Kdyby v roce 1989 nepřišla sametová revoluce, slavilo by se letos 25. února již 68. výročí "Vítězného února“ a dost možná bychom my všichni na svých pracovištích povinně velebili Klementa Gottwalda, který se jen čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 stal prezidentem Československa, tedy de facto se stal prvním komunistickým a takzvaným prvním dělnickým prezidentem. Navíc by bylo pravděpodobné, že by každoroční sešlosti komunistů u Gottwaldova hrobu na pražských Olšanských hřbitovech nebyly jen jakousi atrakcí pro novináře, ale běžnou záležitostí.
Otázka dnešního dne proto zněla - přijdou i letos komunisté v čele s poslankyní Martou Semelovou položit věnec k hrobu Klementa Gottwalda? „Ne, nemáme hlášeny žádné akce KSČM k dnešnímu dni. Tedy žádné oficiální. Letos jsme prostě hodní,“ dušoval se k tomu pro ParlamentníListy.cz tiskový mluvčí KSČM Robert Kvacskai. Dodal však, že pokud někdo chtěl jít uctít památku tohoto dne individuálně, tak mohl, bylo to jen na něm.
I přesto se ale během dneška k "Vítěznému únoru" v Praze uskutečnila řada vzpomínkových i protestních akcí. Třeba dopoledne se konala sešlost u pamětní desky Senátu. Památku obětí komunistů ale uctila veřejnost také ve středu a to u pomníku obětí režimu pod Petřínem. A promluvili tam jak vicepremiér Pavel Bělobrádek, tak i ministr kultury Daniel Herman (oba KDU-ČSL), či kardinál Dominik Duka.
„Nesmíme zapomenout! Komunistický režim má na svém kontě tisíce nevinných obětí. Často to byli nejenom lidé, kteří proti němu aktivně vystupovali, ale lidé, kteří se stali oběťmi velkého bludu,“ připomněl k únorovému datu kupříkladu ministr Herman. Pořadatel této akce Jan Cieslar zdůraznil, že za totality bylo vyneseno přes 200 tisíc politických rozsudků, několik tisíc lidí zemřelo ve věznicích a popraveno bylo na 250 lidí.
KSČM: Aktivně jsme prosazovali životní zájmy neprivilegovaných vrstev
Taková čísla umučených ale komunisté popírají. Podle nich se dokonce prý ve společnosti stále více objevuje snaha zastřít fakt, že KSČ kdysi aktivně prosazovala životní zájmy všech lidí.
„Výročí Února 1948 přináší každoročně příležitost k oživení dlouholeté kampaně, jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí, vysvětlit zásadní politické změny jako mocenský puč, popřít věrohodnost skutečnosti, že se na změnách podílely široké vrstvy občanů. Protikomunistické tažení se snaží zastřít fakt, že KSČ tehdy aktivně prosazovala životní zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, a to jí přineslo úspěch,“ tvrdí totiž KSČM ve svém oficiálním prohlášení, které umístilo na stranickém webu.
Současní komunisté se sice prý snaží od temné minulosti distancovat, ale k revolučnímu základu února 1948 se i tak hlásí.
„KSČM se k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily,“ uvádí strana s tím, že se po listopadu 1989 ale omluvila všem, jejichž život tyto deformace negativně zasáhly.
Benda: Je to naopak, od ničeho se nedistancovali!
Komunistickému prohlášení se ale vysmál poslanec ODS Marek Benda.
„Komunisté se asi z ničeho nepoučili a nijak se nezměnili. A přes všechny řeči, jak se budou tvářit, že se od něčeho distancovali, tak je to naopak, protože se od ničeho nedistancovali a ke všemu se naopak hrdě hlásí,“ zareagoval pro ParlamentníListy.cz Benda a zdůraznil přitom, že pokud by nebyl únor 1948, tak bychom se zcela jistě nestali na dalších čtyřicet let sovětským satelitem.
„Navíc by určitě ani neproběhla padesátá léta v té podobě, v jaké proběhla, neboť komunisté na tom nesou bezprostřední vinu. A nebyla by tady ani míra utrpení, kterou napravujeme dodneška,“ zmínil dále Benda.
Souhlasí navíc i s těmi obecně tradovanými tezemi, že se komunisté dlouhodobě, tedy už během druhé světové války, připravovali na převzetí moci v zemi, neboť se snažili narušovat činnost ostatních stran, které byly po roce 1945 sdružené v tzv. Národní frontě, a úzce přitom spolupracovali se stalinistickým Sovětským svazem.
„Válka vyvolaná v Evropě paktem Ribbentrop-Molotov, respektive dohodou Hitlera se Stalinem o neútočení a rozdělení oblastí vlivu v Evropě mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik (podepsaná v Moskvě 23. srpna 1939 – pozn. red.) - předtím po přijetí Mnichovské dohody šlo o odevzdání Sudet a posléze zabrání zbytku Československa Hitlerem - vyvolala všechny katastrofy, které se později v Evropě odehrály. Ovšem co by se stalo, kdyby se toto neudálo, o tom je těžké spekulovat, ale faktem je, že komunisté neměli ani za První republiky takovou sílu, že by se mohli stát nejsilnější politickou stranou tehdejšího Československa,“ upřesnil k tomu Benda.
Poslanec ODS se pozastavil i nad tím, že KSČM ve svém prohlášení hovoří o „první formě socialismu“.
„Komunistická strana nemá za normálních okolností – pokud by ovšem předtím neproběhlo něco jako byla druhá světová válka – už nikdy šanci v českých zemích zvítězit. Takže si celkem mohou říkat, co chtějí, nepochybně by si rádi nějaký socialismus budovali, ale už to vychvalování té jejich tzv. první formy socialismu, která znamenala opravdu zbídačení a utrpení obyčejných lidí - a v řadě případech i poprav - ukazuje, kam by nás případný úspěch komunistické strany dovedl,“ pronesl ironicky Benda. Prý jej ale v prohlášení komunistů zaujala ještě jedna vec. Totiž strana tvrdí, že „protikomunistické tažení se snaží zastřít fakt, že KSČ tehdy aktivně prosazovala životní zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, a to jí přineslo úspěch“.
„To nemá pravdivý základ! Vítězství KSČ ve volbách v roce 1946 - mluvím o českých zemích, tedy nikoliv o Slovensku - nesouviselo jenom s tím, že se tvářili, že se budou starat o všechny chudé a že budou chránit soukromého podnikání, ale souviselo to také s poválečným vývojem, tedy s tím, že už tady přebírali moc, že byly zakázány kandidátky řady politických stran a s dalšími událostmi. Únorový puč je nutné brát jako čistý puč, tedy mocenský puč s ozbrojenými složkami, s Lidovými milicemi a tak odvolávat se tady na nějakou vůli lidí je naprosto směšné. Kdyby se Československo vyvíjelo normálně, tak bychom skončili spíše v rakouském, či německém modelu a ne ve zbídačení, které nám komunistická moc připravila,“ dodal závěrem Benda.
....řekl by to i Tigrid
Naproti tomu bývalý předseda KSČM a nynější poslanec Miroslav Grebeníček to vidí jinak. Předně podle něj nešlo o žádný puč.
"Pokud by na tuto otázku měl odpovědět Pavel Tigrid, a tomu by si nikdo nedovolil podsouvat, že kdy stranil československým komunistům, pak by se určitě znovu vyjádřil, že je to nesmysl, nešlo o žádný puč. Se zájmem jsem ale také zaznamenal, že letos i ČTK připustila, že únorová vládní krize byla řešena v mezích ústavy," reagoval Grebeníček na dotaz ParlamentníchListů.cz, zda v roce 1948 šlo o komunistický puč, neboť tak o tom píše koneckonců i internetová Wikipedie.
Podle mínění komunisty ale není nic podivného na tom, když KSČM tvrdí, že v roce 1948 KSČ "aktivně prosazovala životní zájmy širokých neprivilegovaných vrstev", neboť je podle něj nesporné, že znárodnění většiny československého průmyslu proběhlo ve shodě všech politických stran postupujících podle Košického vládního programu a s podporou většiny občanů již v roce 1945. A nejrozsáhlejší program znárodňování tehdy měli dokonce sociální demokraté!
"Žádná z poválečných politických stran se nechtěla vracet do předválečných poměrů, i pravicově orientovaným bylo jasné, že by to bylo politicky neprůchodné a pro veřejnost, která se většinově začala orientovat na socialismus, nepřijatelné," zdůraznil Grebeníček, podle něhož po roce 1945 z mnoha důvodů byla na pořadu dne nacionalizace výrobních kapacit a služeb.
"Úplné znárodnění všeho, pokusy o reglementaci každého a všech byly ale chybou. Dnes naopak je zřejmé, že pokusy o privatizaci nebo ´prichvatizaci´ všeho přinášejí velmi rozporné a leckdy zničující efekty a právem vzbuzují nedůvěru. Jen tak pro pořádek, z amerického kapitalismu a jejich pojetí demokracie, které dnes vnucují celému světu, je už dnes mnohým lidem na zvracení," poznamenal Grebeníček. Pozdější generace, tedy generace narozená v šedesátých letech, se ale prý již právem tázala na to, proč je třeba jít "kupředu a zpátky ni krok".
"Protože důležitější je sehnat nedostatkové džíny, dobré elpíčko a právem vám chyběl otevřený svět. Bylo chybou těch, kdo rozhodovali o politice, že nenabídli přitažlivé a potřebné nové cíle v době, kdy bydlení, práce pro každého, bezplatná lékařská péče, vzdělání a dostatek jídla se staly úplnou samozřejmostí. Ale to už tak bývá, že hesla se časem vyprazdňují..."
A že KSČM proklamuje "první formu socialismu"? Ani to se bývalému komunistickému předsedovi nezdá nijak divné.
"V době Napoleonova impéria republika se zdála být mrtvá. V době restaurace království a pronásledování všech republikánů se zdálo, že monarchie a šlechta nad republikány a buržoazií triumfují. Nic z toho nezabránilo civilizačnímu pokroku. Svět dneška čelí hrozbám, které plodí kapitalismus, překonat je a přežít je možné jen popřením kapitalismu humánnější, sociálně spravedlivou alternativou," dodal k otázce ParlamentníchListů.cz někdejší komunistický lídr.
| Únorový převrat 1948, komunisty nazývaný Vítězný únor, bylo převzetí moci komunistickou stranou po zřejmě komunisty vyprovokované vládní krizi. Prezident Edvard Beneš přijal 25. února 1948 demisi 12 nekomunistických členů vlády a zároveň jmenoval ministry podle přání komunistického premiéra Klementa Gottwalda. Tím se ale Československo prakticky dostalo do područí Sovětského svazu. Pro tehdejší komunisty se sice stal únor 1948 „vítězným“, ovšem pro český národ to byla prohra s tisíci oběťmi. Tato etapa skončila až na podzim 1989. |
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
