Z ministerstva zahraničí zaznívá kritika zahraniční politiky za posledních 24 let, mluví se o jejím škodlivém dopadu. Pro mě je to popírání samotného vývoje po roce 1989 jako něčeho, co bylo správné. Navíc nutno podotknout, že po roce 1989 to byla právě zahraniční politika, jako jedna z mála politik naší mladé demokracie, kterou lze označit za úspěšnou!

Znovu se musím obrátit směrem ke koaliční smlouvě. Závazky, které si vládní koalice dala za úkol splnit, se nejen neplní, ale také se odvrací úplně jiným směrem! Bohužel, ze kterého má Moskva i Peking zřejmě radost. A to cituji: „Budeme podporovat dodržování lidských práv ve světě. Zvláštní důraz budeme klást na úctu k jednotlivci, na práva sociální, ekonomická a na ochranu životního prostředí.“ Ani laik by rozhodně neoznačil Čínu či Rusko za ideály demokracie. Dalším sporným bodem je tvrzení vládní koalice, a to že „Zásadní změnu postoje České republiky ke členství v EU bude provázet kontinuita zahraniční politiky.“ Těžko pochopit, co tím chtěl básník vlastně říci.