Spor ohledně odmítání pacientů pražskými nemocnicemi přitom není ničím novým. Již v minulosti na něj upozorňoval mimo jiné i primář interního oddělení z pražské Bulovky a poslanec ČSSD Jiří Koskuba. Pravdou je, že přituhuje. Pražská záchranná služba tento pátek zareagovala na výroky ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (ČSSD) a obvinila ho ze zlehčování situace i šíření nepravdivých informací. Ministr Němeček přitom ve čtvrtek oznámil zřízení komise, která by se měla problémem s odmítáním pacientů zabývat.
„Bagatelizují a politizují problémy, popírají pravdu, zlehčují situaci a hledají zástupné argumenty, jako např. že bylo za více než dva měsíce odmítnuto 20 pacientů. I kdyby šlo jen o jednoho člověka s akutním vážným onemocněním, které ho ohrožuje na životě, jde v případě porušení zákona o vážnou situaci ve zdravotnictví,“ říkají však dále pražští záchranáři.
Počty pacientů se navýšily rušením nemocnic, počty lůžek však nikoli
ParlamentníListy.cz se proto zajímaly o to, kolik pacientů od záchranky přijímá Bulovka, i na to, jak je na tom právě tato nemocnice ve srovnání s jinými nemocnicemi v Praze. Zajímaly se zejména o tuto nemocnici, poněvadž již před časem informovaly o tom, že pod tuto nemocnici zrušením nemocnice ve Vysočanech náhle spadá podstatně více pacientů, avšak kapacita lůžek se prakticky nemění. Přitom jde o nemocnici, kde pacienti převážení záchrankou končí daleko častěji než v jiných – a lze se jen dohadovat, proč tomu tak je.
„Jak se na poslance sluší a patří, musím předem zdůraznit, že mám na věci osobní zájem. Jednak po předchozí praxi mimo hlavní město jsem již takřka čtvrtstoletí nemocniční lékař působící ve velké pražské nemocnici, ano, na Bulovce. Nu a také jsem Pražan, který služby pražské záchranky sám využil a nikdy neví, kdy ji opět bude potřebovat. Pomiňme proto, že ne každá podobná poplašná zpráva je až tak dramatická, jak se na první pohled mohlo zdát, což se nakonec i ukázalo. I to, že problémů ze strany pražské záchranky řešených navíc hlavně přes média přibývá. Přímo úměrně s blížícím se termínem podzimních senátních voleb,“ reagoval na úvod Jiří Koskuba (ČSSD). Tím naznačil to, že skutečně může docházet k politizaci záležitosti, což nelze považovat za úspěch, poněvadž výsledek je nejistý.
Psali jsme:
Podle Koskuby je smutné však to, když si člověk přečte komentáře některých vrcholných představitelů majících vliv na chod zdravotnictví. „Divím se totiž, že se oni diví. To teprve před chvilkou spadli z Marsu do srdce Evropy? To jsou vskutku až tak odtrženi od všední reality? Mimochodem právě ParlamentníListy.cz byly ochotné o tomto - byť zatím snad toliko pražském - problému netendenčně informovat. A jsem vděčný, že jsem i já už dříve dostal prostor. Bohužel, neplašili jsme, jak se ukázalo, děje se. Nejsem sice žádná celebrita, ale přece jenom o tom něco málo vím. Ne z novin či schůzí, ale pouze z každodenní praxe. A nejde v krátkosti popsat všechny okolnosti a zmatky, kterými je české, a tudíž i pražské, zdravotnictví ovlivněno a prošlo. Říká se tomu kulantně ‚reformy‘. A že jich bylo…“ uvedl dál poslanec a primář v jedné osobě.
Psali jsme:
Zákonitě se nabízí myšlenka, proč se tak v posledních letech začalo dít. Co bylo tím spouštěcím motorem, že se situace vyhrotila?
K tomu Jiří Koskuba připomíná slova exministra Leoše Hegera (TOP 09). Ten měl totiž prý prohlásit, že není možné, aby v Praze byli v nemocnicích tak nafoukaní, že budou preferovat akademickou medicínu před rutinní medicínou. A k nim doplňuje i některé jeho reformní kroky, které se na současném stavu minimálně odrazily. Například prohlášení typu: Akutních lůžek je moc. „To většinou zaznívá z úst řady tzv. reformátorů poté, když opakovaně dochází finance na provoz zdravotnických zařízení. A to z řady různých příčin. Ty vám můžu i pojmenovat, případně připomenout,“ řekl Jiří Koskuba. A jednotlivé příčiny konkretizoval:
1. Hodně se jistě prošustruje zbytečnými nákupy, předraženými investicemi i podivnými smlouvami s externími firmami. Jakoby platilo - čím dražší, tím štědřejší provizi může neviditelná ruka trhu vsunout vyvoleným do kapsy. Bohužel, již dlouho žádné kontroly však toto podezření nepotvrdily. Jaká náhoda, že?
2. Zvýší se „přemoudře“ DPH mj. na potraviny, vodu, léky a zdravotnický materiál. Jaký div, že tyto prašule státem vysáté navíc pak špitálům chybí. Nemocnicím se totiž DPH nevrací.
3. Devalvuje se koruna. Prý abychom se měli lépe. Ale špitály drtivou většinu potřebného materiálu nakupují z dovozu.
4. Velmi dlouhou dobu se absolutně nevalorizovala platba za tzv. státní pojištěnce. Přestože se vše jiné kolem zdražuje. Přitom je jich „jenom“ kolem 3 miliónů. Děje se tak pod rouškou nezbytných úspor. Ale úspor na úkor jiného – tedy zdravotnictví.
5. Přitom v rámci laciného populismu nikdo neřeší nadužívání až zneužívání zdravotnické péče. Je to dost nepopulární a pořád jsou nějaké volby. Naopak se překotně zruší poplatky. Jenže ona každá sranda něco stojí.
6. Díky pochybné světovosti se zcela zdevastuje po léta perfektně fungující postgraduální vzdělávací systém zdravotníků. Vymyslí se desítky specializací. Ve vší úctě, spíše než pro zlepšení kvality proto, aby mohly fungovat stejné počty odborných společností. A jejich papalášů. Přeženu-li to, na léčbu je náhle potřebný specialista na levou a druhý na pravou nohu. O degradaci postavení diplomované zdravotní sestry ani nemluvě. Kupodivu se tak postgraduál prodlužuje, tím i prodražuje. Stejně jako povinné zajištění počtu takto až nesmyslně úzce odborného personálu.
7. Po takto složitém vzdělávání pak všechny ty desítky „superspecialistů“ zahrneme horami naprosto nesmyslných administrativních úkonů. Nejenom že je to odvádí od jejich skutečné práce, od pacienta, ale vyžaduje další úředníky, počítačové operační systémy atd. A opět to vše i něco stojí.
8. Populace stárne, osamělých a ne zcela soběstačných lidí přibývá. Vždy se najde nějaký ten důvod k transportu do nemocnice. Nejlépe právě záchrankou. Je to rychlé, snadné a zdarma. Z ní již pacienta na ulici vyhodit přeci nelze. A tak nedostatečně fungující systém sociální péče stále saturují právě zdravotnická lůžková zařízení, kde se týdny až spíše dlouhé měsíce čeká na to, kam klienta ze špitálu umístit. Další nesmyslnosti kolem tohoto bodu by vydaly na samostatný článek.
9. Ze všech stran se do veřejnosti hustí, jak z médií, tak od některých omotýlkovaných kapacit, že nové a pochopitelně tím i velmi drahé léčebné metody spolehlivě odvrátí pomalu i jinak nevyhnutelný konec života. Politici, alespoň co se zdravotnictví týká, rádi slíbí všechno všem. Klienti i jejich blízcí to pak logicky vyžadují. Právníci jsou pochopitelně ve střehu. Za této situace lze jen velmi obtížně kritizovat nezadržitelně se šířící alibismus, opakovaná až zbytečná vyšetření. Podávat trestní oznámení zdarma přece nic nestojí. Ani je-li podáno vskutku neoprávněně.
Dodal, že tak by šlo samozřejmě i dál pokračovat. Ovšem kde pak úspory, co by vedly k realizaci rozpočtové zodpovědnosti, hledat?
Škrtalo se, ale chybělo upozornění, aby lidé přestali stonat
„Řešení zaznělo i za zmíněného nenafoukaného pana exministra. Pokud si pamatujete, mělo se zrušit 10 tisíc akutních nemocničních lůžek. Statečně na to přikyvovala mnohá tehdejší vedení zdravotních pojišťoven. Ona ‚jenom‘ proplácí, znají toliko čísla, tzv. obložnost, procenta. Nevidí však za tím konkrétní, ještě živé lidi. Nemoc se totiž nechová dle statistiky, nejde naplánovat. Jeden den je několik lůžek volných, jindy se jich bolestně nedostává. Přitom se k plánu rušení přidala řada médií a tzv. manažerů-teoretiků. Naštěstí nakonec tolik lůžek zrušeno nebylo, ale nějaká přece. Jenom v bezprostředním okolí mé mateřské nemocnice řada těch malých provoz výrazně utlumila. Až zanikla. Třeba Neratovice, Brandýs nad Labem a hlavně nemocnice vysočanská. Včetně svých lůžek intenzivních,“ uvedl konkrétní příklady z praxe Koskuba. Právě s tím se totiž při práci lékaře musí nyní potýkat.
Přitom, jak říká, nikdo z „velkorganizátorů" těchto změn nevyzval jejich dosavadní pacienty, aby v rámci „rozpočtové zodpovědnosti“ přestali tedy raději stonat.
„A jelikož jsou lidé v tomto směru strašlivě ‚nezodpovědní‘, musel se tedy pak o ně postarat někdo jiný. Kupříkladu - jen na mé mateřské pracoviště přes noc připadla spádová oblast velká skoro jako Pardubice. A ty přitom mají vlastní a navíc daleko modernější nemocnici. Pochopitelně u nás vše proběhlo bez navýšení počtu lůžek, přístrojů, personálu. Spíše naopak. Zřejmě taky z důvodu ‚rozpočtové zodpovědnosti‘. Ostatně, psalo se zde o tom. Navíc, přičteme-li fakt, že i když zde vznikl nový heliport, zrušilo se traumacentrum. Později i Iktové centrum, které se zabývá léčbou mozkových mrtvic. Zrušila se i jednotka intenzívní péče na urologii, neurologii. Dokonce měla následovat i ta na plicní klinice. Navíc – i když soukromá, tak se uvažovalo o zrušení fungující a zavedené invazivní kardiologie,“ vyjmenoval konkrétní „pohromy", kterým musela čelit jen jediná pražská nemocnice v krátké době, Koskuba.
Všem z branže muselo být jasné, že problémy přijdou. Ne všichni už tehdy mlčeli. Ale...
Jak dodal, proti tomu nějaké to hegerovské odfakultnění nemocnice, kde přitom působí tři lékařské fakulty, je úplná sranda. „Kdo je z praxe, muselo mu být jasné, že budou problémy. Ne všichni taky mlčeli. Problémem však trochu je, že řediteli státem zřízené nemocnice se jen dost těžko odporuje geniálním nápadům samotného zřizovatele – to jest ministrovi. On jej totiž nejen jmenuje, on jej i odvolává. Nicméně v nemocnici není ředitel sám, i když zrovna u nás se mění rychleji než apoštolové v celou hodinu na orloji,“ rýpl si Jiří Koskuba.
Přiznal však, že ve vší skromnosti jako poslanec se snažil o situaci a rizicích informovat ty, kteří nejen rozhodují, ale měli by za to i zodpovídat. Tedy mimo jiné přímo tehdejšího ministra zdravotnictví, tehdejšího pana ředitele VZP i SR, tehdejšího primátora i svůj poslanecký klub - byť byl v tom čase ještě opoziční. Informoval i sněmovní výbor pro zdravotnictví i svůj krajský výkonný výbor - hlavně ty z něj, co působili na „Velké“ radnici, která pražskou záchranku zřizuje.
Psali jsme:
„Vyslechnut jsem, pravda, většinou byl. Bohužel již ne každý byl ochoten konat. Zachránilo se jenom velmi málo. Najednou je těch lůžek opravdu nedostatek. Je smutné, když se dnes někteří diví. Ono totiž stačí podívat se do kvalitně zpracovaných ročenek ZZSHMP. Tam je mimo jiné počet převzetí pacientů v jednotlivých pražských nemocnicích,“ naznačil sociálnědemokratický poslanec pro ParlamentníListy.cz.
Před šesti lety přijala Nemocnice Na Bulovce 14 tisíc pacientů, vloni již 20 tisíc
Z nich vyplývá, že například již v roce 2008 byla Bulovka na prvním místě s počtem přijatých pacientů přivezených záchrankou. Představovalo to více než 14 tisíc osob za rok (dovezených jen pražskou záchrankou, dováženi jsou však i z jiných míst). V těsném závěsu je podle této ročenky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Pro zajímavost pak uvedl Koskuba statistická čísla toho, jak se rozšiřovala takzvaná spádovost nemocnice v posledních letech. Zatímco v roce 2001 to bylo něco kolem 202 tisíc lidí, v červnu 2011, po zrušení vysočanské nemocnice, na Bulovku připadalo již 285 942 lidí „jen“ z území hlavního města Prahy.
„V roce 2009 nás Vinohrady jedenkrát trumfly, ale to se již jednalo o více než 16 tisíc pacientů. Od té doby počet vytrvale stoupá a primát si držíme zase my. V roce 2013 to už bylo přes 20 tisíc převzetí. Nárůst děsivý, i když žádná epidemie nebyla. Příčiny lze ponechat stranou, ale naznačil jsem je mimo jiné výše v tom, o kolik se rozšířila spádová oblast, pokud se některá zařízení zrušila. Snad je tedy každému soudnému člověku jasné, že to muselo přinést své následky,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Jiří Koskuba. Ty následky spočívají mimo jiné v zaplnění lůžek, zvláště těch nedostatkových intenzivních.
„Pacienti nechtějí ležet po dvou a ještě k tomu pak protestují"
„A není-li volná postel, lze jenom těžko klienta přijmout. Naše společnost stále není tak družná, aby v posteli byli ochotni ležet pacienti dva. Dokonce ani na našich historických otlučených chodbách se jim moc nelíbí a dokonce protestují. O odpojení jednoho na JIP pro potřeby jiného ani nemluvě. Když se upřímně zamyslíte nad posledním mnohadesetimiliónovým soudním verdiktem, jen těžko si pak někdo ze zdravotníků vezme dnes na zodpovědnost léčit někoho s mrtvicí jinde než na iktovém centru. A s arytmií či otravou místo na JIP někde na běžném lůžku či přímo na chodbě. Nový občanský zákoník nyní již europoslance Pospíšila nám všem ještě moc zkomplikuje život. Možná proto dostal tolik preferenčních hlasů… Co oči nevidí, to srdce nebolí. Ale mělo by,“ domnívá se Jiří Koskuba.
Psali jsme:
Jak zdůraznil, taková je, bohužel, realita. Přesto není ještě nutné podléhat strachu, ani panice nad otázkou: „Přijmou mne někde vůbec?“
Kostlivci na ministerstvu na Palackého náměstí by vydali asi na kostnici
„Ale skřípe to, to je pravda. Proč? To se snažím alespoň naznačit. Není to vůbec o nafoukanosti zdravotníků, pan Heger promine. Spíše o nafoukanosti těch, co jim i pacientům pouze akademickým způsobem reformují život. A to v tom lepším případě. Vůbec novému panu ministrovi zdravotnictví nezávidím, co vše jej čeká. Kostlivci ve skříních na Palackého náměstí - a nejen tam - jistě vydají na slušnou kostnici. Vybrat to opravdu podstatné je kumšt. Neměl by proto být, ve vší úctě, zahlcován provozními problémy cestou médií. Měla by existovat jistá štábní kultura,“ konstatoval ještě pro ParlamentníListy.cz Koskuba.
Nebyla by sestřička?
Vyjádřil pak obavu nad tím, že budou-li se totiž všichni ze zdravotnictví snažit ventilovat své pracovní potíže do novin, národ se z toho minimálně zblázní. „Nebo mnohý dostane mrtvici. A pak to přijde - kam je pak všechny záchranka odveze, co? Ještěže středočeské sanitky dělající samozřejmě podobnou práci si tolik nestěžují. Přitom by taky mohly. A jen tak mimochodem. Zvláště na naší interně Na Bulovce nám právě dost chybí zdravotní sestry – mimo jiné z důvodu namáhavé a přitom nepříliš vděčné práce. Tím si nestěžuji, ani neplaším veřejnost. Ale i to pacienty ohrožuje. Proto, kdyby některá sestřička byla volná a chtěla…Já vím, asi mám smůlu. Tohle v hlavních zprávách zřejmě nebude. Ani komisi kvůli tomu nikdo nezaloží, že? Přitom malér to je. Vše totiž souvisí se vším,“ uzavřel Koskuba téma, které se ho zejména profesně silně dotýká.
Hledá se řešení? Místo toho létá vzduchem podezření jen z politizace
Problémem je, že místo jeho urychleného řešení nyní spíše dochází k obviňování zainteresovaných stran z jeho politizace. A pražští záchranáři se domnívají, že nemocnice i ministerstvo problémy bagatelizují. K tomu šéf motolské nemocnice Miroslav Ludvík (ČSSD) naznačil, že za medializací je snaha ředitele záchranky Zdeňka Schwarze (ODS) získat body v očích veřejnosti kvůli kandidatuře do Senátu. (Ludvík sám je kandidátem na pražského primátora, pozn. red.).
Dlouhá noc, co mohla stát pacienta život, naštěstí tentokrát skončila dobře
A proč se o problému začalo tak intenzivně hovořit právě v těchto dnech? V tomto týdnu jezdili záchranáři po Praze před půlnocí s teprve třicetiletým pacientem, kterému selhávalo srdce. „Tísňovou výzvu z Ostravské ulice v Letňanech jsme dostali ve 22.28 hod., na místě byla posádka ve 22.35 hodin. Pacienta s poruchou srdečního rytmu v ohrožení života se jim podařilo předat na kardiojednotku vinohradské nemocnice, která nakonec svolila, až v 0.23 hodin,“ popsala pro Novinky.cz aktuální šokující případ mluvčí pražské záchranky Jiřina Ernestová.
Psali jsme:
Jak dodala, nejvíce problémů s předáním do nemocnic je tradičně u pacientů s neurologickými potížemi a intoxikacemi. „To, že bychom nemohli udat kardio pacienta, je naštěstí spíše výjimkou. Ovšem právě u intoxikovaných nebo pacientů s cévní mozkovou příhodou jde o to, aby se dostali do specializované péče co nejrychleji. Počítá se každá minuta, u cévních mozkových příhod se dokonce mluví o zlaté hodince,“ vysvětlila naléhavost stavu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
