovení obvykle stanoví i vzájemný vztah mezi členskými státy a Komisí, a to bez právních účinků na soukromé subjekty (právnické a fyzické osoby).
Rizika implementace pro záměry členského státu
Některé požadavky Směrnic EU je velmi těžké v českých podmínkách řádně implementovat. Forma právního předpisu, která má k implementaci sloužit, totiž předpokládá to, že budou upravována práva a povinnosti pro soukromé subjekty, popř. kompetence státních orgánů, nikoli politicko-právní závazky či strategie či vnitřní postupy, které by měly být v kompetenci vlády, která by měla schvalovat nelegislativní materiály. Problém i riziko spočívají v tom, že nelegislativní materiály nejsou formou dostatečnou k prokázání řádné implementace směrnice.
Žádoucí řešení
Na jakýkoliv problém, je nutno poukázat ve fázi vyjednávání o předpisu EU a upozornit na nevhodnost Směrnice a to v dostatečném časovém předstihu vzhledem k plynutí lhůty pro její transpozici.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
