Babišova bojovnice Lorencová o OKD: Za pakatel prodali bohatství. Všichni to věděli. Tenkrát jsem...

10. 4. 2014 10:20

ROZHOVOR V 90. letech postupně vyšlo najevo, o co komu jde. Někteří se dostali rychle k informacím a pochopili, že musí natáhnout ruku a hrábnout si. Pokud se však s minulostí nevyrovnáme, každého z nás doběhne. Je to krvelačná bestie. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekla bývalá novinářka a dnes poslankyně za hnutí ANO Jana Lorencová, která nechápe, jak se nyní někteří politici mohou tvářit, že za dnešní situaci nejsou zodpovědní. Řeč byla také o dění v OKD či o tom, zda by po zkušenostech ze sněmovny šla znovu do voleb.

Babišova bojovnice Lorencová o OKD: Za pakatel prodali bohatství. Všichni to věděli. Tenkrát jsem...
Foto: ČTK
Popisek: Jana Lorencová

Od října jste poslankyní. Šla byste do voleb znovu po zkušenostech ze sněmovny?

Dnes vím s jistotou, že bych šla do politiky znovu, ale mnohem dřív, než jsem se rozhodla a než mě do sněmovny voliči vyslali. Od revoluce se nadělalo tolik systémových chyb, že dá nesmírnou práci je odstranit. Nezávidím nové vládě. Myslím, že na každého z ministrů padají ze skříní jeden kostlivec za druhým.

Vše k záležitostem OKD ZDE

Která doba by tedy byla nejpříhodnější pro váš vstup do politiky, aby se těm špatným krokům, na které narážíte, dalo třeba předejít? Máte na mysli devadesátá léta?

Na začátku devadesátých let jsem byla, stejně jako ostatní, plná euforie a nadšení z toho, že všichni táhneme za jeden provaz a že nám jde o změnu systému, který jsme považovali za nevyhovující. Časem se ukázalo, že to tak úplně pravda nebyla. Řada lidí už tenkrát věděla, že tato změna pro ně bude znamenat startovací čáru k tomu, jak rychle a bezbolestně přijít k majetku, na který třeba neměli nárok, jako v případě privatizace OKD, do které byly pod rouškou jakýchsi pochybení zahrnuty i byty, ačkoliv tam podle privatizačního zákona být neměly. Už tenkrát mnozí věděli, že se za to nebude trestat. Důsledky vidíme dodnes. Lidé, kteří ty byty obývají a kterým měly být podle platných zákonů a předpisů přednostně nabídnuty ke koupi, místo toho za ně platí čím dál vyšší nájmy, se cítí právem ukřivděni.

Asi nejvhodnější doba pro můj případný vstup do politiky byla na přelomu tisíciletí. V té době už jsem byla seznámena s řadou kauz a s jejich dopady na naše životy. Ale pořád věřím, že se i za této situace dá v naší společnosti změnit mnohé k lepšímu, a dokonce si myslím, že se to hnutí ANO daří.

Co je pro vás osobně prioritní?

Konfucius říká, že zákony tady nejsou proto, aby pomohly těm, kteří vyslali svoje zástupce do parlamentu, ale naopak, že jsou tady proto, aby silní snadněji ovládali slabé. Obávám se, že někteří politici šli a stále jdou do politiky přesně za tímto účelem. A mnoho těch, kteří jdou do politiky z přesvědčení, že něco změní, zjistí nakonec, že je to nesmírně obtížné. Někteří se přizpůsobí a jiní nakonec pochopí, že je pro ně výhodnější „držet hubu a krok“ a jen sledovat, jak se kolem nich události řítí. Já nejsem ten typ. Když se totiž nevypořádáme s minulostí, tak to nebude fungovat. Musíme vzít v úvahu pochybení a snažit se je napravit. To je pro mě prioritní.

Jak byste popsala systém práce poslance běžnému občanovi? Co všechno to obnáší?

Zjednodušeně řečeno: setkávání s občany v poslanecké dny a nejenom tehdy, přípravy na jednání, práce v komisích a výborech a pak samozřejmě to nejdůležitější, samotné jednání sněmovny. Je to velmi náročné, a pokud chce poslanec vykonávat svoji práci dobře, určitě mu zabere mnohem více času než je běžná pracovní doba. Třeba můj dnešní pracovní den začal v devět hodin a teď, kdy formuluji odpovědi na vaše otázky, bude za chvíli půlnoc. Mezi jednáním výboru a naším rozhovorem totiž proběhlo ještě několik pracovních schůzek.  Žádnou z nich nemůžete odbýt. Je to totiž povinnost poslance vůči občanovi.

Součástí sněmovní práce je ale i příliš mnoho technických záležitostí, kdy se hlasuje o hlasování nebo o způsobu hlasování. To je velmi zdlouhavý proces. V tomto směru jsem za jedno s Andrejem Babišem, protože si myslím, že systém sněmovní práce lze zjednodušit. Musí se ale chtít najít zkratka od momentu podání návrhu k okamžiku, kdy poslanci zvednou ruku pro nebo proti. Ten pobyt mezi tím je na můj vkus příliš dlouhý a zbytečný.

Anketa

Co soudíte o skandálu kolem privatizace OKD ve vztahu k premiéru Sobotkovi?

hlasovalo: 8034 lidí

Co se týče bytů OKD, jak reagujete na zprávu, že firma RPG byty, resp. její nizozemská mateřská společnost, vstupuje na burzu cenných papírů a plánuje prodat více než polovinu svých akcií? Co to znamená pro nájemníky? Může tím klesnout šance, že byty budou moci odkoupit?

Myslím si, že ano. Na tristní situaci kolem bytů OKD a kolem celé privatizace původně státního podniku OKD poukazuji už několik let. Víte, mně se o tom těžko mluví. Zvláště v souvislosti s „privatizací“ bytů OKD, a vlastně celého původně státního podniku OKD, a nejenom toho. Mám totiž pocit, že jsem na toto téma už skoro všechno řekla, jenomže to bylo stejné jako bych házela hrách na stěnu. Nikdo, a říkám to se vší vážností, na to nechtěl slyšet. Od samého začátku tvrdím, že pokud se nevrátíme na samotný začátek této „privatizace“, neumím si představit způsob, jakým by se současné vztahy mezi tzv. majiteli privatizovaného podniku a třeba nájemníky bytů vůbec mohly narovnat. Vždyť se podívejte, jak dnes soukromá firma po státu požaduje finanční injekci, aby dál v jednom z privatizovaných dolů vůbec těžila. Nepřipomíná vám to něco jako vydíraní? Buď nás finančně podpoříte, anebo zůstane několik tisíc lidí bez práce. Takže státe, potažmo občane, plať, dostali jsme toho málo!

Můžete připomenout, co všechno dnešní situaci v OKD předcházelo?

Musím tedy zopakovat znovu: OKD, s. p., prošel tím, čemu se říká transformace, už v roce 1990 a stal se OKD, a.s, s majoritním vlastníkem, kterým byl stále ještě stát. V okamžiku, kdy došlo k „privatizaci“, byl do privatizovaného majetku s neuvěřitelnou, musím použít ten výraz, drzostí zahrnut i majetek, který ne neměl, ale podle platných zákonů a předpisů ani nesměl být do privatizovaného majetku zahrnut. Důvod byl jednoznačný: Tento majetek nesouvisel s předmětem podnikání, tedy těžbou uhlí. Krkolomné konstrukce, kterými se dnes vysvětluje, že finančně vlastně bylo všechno v pořádku, jsou podle mne výrazem pohrdání schopností občanů posoudit situaci a spočítat, že jedna a jedna jsou dvě. V okamžiku, kdy se ze státního podniku stala akciová společnost, se postupovalo podle jiných pravidel, než na začátku.

Zjednodušeně řečeno, doslova za pakatel získali noví majitelé majetek obrovské ceny. A zcela bez evidence, bez vyčíslení hodnoty získali také řadu hotelů, rekreačních středisek, zhruba 2,5 tisíce nebytových prostor a více než 5 000 hektarů pozemků. Doslova jako bonus. Dodnes nikdo nevyčíslil skutečnou cenu tohoto „bonusu“. Podle mého skromného mínění, když k tomu připočteme 48 000 bytů (asi 5 000 bytů už má od té doby jiné majitele), které byly rovněž takto „privatizovány“, pak jenom částka za tuto část původního majetku OKD, s. p. převyšuje sumu ony čtyři miliardy, za které byla privatizována podstatná část celého OKD. Neumím si představit, kdo by byl schopen ještě dnes vyčíslit, co se tady vlastně odehrálo. Při takzvané „doprivatizaci“ v roce 2004 se chyba podle mne stala především v tom, že tehdejší reprezentace státu přistoupila na to, že na začátku privatizace, čili v roce 1990 a dalších letech, bylo všechno v pořádku, a vlastně jen pokračovala v nastoupeném trendu. Někdy to používám jako přirovnání, že OKD bylo prodáno za cenu plotu kolem něho a jak se postupně ukazuje, za tuto směšnou cenu bylo prodáno mnohem více.

Ostravské sdružení BYTYOKD.CZ, hájící zájmy nájemníků, požádalo dopisem Andreje Babiše, aby po vlastnících OKD začal vymáhat náhradu za nedovolenou podporu při prodeji státního podílu v této těžební firmě v roce 2004, která mohla podle sdružení nájemníků být 20 miliard korun. Co byste Vašemu předsedovi v této záležitosti doporučila?

Především si myslím, že cena těch bytů byla podstatně vyšší než oněch 20 miliard, ale nezbývá mi než se snahou sdružení BYTYOKD.CZ souhlasit. Všechno to totiž spočívá v úhlu pohledu na tu tak zvanou privatizaci OKD, s. p. Pokud bychom přistoupili na to, že Bakalovy firmy jsou dnes právoplatnými vlastníky tohoto majetku, pak nezbývá, než se domáhat náhrady za nedovolenou podporu. Je to však již jen jeden z kroků, které se nabalují na původní skandální privatizaci obrovského majetku této firmy. Měl by to být stát, kdo se bude domáhat přesného vyčíslení hodnoty bytů, které jsou ve hře, ale rovněž vyčíslení hodnoty nikdy nikde nepojmenovaného a neoceněného majetku, který spadl do klína soukromým podnikatelům, a buď vyžadovat jeho zaplacení, anebo vrácení. Prostě stala se obrovská chyba, a jak už to bývá, když se neodstraní na samotném začátku, nabalují se na ni další a další. Když to řeknu několika slovy, vlastně jde pouze o to určit skutečného vlastníka tohoto majetku. Ve chvíli, kdy k tomu dojde, může se domáhat stát svých nároků, de facto nároků svých občanů. A nájemníci bytů se mohou se domáhat toho, na co mají podle mne právo.
 
Andrej Babiš se dohodl s předsedou představenstva skupiny NWR, že na Dole Paskov se bude těžit do konce roku 2017. Stát podpoří sociální program pro horníky 600 miliony korun, společnost NWR pak zaplatí sanaci dolu. Vláda přitom počítala s tím, že podpoří důl částkou až 1,1 miliardy korun. Je to dobrá zpráva pro horníky a daňové poplatníky?

No bezesporu to dobrá zpráva je. Pro horníky určitě. Špatná zpráva je, že k požadavku, aby stát investoval byť jedinou korunu do soukromého majetku dochází v důsledku jedné z chyb, které následovaly po „privatizaci“ OKD. Nikdy by k tomu totiž nemohlo dojít, pokud by se odstranily chyby z počátku devadesátých let a posléze i z roku 2004. Možná mám příliš jednoduché myšlení, ale byla jsem svědkem mnoha absurdit, mnoha absurdních situací od začátku devadesátých let a tak nějak jsem tušila a upozorňovala jsem na ně. Moje články na toto téma se dají počítat v tisícovkách a reportáže natočené pro Českou televizi ve stovkách. Pokaždé znovu jsem v podtextu psaných i natočených reportáží vlastně varovala před tím, co přijde, pokud se ta pochybení neodstraní.

Takže dnes nemohu s údivem pokrčit rameny, ale nechce se mi ani říkat: Vždyť jsem to přece věděla! Nezávidím nikomu ze současné vlády. Vláda má před sebou obrovský balík problémů, které musí řešit, a já se obávám, že to nebude bezbolestné. Ministra financí Andreje Babiše obdivuji za schopnost pojmenovávat problémy. Zatím je vlastně první, kdo to konečně dělá. Kostlivci budou padat z každého šuplíku, nejenom skříně, to je asi víc než jasné. Já ale věřím, že to ustojí.

Fotogalerie: - Výzva Babišovi

Krizový štáb okolo nemocničních zařízení vyzval mi...
V koaliční smlouvě je totiž závazek kompenzování v...
Výpadek by měl být kompenzován ze státního rozpočt...
Prezident Svazu pacientů ČR Luboš Olejár
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček
Místopředseda Asociace českých a moravských nemocn...

Vůči Andreji Babišti zaznívá kritika především od Miroslava Kalouska, který tvrdí, že je současný ministr financí ztělesněním takového konfliktu zájmů a korupčního prostředí, které tu ještě nebylo. Co si o těchto slovech myslíte?

To, co přinesl Andrej Babiš do politiky, to tu opravdu ještě nebylo! Jsem strašně ráda tomu, že to přinesl, i za jeho postoj, dokonce i za to, s jakým nadhledem přijímá Kalouskovy invektivy. To, co říká Miroslav Kalousek a někteří další politici, je totiž účelové. Nejde o nic konstruktivního, jen se potřebují předvádět. A já nechápu, kde se v nich bere odvaha stát tváří v tvář Poslanecké sněmovně, a prostřednictvím televizních přenosů také občanům, a tvářit se jako by tu vůbec nebyli v době, kdy se připravovaly zákony, kvůli kterým jsme dnes v situaci, v jaké jsme. Nejsme na tom dobře. O tom snad nikdo nepochybuje. Jsem ráda, že to ví i Andrej Babiš. Žádnému resortu současné vlády nelze závidět nic.

Bude samozřejmě záležet na jednotlivých ministrech, jak se s tím vypořádají, a já nepochybuji, že Babiš má dobře nastartováno. Jsem přesvědčena, že těžké to budou mít i další ministři hnutí ANO. Jde například o Ministerstvo spravedlnosti. Už několikrát jsem jednala s vedením tohoto ministerstva a musím říct, že právě tam dopadají stovky, možná tisíce celá desetiletí neřešených křivd, s nimiž se občané potýkali a potýkají dodnes. Neumím si představit objem práce, kterou toto ministerstvo bude muset odvést. A myslím si, že si to umí představit jen málokdo. Hnutí ANO mělo obrovské štěstí, když se podařilo obsadit vedení tohoto resortu tak kvalitními lidmi.

Fotogalerie: - Andrej Babiš v Hradci Králové

Další zastávkou, kde pokračovala tour hnutí ANO po...
Spolu s Babišem dorazil také diplomat Petr Ježek, ...
Do hradeckého Adalbertina dorazila řada sympatizan...
Lidé se zájmem poslouchali slova řečníků
Mezi posluchači byl také poslanec hnutí ANO Ivan P...
Babiš na akci hovořil mimo jiné o tom, jak shání p...

Zastavme se teď na chvíli u kauzy nadhodnocených kamenů, které hrály hlavní roli v bankovních podvodech v 90. letech. Kameny, kvůli nimž tuzemské banky přišly o desítky miliard korun, jsou teď v Praze veřejně vystaveny. Vy jste tento případ coby novinářka podrobně sledovala. Proč nikdo nebyl potrestán?

Tak na to bych se tak zrovna mohla zeptat já vás. Proč nebyl nikdo potrestán? Na to téma jsem natočila možná deset reportáží, také jsem o tom psala. Nikdo nebyl potrestán zřejmě ze stejných důvodů, jako nebyl nikdo potrestán za jiné zločiny. Vzpomínám si, že jsem tenkrát navštívila Ministerstvo spravedlnosti a chtěla jsem vědět, podle čeho vydávají razítko soudním znalcům, kteří ohodnocovali drahé kameny a kovy. Ukázalo se, že k tomu v podstatě nic nepotřebují. Kdyby vám někdo přinesl balíček a v něm kus šutru s posudkem soudního znalce s kulatým razítkem, podíváte se do toho balíčku, než ho přijmete jako bankovní zástavu na desítky milionů? Já bych se samozřejmě podívala a vyžádala bych si posudek svého soudního znalce. Banky to nedělaly. Spokojily se s tím, že posudek předložil majitel balíčku a žadatel o úvěr v jedné osobě. Banky, jak mi na kameru potvrdil jeden ze soudních znalců, přijímaly dokonce jako zástavu ulomený roh schodiště, za který si majitel tohoto podivného drahého kamenu odnesl desítky milionů od bankovní přepážky. Pravda, 15 až 20 % zůstalo příslušnému bankéři. Chtěla bych vědět, kde ty kamínky a ulomené schody dneska jsou. Každopádně jsme je jako normální daňoví poplatníci zaplatili.

Postupně došlo k tomu, že banky byly tunelovány nejméně ve dvou fázích. Za peníze zinkasované za téměř bezcenné „drahé kameny“ byly zakoupeny stejně bezcenné, nebo téměř bezcenné úhory – pozemky a nemovitosti. A ty byly znovu zastavené ve stejných bankách, z nichž si věřitelé opět vynášeli stovky milionů. V roce 1996 bylo pozatýkáno 36 „podnikatelů“ s „drahými kameny“, aby je druhý den státní orgány s omluvou propustily na svobodu, takže nikdo krom řadových poplatníků nebyl potrestán. Když jsem se jednou ptala tiskového mluvčího jedné z bank, jakou asi tak mají cenu kameny uložené v bance, za kterou mluvil, ukázal na chodník kolem banky, zhruba dva a půl až tři metry široký a dlouhý nejméně padesát metrů, to byla podle něho skutečná cena za „drahé kameny“ uložené v jedné z mnoha bank, které tyto kameny přijímaly jako zástavy. Když se dnes dívám zpátky na tu dobu, nestačím se divit, co všechno bylo možné. Obávám se ale, že jsou oblasti, kde to je možné dodnes.

Nechaly se banky snadno oklamat falešnými znaleckými posudky v době těsně po revoluci, nebo v tom bankéři takříkajíc jeli také?

Myslím, že to zaznělo v předchozích větách, bankéři většinou nejsou hlupáci. A dnes chtít, aby se hlásili k odpovědnosti za tyto podvody, to je asi těžko představitelné. Většina těch bank i díky tomu zkrachovala. Ještě předtím byly tyto zástavy převedeny do dceřiných společností a tam už opravdu nikoho nezajímaly.

Jako novinářka jste se také dlouhodobě věnovala kauze nezdaněného lihu. V současnosti se po několikaměsíční pauze způsobené obavami z následků pití nebezpečného alkoholu prý na trh opět vrací načerno vyráběný alkohol. Nezabránily tomu ani pětimilionové kauce. Co tomu říkáte?

Upřímně řečeno: Čekala jsem, kdy se to znovu objeví. Daňové rozpětí je totiž v oblasti nepřímých daní tak vysoké, že vždycky bude někoho lákat, aby se na ten penězovod přisál a aby si něco ulil pro sebe. Je neuvěřitelné, že výrobci ještě mají tu „odvahu“ do toho znovu jít a riskovat životy těch, kteří pak jdou do obchodu a v dobré víře si koupí nějakou tu láhev, protože je levnější a oni nemají peníze. Každý si řekne, stejně jako stát, že přece nemusí pít. To ale není o tom, jestli musí nebo nemusí pít, ale o povinnosti státu chránit zdraví svých občanů. Já jsem přesvědčená, že kdyby se tenkrát před těmi už patnácti a více lety, když jsem točila a přinášela důkazy přímo v záběrech, zastavil dovoz nezdaněného lihu, nedošlo by k otravám metylalkoholem.

Nechápu, proč stát nepřistoupil k čipování. Myslím, že jsou země, kde čipování funguje. V Izraeli a možná i v dalších zemích to lze. Může to mít samozřejmě nedostatky, ale každopádně, pokud by byl použit tento systém, měli bychom přehled o každé kapce alkoholu od výroby nebo dovozu až k prodejci. Měli bychom se zkrátka poučit tam, kde ochrana občanů opravdu funguje a nevymýšlet nové neověřené způsoby ochrany zdraví občanů. Jak je vidět, vrací nás to zpět.

Probrali jsme část kauz, které mají kořeny v devadesátých letech a kterými jste se zabývala jako novinářka a jimiž se nadále zabýváte jako poslankyně. V souvislosti s tím se vás chci ještě zeptat, jak byste definovala dnešní dobu? V jaké etapě se nacházíme?

Nic takového jsme tu ještě v historii neměli. Minulý režim v nás pokřivil mnohé, o tom žádná, ale na naší morálce se podepsal i současný režim. Voliči, kteří v minulosti posílali do Parlamentu své vyslance, určitě nepočítali s tím, že to bude horší a horší, pokud jde o morálku. O ní nikdo nechtěl tehdy slyšet. V devadesátých letech postupně vyšlo najevo, o co komu jde. Někteří se dostali rychle k informacím a pochopili, že musí natáhnout ruku a hrábnout si. Pokud se však s minulostí nevyrovnáme, každého z nás doběhne. Je to krvelačná bestie.

Jana Lorencová je známá investigativní novinářka z Ostravy. Od roku 1970 nesměla z politických důvodů pracovat v médiích. K žurnalistice, kterou v 60. letech studovala, se vrátila až po listopadu 1989. Nejprve působila v několika tištěných médiích a poté v pořadech České televize - Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí. Odkryla a dodnes sleduje kauzy lehkých topných olejů, pašování lihu a družstevních záložen. Získala řadu novinářských ocenění, například cenu Ferdinanda Peroutky, Křepelky a Trilobita. V roce 2012 neúspěšně kandidovala jako nezávislá za Stranu práce do Senátu PČR v obvodu č. 74 - Karviná. V letošních předčasných volbách do Poslanecké sněmovny byla zvolena poslankyní za hnutí ANO v Moravskoslezském kraji. Kandidovala jako nezávislá na druhém místě kandidátní listiny. Díky kroužkování získala 6 929 preferenčních hlasů. Přeskočila tak lídra hnutí Josefa Hájka. V Poslanecké sněmovně zastává Jana Lorencová funkci místopředsedkyně kontrolního výboru. Je také členkou výboru pro životní prostředí a členkou stálé komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Petr Kupka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ať se Andrej pochlubí. Idiotské provokace. Pitomci. Rusy za chvilku máme tady. Babiš mluvil o Putinovi a takhle ostře reagovali Bělobrádek, Gazdík, Keller či Okamura

16:06 Ať se Andrej pochlubí. Idiotské provokace. Pitomci. Rusy za chvilku máme tady. Babiš mluvil o Putinovi a takhle ostře reagovali Bělobrádek, Gazdík, Keller či Okamura

ANKETA Předseda hnutí ANO a první vicepremiér Andrej Babiš na setkání s občany řekl, že ekonomické s…