Upachtěné volební vítězství a nejhorší dosažený výsledek ČSSD za dvacet let existence České republiky může mít několikeré vysvětlení. Pokud by se člověk jmenoval Jiří Dienstbier, snadno podlehne pokušení obvinit z propadu hlavu státu se zdůvodněním, že voliči sociální demokracie uprchli k ANO, lidovcům, komunistům, zeleným či pirátům, nebo se k volbám ani nevypravili z obav, že ČSSD je strana v rukou Miloše Zemana. Být však prvním místopředsedou Michalem Haškem, nabízí se poukázat na matnou kampaň, která nemohla nalákat nikoho z nerozhodnutých.
„Na vině jsou oba dva tyto faktory. Kampaň byla až příliš klidná a nevýbojná, stáhl ji na sebe pan Sobotka, který byl na všech billboardech. Ale nebyli schopni dosáhnout lepšího apelu na voliče například v tom, aby ukázali, v čem spočívá ten dobře fungující stát, že na to mají jednotný názor a jsou schopni to komunikovat z více stran. A také bylo jasné, že někde uvnitř je nesoulad mezi oběma tábory stále patrný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz sociolog Jan Hartl, ředitel agentury STEM.
Obsáhlý archiv výzkumů na serveru ParlamentníListy.cz:
- CVVM, MÉDEA RESEARCH, PPM FACTUM, SANEP , SC&C, STEM
ČSSD odplynula část protestního náboje
Na to také ČSSD doplatila, protože většina veřejnosti zastává koncept konsensuální politiky, kdy je povinností politiků se vzájemně domluvit a najít způsob, jak vzájemně spolupracovat na řešení závažných záležitostí. „A když se strana není schopna domluvit ani uvnitř, tak to navenek vypadá velmi slabě. Navíc ten hlavní apel, který tam byl proti pravici, ve smyslu ´pojďme to dělat jinak´ nalézal protestní hlasy v nesystémových stranách, jako jsou Úsvit nebo Ano, takže tam odplývala část toho protestního náboje,“ vysvětluje Jan Hartl.
Psali jsme:
V situaci vnitřního nesouladu a ochromené akceschopnosti ČSSD nebyl s blížícím se termínem předčasných voleb postupný pokles přízně nijak překvapivý. „Byl tam patrný proces postupného rozkladu, ale také snaha mobilizovat voliče. To byl strategicky správný krok přijít s heslem, že potřebujeme silnou a akceschopnou vládu a sociální demokracie je jediná formace, která takovou vládu může vytvořit. Ale objevilo se to jen na billboardech a vyznění tak bylo slabé,“ hodnotí sociolog pro ParlamentníListy.cz.
Fotogalerie: - Mítink ČSSD v Olomouci
Fotogalerie: - Zahájení kampaně ČSSD v Ostravě
Nikde nezaznělo, jak to budou dělat lépe
Už druhé volby po sobě přinesly stejný scénář. S blížícím se termínem začala klesat podpora levicových stran, takže nakonec nebyly schopné sestavit vládu. A výrazně za očekáváním zůstaly ČSSD a KSČM i letos. „Možná se lidé bojí nástupu levicové vlády,“ připouští Jan Hartl jako možné vysvětlení toho, že se s výjimkou menšinové vlády Miloše Zemana za dvacet let nedostal k moci žádný jiný levicově orientovaný kabinet.
Ing. Miloš Zeman
Poukazuje ale i na fakt, že levice v kampaních vždy spoléhala na to, že nemusí svoje oprávnění k vládnutí nijak detailně argumentovat ani ukázat, že ví, jak na to. „Spoléhali na to, když ideologicky označí svoji pozici a celkové směřování, tak levicový volič nechá na nich, jak to posléze udělají. Celé předvolební období bylo neseno kritikou pravicových stran, že to dělají špatně, a oni že to budou dělat lépe, až se dostanou k vládě. Ale byli velmi nekonkrétní a otázka, jak to hodlají udělat, nebyla nikde rozpracována ani nebyla příliš přesvědčivá,“ upozorňuje Jan Hartl.
Vlažného voliče kampaň favorita k hlasování nepřiměla
Přitom populace je obecně dnes více laděna doleva než doprava. „Tam došlo k velmi pozvolnému, ale přesto posunu. Nicméně tou základní nejpočetnější skupinou voličů je středový volič. A toho sociální demokracie neuměla oslovit. Je známo, že od konce 70. let ve všech západních demokraciích převažuje takzvaný přelétavý volič – swing voter – , který má vlažné sympatie k některé ze stran, ale ty nejsou dostatečné k tomu, aby jí hodil volební lístek,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz ředitel agentury STEM Jan Hartl.
JUDr. Michal Hašek
Volební kampaň sociální demokracie, která je nepochybně přijatelná pro nejširší skupinu obyvatel, však nepřiměla voliče, aby z vlažných sympatií udělal volební rozhodnutí a šel volit. „Mnoha lidem to za to nestojí. Proto se nemůže realizovat potenciál, který ta strana má. A to bychom mohli ještě spekulovat, co by to udělalo s hnutím ANO, které bylo neustále na vzestupu, kdyby volby byly o dva týdny později,“ naznačuje sociolog, že by strhujícímu volebnímu finiši hnutí ANO sociální demokracie už neodolala.
Zeman nepodpořil SPOZ nijak vehementně
Ve světle toho, že v lednu ve druhém kole prezidentské volby získal Miloš Zeman téměř dva a tři čtvrtě milionu hlasů, je s podivem, že po devíti měsících si strana zaštiťující se jeho jménem připíše jen 75 tisíc hlasů. „Prezident Zeman sice podporoval SPOZ, ale nijak vehementně, aby ho to nějakým způsobem svazovalo. Nepoložil do toho celou svou osobnost, aby to nevypadalo, že s ní spojuje celou svou politickou existenci. Bylo to trochu ve stylu chytré horákyně,“ podotýká Jan Hartl.
Miloš Zeman je přijímán většinou obyvatelstva, ale ne tak mohutnou, není vnímán jako samozřejmý prezident celou populací. „Jeho příznivci se rekrutují ze všech voličských táborů. Velkou skupinu příznivců má mezi komunisty, mezi sociálními demokraty, ale i u středových či pravicových voličů, jeho podpora se rozptýlila do více stran. Není to tak, že by byla vázaná na SPOZ. Miloš Zeman je velmi silná, výrazná osobnost. Jeho význam zdaleka převyšuje význam SPOZ,“ konstatuje sociolog.
Hnutí ANO volily různé vzdělanostní skupiny
Navíc nelze brát automaticky dva a tři čtvrtě milionu lidí, kteří mu dali v přímé volbě hlas, za jeho příznivce. „Když jsme dělali po prezidentské volbě analýzu elektorátu, tak jsme zjistili, že síly byly v zásadě vyrovnané. O vítězství Miloše Zemana do značné míry rozhodovala skupina voličů, kteří sice nemají příliš rádi Miloše Zemana, ale ještě více nemají rádi Karla Schwarzenberga. A volba proti Schwarzenbergovi udělala ten volební náskok,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz sociolog Jan Hartl.
Závěrem se zamýšlí nad úspěchem hnutí ANO, o němž se spekulovalo, že půjde o populistický subjekt, který bude oslovovat nespokojence, frustrované jedince všeho možného ražení, a že to bude typická formace ad hoc, která se bude přiživovat na celkové nespokojenosti. „Posléze se ukázalo, že je velký rozdíl mezi příznivci ANO a příznivci Úsvitu přímé demokracie. Andreji Babišovi se podařilo to, co chtěl, tedy že osloví střední vrstvy a že jeho podpora půjde napříč vzdělanostními skupinami,“ oceňuje Jan Hartl.
Fotogalerie: - ANO, šéfe
Fotogalerie: - Tygr Andrej Babiš
Na Babišovi bylo vidět, že ví, co chce
Přitom většinou formace nového typu, jako byly Věci veřejné, oslovují lidi s nižším vzděláním a s menším zájmem o politiku. „Lidé potřebují mít pocit, že strana ví, co chce, a že má dostatek schopnosí, aby toho dosáhla. To se Andreji Babišovi podařilo. Oslovil střední vrstvy, a tak se ANO stávalo zejména v koncovce takzvanou catch-all party, volbou váhavých a nerozhodných lidí v politickém středu, kteří si představovali, že je nositelem změny,“ vysvětluje sociolog.
Je přesvědčen, že lídrovi ANO neublížilo ani ne příliš šikovné vyjádření, že stát je možné řídit jako firmu. „Nenaráželo na nepochopení veřejnosti, protože lidé si to vysvětlili jako klíčový instrument k tomu, aby se udělal pořádek ve státní správě. Nešvary ve fungování státu jsou prostě záležitostí nedisciplinovanosti, korupce, nedostatečné profesionality i rozparcelovanosti státu mezi jednotlivé politické zájmové skupiny. A toto je apel, který ve smyslu efektivity fungování státu, zamezení nehospodárnosti, rozkrádání, je téma, které není ani pravé, ani levé,“ upozorňuje Jan Hartl.
Pravolevé vidění světa do budoucna neobstojí
I úspěch hnutí ANO potvrzuje, že jednoduché pravolevé vidění do budoucna neobstojí. „Ukazuje se, že pravolevé vidění je jenom takovou ideologickou vějičkou či nálepkou, která už netáhne. Lidi už přestává zajímat, zda je politik levicový, nebo pravicový. Je to otázka čistoty úmyslů, a to se vymyká tomu pravolevému vidění. Koneckonců mají pravdu všichni ti, kteří říkají, že to je jen volební vehikl, protože strana, která bránila liberalizaci nájemného, je u nás pravice a strana, která privatizovala banky, je u nás levice,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Jan Hartl.
Během předvolební kampaně si někteří politologové stěžovali, že je tématicky slabá, protože se neodehrála na pravolevé ose. „Ale my přece dobře víme, že politici to pravolevé členění mají jenom jako jednoduchou zástěrku, aby šermovali ideologickými slogany a přitom se ani nepodívali dovnitř jednotlivých problémů, jak by se daly řešit. Spousta lidí cítí, že to není pravdivé, že to je jenom zástěrka pro to, aby se politici nemuseli zabývat věcně problémy do hloubky a hledat cesty řešení napříč politickým spektrem,“ uzavírá sociolog Jan Hartl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
