První den roku 2020 se kromě jiného nesl ve znamení politických projevů. K národu z televizních obrazovek mluvili šéf Sněmovny, premiér Babiš a zmiňovaný předseda Senátu. Prezident své poselství pronesl tradičně už na druhý svátek vánoční.
Co z projevu šéfa Senátu Kubery vyvolalo mediální poprask? Především konstatování, že už de facto nemáme svobodu slova. Podle něho to souvisí s rostoucí politickou korektností, která bývá vnímána jako „nezávadný styl“ mluvy, kritiky je označována spíše jako orwellovský newspeak, tedy řeč, která věci pokrytecky neoznačuje pravými jmény.
„Útoky na svobodu pokračovaly i v uplynulém roce a jako vždy byly zdůvodňovány těmi nejlepšími úmysly. Příkladů je mnoho. Politická korektnost dovedená ad absurdum, takže na svobodu slova můžeme už jenom vzpomínat. Nemůžeme říkat, co si myslíme, bojíme se, že se brzy budeme bát si to jen myslet,“ řekl mimo jiné ve svém novoročním projevu Jaroslav Kubera.
Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček míní, že svoboda slova je mimořádně ohrožena. „Dusí ji politická korektnost, novodobí ideologové, kádrováci, politické neziskovky, nenávistní pseudodemokratičtí politici, bruselští byrokraté a nabubřelá mainstreamová média. Ti všichni ve jménu nových nehumánních ideologií spojených s kultem smrti usilují o zotročení a ponížení člověka,“ varuje.
„Novoroční projev předsedy Senátu Jaroslava Kubery se povedl. Pár přesně trefených témat. Jednoduchý, srozumitelný jazyk. Kritika klimahysterie a špionománie. Přiměřená dávka optimismu a sebevědomí. Takže prskají jen ti, od nichž se to čeká,“ konstatuje europoslanec ODS Jan Zahradil.
Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek je přesvědčen, že v České republice jsme na tom se svobodou slova dobře a není důvod se bát. „Občanská společnost říká svoje názory nejhlasitěji za posledních 30 let. Pokud něco ohrožuje svobodu slova, je to fakt, že třetinu médií vlastní Andrej Babiš a druhá třetina o něm kriticky moc nepíše. Dále část médií v této zemi zdegenerovala, že jenom honí sledovanost, aby měla peníze z reklamy. Ta by spíše potřebovala pomoct, aby se dostala z cyklu negativního myšlení,“ uvádí Michálek.
„Pokud přijdeme o svobodu slova, prohráli jsme boj o demokracii,“ sdělil europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský a dodal, že on sám se rozhodně nebojí říkat nahlas to, co si myslí.
Kritiky se Jaroslav Kubera dočkal od místopředsedy Sněmovny a šéfa SPD Tomia Okamury. „Předseda Senátu Kubera sice označil ohrožení svobody slova jako závažný stav, který ohrožuje demokracii, ale neměl a nemá odvahu otevřeně popsat příčiny a důsledky tohoto stavu. Takže jde z jeho úst pouze o prázdnou proklamaci. Útok na svobodu slova totiž přímo vyplývá z politiky EU, která samozřejmě v rámci budování evropského superstátu nepočítá ani s Českou republikou, ani se svobodou slova a demokracií,“ domnívá se.
Fotogalerie: - Obelisk Pravdy a lásky během Vánoc
Absolutní souhlas si předseda Senátu vysloužil od poslance ČSSD Jaroslava Foldyny. „Pan Kubera má v tomto naprostou pravdu. Politická korektnost je jenom vznešenější název pro lhaní, a proto ti, kdo nutí lidi hovořit politicky korektně, ve skutečnosti nutí lidi lhát. Nejdále bohužel se v tom dostalo naše Ministerstvo vnitra. Tam si vymysleli termín „předsudečná nenávist“, jehož prostřednictvím chtějí ty, kdo lhát odmítají, posílat do vězení. Představa, že policisté jsou nuceni kontrolovat, zda občané lžou podle představ vrchnosti, je odporná a děsivá. Ještě o něco odpornější a děsivější však je, že totéž činí, opět za podpory ministerstva, také skupinky zfanatizovaných dobrovolníků. Obojí ale známe, i když v trochu jiné formě, například z dob nacismu či komunismu. Novinkou dneška je to, že lháři a udavači sami sebe vnímají jako elitu společnosti a takto jsou nám i prezentováni některými médii (zejména těmi veřejnoprávními). Úkolem nás politiků musí být tento trend zastavit. První krok ale musejí udělat voliči, a já věřím, že jej také udělají,“ konstatuje Foldyna.
„Máme svobodu slova – sám říkám, co chci, a za své názory schytávám maximálně nadávky na sociálních sítích. Zatím. Ale problém cítím jinde: stále větší tendenci k tvrzení, že prostor mají mít jen „správné názory“, „správné myšlenky“, „správné výroky“. A na druhou stranu různé dezinformační weby zase pouštějí do éteru naprosté nesmysly. Vzniká tak neuvěřitelný guláš, o kterém se říká, že se v něm nelze vyznat. Jenže poznat, kde je pravda, je někdy zcela jednoduché – jen se věci musejí nazvat pravými jmény. Ale nespojoval bych to se svobodou slova,“ řekl pro ParlamentníListy.cz poslanec a exšéf hnutí STAN Petr Gazdík.
Komunistický poslanec Leo Luzar, který je šéfem sněmovního podvýboru pro svobodu slova a média, nejprve ve své reakci svobodu slova definoval jako široce vnímané právo člověka na vyjádření se ve veřejném prostoru.
„Kladu si ale otázku, zda byla někdy v historii svoboda slova? Ta, o kterou přicházíme slovy šéfa Senátu. Pokud pan Kubera myslel jako předobraz svého projevu třeba Facebook, tak by si měl uvědomit, odkud k nám přišel a jaká je tam tradice ovlivňovat dění a veřejné mínění zvláště v zahraničí. Svoboda totiž nemůže být pouze pro někoho, a to platí nejenom v politice, ale i v tolik kritizované korektnosti,“ myslí si Luzar.
Senátorka Jitka Chalánková míní, že svoboda mizí spíše postupnými kroky. „Jistě lze sledovat cenzuru v médiích – některé argumenty v některých médiích prostě nejsou umožněny, jde o blokádu určitých lidí. A tak není umožněna poctivá diskuse. Někdy argumenty zazní při projednávání zákonů, ale ne vždy jsou občanům předloženy prostřednictvím médií. Což může být i škoda, protože práce v Parlamentu není taková šaráda, jak to někdy z dálky může vypadat. Každou práci na každé pozici lze vykonávat poctivě. I když je to mnohdy velmi namáhavé,“ konstatovala senátorka.
„Tak zlé to není. Ale je pravda, že za to (vyjádření názoru, pozn. red.) dostanete záplavu nenávisti,“ uvádí exšéf lidovců a poslanec Pavel Bělobrádek.
Poslanec ČSSD a hejtman Vysočiny Jiří Běhounek si podle svých slov nemyslí, že by svoboda slova byla nějak ohrožena. "Spíše mám dojem, že vlastně všude, v médiích, projevech, na sociálních sítích atd. je ohýbána pravdivost sděleného a mnozí věří opět spíše drbům než sdělení. To není o svobodě slova, ale svobodě myšlení. To se lidem moc nechce,” konstatuje Běhounek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
