Klausův a Topolánkův blízký poradce nám řekl, jak to tedy bylo s Nečasem, Nagyovou a kmotry

Hlavní příčina je v tom, že když v ODS nastaly problémy, tak se nikdy neřešily. ODS předstírala, že žádné problémy nemá. Dlouho jí to vycházelo, protože poměry sil, mezi levicí a pravicí, kdy jedinou pravicovou parlamentní stranou byla ODS, byly vyrovnané. Ale již před lety mi někteří mí známí, o jejichž pravicovém přesvědčení nepochybuji, říkali, že teď už je to naposledy, co volí ODS se skřípěním zubů a že už ji příště volit nemohou za to, co dělá. Těch příčin ale samozřejmě bylo mnohem více.

Které?

Například problém klientelismu, který je v každé straně. Média se na to vrhla. ODS předstírala, že žádný problém nemá, což zjevně nebyla pravda. Objevilo se nešťastné slovo „kmotr“. ODS to neřešila a kmotrů byly plné noviny. Takže ten problém za ODS řešila média a dopadlo to, jak to dopadlo. Ale ten problém šlo řešit od začátku. Problémy se mají řešit, než přerostou přes hlavu do neřešitelné podoby.

A neměla své kmotry i ČSSD?

Měla a má je dodnes. Jenomže voličům pravice to vadí víc. A samozřejmě problémem ODS nebyli jen ti takzvaní kmotři. Její pragmatismus a snaha udržet vládu za každou cenu ji poškodil. Vždy byla výmluva, že „to nemohou předat socanům“. Já jsem jim vždy říkal, že to socanům nakonec předají, ale v daleko horší situaci, kdy se postavení ODS drasticky oslabí.

Nezačal takový ten pragmatismus či ústup od pravicových hodnot „tvrdým jádrem a měkkým obalem“ u Mirka Topolánka? ODS měla dobře vypracovaný ekonomický program, Tlustého daňové kolečko a tlustou peněženku, ale Kalousek to jako ministr financí s posvěcením Topolánka smetl ze stolu. Podobně ODS opustila boj proti evropské ústavě a podpořila její přejmenovanou verzi, které se říká Lisabonská smlouva... Nebyl už tady ten prvopočátek toho, že pak zase Nečasova vláda proti programu ODS i koaliční smlouvě zvyšovala daně?

Já bych šel ještě dále do minulosti. ODS svou první velkou krizi prožila s Unií svobody. Již tenkrát tam problémy byly. To nezačalo za Topolánka. Za Topolánka se to hodně urychlilo a gradovalo to. Až do roku 2006 ODS za Topolánka v preferencích stoupala a byla nejsilnější ve své historii. Potom to začalo klesat a sestup akceleroval, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Neviděl jsem nikdy, že by si ODS udělala nějakou analýzu příčin. Prostě je to nezajímalo. ODS popírala, že má problémy.

Ale je nesmysl zjednodušit to jenom na kmotry. ODS neřešila další problémy. Když byla na začátku po volbách 2006 patová situace a nešlo sestavit vládu, tak jsem navrhoval Topolánkovi, aby ODS řekla voličům, že za současné konstelace nemůže splnit své volební sliby a že nechce být za každou cenu ve vládě, aby jenom okupovala nějaká křesla, a tak přechází do opozice. Napsal jsem o tom i článek s názvem Komplexní řešení. Kdyby tehdy udělali toto gesto, tak si myslím, že by byly nové volby a pokud ne, tak by ODS po čtyřech letech mohla volby vyhrát s velkou převahou, protože by si zachovala tvář. Držet vládu vždy a za každou cenu je nesmysl. To pomůže možná na dva roky, ale dlouhodobě to tu stranu zlikviduje.

Jsou nějaké precedenty úpadku nějaké významné západní pravicové strany?

Byl jsem členem konzervativní strany v Kanadě. I když tam je většinový volební systém. Kanadská konzervativní strana měla vládu, měla většinu asi 12 poslanců a ve třísetčlenném parlamentu měli asi 160 poslanců. Ve volbách pak totálně prohráli a měli už jen dva poslance a byli totálně vygumovaní. Jim neklesla podpora o dramatická procenta, ve všech volebních okrscích ztratili pět až deset procent napříč Kanadou a tím volebním systémem ztratili prakticky všechny poslance. Pak začali ale analyzovat příčiny a v příštích volbách se vrátili. U nás nikdo nepřemýšlí dál než na příštích 14 dní či do konce volebního období.

Spolupracoval jste osobně a dělal poradce Václavu Klausovi i Mirkovi Topolánkovi. Neukázal se Petr Nečas ve srovnání s nimi jako velmi slabý lídr? Již ve starých českých pověstech se říkalo, když čeští velmožové hledali kněžně Libuši manžela, jímž se stal Přemysl Oráč, že „hanba mužům, kterým žena vládne“. Nebyl tedy velký problém v tom, že Petr Nečas byl slabým vůdcem, který se navíc nechal řídit jednou dominantní ženou a že to paralyzovalo fungování strany i státu, když kdokoli se k Nečasovi chtěl dostat – i z jeho nejbližších – musel získat svolení paní Nagyové a přinést kabelku?

Ano, bylo to slabostí Petra Nečase. Petra Nečase sleduju a znám ho velmi dlouho. Vždy jsem říkal, že Petr Nečas je takový člověk, že kdybych byl premiérem, tak bych ho chtěl za ministra, kdybych byl něčeho šéfem, tak bych ho chtěl jako svého schopného úředníka. Petr Nečas je velmi inteligentní, pilný, schopný a pracovitý člověk. Ale vůbec není lídr. Topolánek i Klaus, ačkoli byli totálně odlišní, tak oba byli lídry. Pro politickou stranu je někdy důležitější mít lídra než mít nějakého člověka, který je schopným administrátorem.

Nečasova vláda vznikla, protože shodili Mirka Topolánka naprosto pitomě během předsednictví sociální demokraté. Byli sami šokovaní, pamatuji si na Paroubkův vyděšený výraz v televizi. Uvědomil si, že je malér. A tvrdím, že pak Topolánka shodili kmotři, nějaké řeči o magazínu LUI jsou nesmysl. Kvůli tomu by lídr nepadl, speciálně ne Topolánek, který už mockrát něco řekl a nikdy to nevadilo. A že měsíc před volbami najednou přetekla poslední kapka, jak říkali ti, co ho vyzvali k rezignaci? V životě jsem neviděl stranu, která by měsíc před volbami vyměnila lídra, pokud by nebyl vážně nemocen. To bylo absurdní. Nebyli na to připraveni.

Hovoří se také o tom, že ty různé zájmové struktury kolem ODS vznikly na krajích...

Ano, tehdy jsem napsal, že se vznikem krajů již nemáme jednu ODS, ale 14 malých ODS. A pak ještě jednu menší, tu vrcholovou, celostátní s vlivem menším než ty krajské. Jenže tehdy měla ODS v krajích všechny hejtmany a všichni byli strašně spokojení, jak je to úžasné a jak to dělá ODS dobře. Tam začal vznikat ten klientelistický problém. Pro řadu krajských bossů typu Oulického na severu byli partneři v sociální demokracii bližší než vlastní strana. Jejich zájmy více konvenovaly se zájmy krajských kmotrů – i když to slovo nerad používám – ze sociální demokracie.

Vyvrcholilo to tím, že v krajských volbách hejtmani ODS vystupovali proti vedení ODS. Do Výkonné rady ODS tehdy kraje delegovaly své lidi. Z výkonné rady se stal orgán, který vytvořil neprůstřelnou bariéru jak seshora, tak zdola – mezi vedením a členskou základnou. Vedení se tak oddělilo od členské základny. Ten Topolánkův skandál s tím časopisem vypukl právě ve chvíli, kdy začal kritizovat ty regionální struktury v ODS. Takticky to byla chyba, mohl s tím počkat a neoslabovat si pozici.

Takže tedy Topolánka sesadily regiony. A jak to bylo v reálu v zákulisí podle vás dál?

Regiony se sjednotily v tom, že Topolánka vykoply. Ale ODS na tuto situaci nebyla připravená. Pamatuji si, že dokonce cosi říkali o kolektivním vedení a já jsem nad tím koulel očima, že by to bylo jako v moskevském politbyru. Nakonec ODS probudilo to, že Vodrážka v televizi řekl, že je jako první místopředseda připraven převzít odpovědnost. To všechny tak vyděsilo, že si řekli, že se musí něco stát.

Tradiční bloky zvolily kohosi, kdo byl osobně poctivý a nebyl napojen na žádnou vlivovou skupinu a byznysové tlaky v ODS, takže ho nikdo neviděl jako nebezpečí, že by se jeho volbou posílila jiná klika v ODS. To byla volba člověka, který jim nejméně vadil. To mohlo být dobré jako nouzové řešení, ale ne dlouhodobé, protože ta strana potřebuje lídra. A Petr Nečas lídr nebyl. Petr Nečas se jim jednou vzepřel, když nedovolil, aby byl Kuba jeho místopředsedou na kongresu hned po volbách, ale za dva roky ho jmenoval ministrem a zase ho měli ve vleku.

A paní Nagyová?

O těch věcech se s ní se mluvilo, když už byl Nečas na Ministerstvu práce a sociálních věcí v Topolánkově vládě. Není to nic nového. Já tomu nevěnoval pozornost, protože to byly zvěsti a já nemám rád drby. A drby jsou o každém a mnohdy jsou nepravdivé. Osobně jsem ji v životě neviděl a neznám ji. O Nečasovi jsem si říkal, že je to slušný a poctivý člověk. A co se z toho stalo... Nečas nebyl lídr. Lídr potřebuje autoritu. Buď přirozenou, jakou měl Klaus, nebo si ji musí vybojovat jako dravý Topolánek. Ale v osobě Petra Nečase jsme měli premiéra, který je něco jako ten prezident EU, jehož jméno si stále nemohu vybavit, i když politické události sleduju. Absolutně žádná vůdčí schopnost a žádné charisma.

Hovořil jste o tom, že Klaus i Topolánek byli vůdci. Myslíte si, že mohou mít ještě nějakou politickou budoucnost, nebo je to definitivně uzavřená kapitola?

O Topolánkovi nechci spekulovat. Klaus pořád nějakou může mít, ale mnohem menší, než byl zvyklý. Pochybuji, že by se spokojil s tím, že by byl lídrem nějaké malé strany.

A nemůže přijít jeho doba třeba podobně jako u de Gaulla, který po druhé světové válce zažil pochod pouští a k moci ho po mnoha letech vynesla až krize roku 1958 v Alžírsku? Nemůže Klause vynést zpět nahoru nějaké krizová situace, kdy bude nezbytný státník jeho formátu?

To se může stát. Otázka je, jak to bude trvat dlouho a ta léta přibývají. Je otázka, zda bude ve svém věku ochoten a být schopen tu roli převzít. To nevím. Je faktem, že Václav Klaus má pro spoustu lidí v ODS pořád efekt Masarykova obrázku, mají ho jako ikonu, kterou respektují, ale už na druhou stranu nechtějí, aby jim do toho mluvil. Ale do takové pozice se dostane každý bývalý lídr. Ale zpět k té otázce, i Churchillovi se stalo, že po válce prohrál volby, a v roce 1953 se vrátil. A už měl také věk. Čili návrat Václava Klause nevylučuji, ale spíše pochybuji o tom, že se to stane.

Na posledním kongresu ODS byl zvolen předsedou Petr Fiala a nové vedení. Jak vidíte budoucnost ODS s ním? A když jsme se bavili o tom vůdcovství, neměl by být více razantní a srozumitelný? A neměla by ODS opustit takové pseudomoralizující řeči o antikomunismu, o tom, že hrozí Zemanova diktatura, ale že by měla lidem konkrétně něco nabídnout? Podobně, jako to bylo v roce 2006, kdy bylo daňové kolečko, kdy si každý mohl spočítat, o kolik mu s vládou ODS více zůstane v kapse? Tady, tady a tady vám zlepšíme život a uděláme tohle, tohle a a tohle...

Ano, ty řeči o komunismu jsou vhodné k projevu u památníku, pomníku či nad hrobem. Tam to je velmi vhodná řeč. Je to moc hezké, je dobré si to připomenout, ale řeč nad hrobem či u pomníku vám volby nevyhraje. Říkat to všude a při každé příležitosti, to nikomu nepomůže. ODS by měla nabídnout něco konkrétního pro lidi. Program by měl být stručný a minimální, ale co nejvíce konkrétní.

Není problém, že za celou dobu odešla z ODS řada lidí, kteří rozumí ekonomice, ať už zmíním Vlastimila Tlustého, Michala Doktora či i Petra Macha a od ODS se odvrátili i ekonomové, kteří s ní sympatizovali jako třeba Miroslav Ševčík či Pavel Kohout - a ODS dnes, jen asi s výjimkou ekonoma Jana Skopečka, takové experty nemá či nejsou vidět?

Samozřejmě to je velký problém. Je nesmysl to, co říká ODS, že je dobře, že odešli lidé, kteří odešli, protože nebyli loajální a nebyli opravdovými ódéesáky. V ODS zůstala řada lidí, kteří nejsou lepší a navíc nejsou experty v žádném oboru. ODS musí rekrutovat lidi, kteří něčemu rozumí. Jsem rád, že tam Honza Skopeček zůstal, to je skutečně jeden z mála lidí v ODS, kteří ekonomice rozumí. Skoro bych řekl, že je snad jediný. Nebo tam jsou lidé, kteří jsou omarkovaní svou minulostí, nebo tam jsou noví, ale nikdo o nich neví. ODS musí hledat talenty ve vlastních řadách a přitáhnout je k sobě.

ODS byla bohužel známa tím, že takovým lidem nedala šanci, kdy funkce v ODS byly nejen pomalu doživotní, ale i dědičné podobně jako za Stalina, kdy se z funkce odcházelo buď přirozenou smrtí nebo kulkou do hlavy. V ODS byla podobná situace, až tedy na to, že se tam nestřílelo. Pro mě byl šok, když jsem po sedmi letech přijel z Ameriky, abych pracoval pro Václava Klause, kdy jsem před tím byl v ODS velmi aktivní v devadesátých letech, že jsem si i po této době tykal pomalu s dvěma třetinami poslanců ODS. Ne, že bych proti nim něco měl. Ale je to určitá stagnace. Ale řada z nich tam byla, že ničemu neuškodili, ale také nepomohli. Byli to často lidé loajální svému kraji, ani ne nějací lumpové, ale lidé, kteří mlčeli. Když se v ODS někdo ozval, tak na to obyčejně doplatil. Nebyla tam ta možnost, aby vyrůstaly nové talenty.