Radu České televize čeká výrazná obměna, protože zřejmě už na březnové schůzi bude Poslanecká sněmovna rozhodovat o obsazení šesti volných míst z celkových patnácti. To proto, že pěti členům končí mandát a jedno místo bylo dlouhodobě neobsazené. Ještě předtím však volební výbor sněmovny, do jehož kompetence média spadají, provede předvýběr, po němž zůstane pro hlasování pléna sněmovny osmnáct uchazečů. Některé z adeptů na členství v Radě ČT jsme požádali o názor na otázky, které jsou s veřejnoprávní televizí často spojovány.
„Na České televizi mi vadí mi, že není veřejností příliš respektovaná a považována za vzor,“ říká pro ParlamentníListy.cz bývalá moderátorka Eva Jurinová. „Já mám dlouhodobě problém s tím, jak Česká televize v posledních letech hospodaří. Od roku 2012 úplně obrátila trend, hospodaří s vyšší částkou, než jakou inkasuje od televizních poplatníků,“ konstatuje Radek Mezuláník, který by svůj post v Radě ČT rád obhájil.
Fotogalerie: - Stížnost Drtinové na radě ČT
Mělo by dojít k dohodě, jak má národní televize veřejné služby vypadat
Zájem o zvolení do Rady ČT má i bývalý mluvčí Fischerovy vlády Roman Prorok, jenž byl jedním z protikandidátů Petra Dvořáka při volbě ředitele ČT. „Nebudu se zařazovat do nemalé skupiny lidí, kteří u nás tradičně rozumějí politice, fotbalu či hokeji a… televizi. Protože však o fungování České televize cosi vím, je mi jasné, že každé otočení kormidlem se na Kavčích horách projeví až po nějaké době. Mám ale za to, že je nejvyšší čas, abychom se rozhodli a pokud možno i shodli na tom, jak má národní televize veřejné služby vypadat, za jakou cenu, za jakých podmínek a jakou má plnit ve společnosti roli. Teprve pak mohou platit měřítka i pro to, co vadí a co se má změnit,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Roman Prorok.
Psali jsme:
„Nemůžu říct, že by mi na České televizi vyloženě něco vadilo. Ale vždy je co zlepšovat. Třeba některé příspěvky ze zpravodajství, některé formulace, příliš často se používá slovo závislost. Vidím tam i takové drobnosti, protože se na ČT dívám hodně,“ uvádí psycholog a specialista na drogovou závislost Ivan Douda, další z kandidátů. „Myslím, že Česká televize výrazně posílila ve společenském postavení, pokud jde o dramatickou tvorbu a teď se zlepšuje i v zábavě. Ještě by bylo třeba se zaměřit na zpravodajství,“ upozorňuje profesor Jan Jirák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Fotogalerie: - Premiér Sobotka ve svém živlu
Od Dvořáka se čekaly úspory v provozních nákladech, rostou však výdaje
Generální ředitel České televize Petr Dvořák se v poslední době ocitl ve dvojí palbě. Jednak kvůli údajně nevyváženému zpravodajství a pak také kvůli hospodaření, protože se objevily hlasy, že některá čísla v závěrečné zprávě o hospodaření České televizi neodpovídala skutečnosti. „Pokud vím, tak ředitel opakovaně deklaroval, že rok 2014 by měl být rokem, kdy se projeví změny, které naplánoval a měl v projektu. Takže si myslím, že o jeho dalším osudu by měl rozhodovat rok 2014,“ poznamenává profesor Jan Jirák.
„Nevím, jestli zrovna odvolání by bylo řešením. Ale určitě je zapotřebí vyvinout takový tlak, aby hospodaření nabralo jiný směr. Tedy takový, jaký jsme očekávali, když byl Petr Dvořák zvolen. Čekali jsme, že bude spíš hledat úspory v provozních nákladech, místo toho dochází ke zvyšování výdajů,“ upozorňuje Radek Mezuláník. „S tím nejsem natolik seznámen, abych mohl něco takového říct. Ze své pozice zatím nevidím žádný důvod k odvolávání generálního ředitele,“ přiznává psycholog Ivan Douda.
Za útoky na ředitele může být snaha o zrušení veřejnoprávní televize
„Co se týká odvolávání generálního ředitele, tak jsem slyšela o snahách – ale je to jedna paní povídala – že je cíl oslabit Českou televizi a zrušit veřejnoprávní kanál, aby tu mohl vzniknout soukromý kanál. Já rozhodně nemíním kritizovat generálního ředitele, pokud něco dělá dobře, za každou cenu, jen aby se člověk někomu zalíbil,“ říká pro ParlamentníListy.cz dosavadní místopředsedkyně Rady ČT Dana Eklová. „Ve zpravodajství České televize určité rezervy vidím, ale hospodaření hodnotit nemohu, neboť jsem se s ním neměla možnost do podrobností seznámit,“ netroufá si Eva Jurinová hodnotit šéfa ČT.
České televizi bývá vytýkáno plýtvání, a to ať už jde o tvorbu, nebo třeba i změnu studia pro zpravodajský pořad Události, která podle Petra Dvořáka vyšla na jednotky milionů korun. „Vnější formální změna Událostí byla jen estetická a zlepšení zpravodajství nepřinesla, také jsem tu nákladnou změnu studia opakovaně kritizoval. Česká televize má za sebou dost výrazný neúspěch, pokud jde o projekt nákladné, ale ne moc zdařilé Sanitky, kterou ale rozjíždělo předchozí vedení. Obávám se, že i První republika zaostává za očekáváním. Jinak ale nemám pocit nějakých zbytečně investovaných peněz,“ míní profesor Jan Jirák.
Pátý kanál České televize vyšplhá ročně až na půl miliardy
„Jak a za co se v ČT utrácí, by mělo zajímat každého člena rady. Nápady jak uspořit určitě mám. Jako příklad zbytečného vynakládání prostředků bych uvedla změnu loga ČT, která vyvolala další navazující druhotné náklady. A nikde jsem se nedočetla, kolik to celkem stálo. Další k diskusi jsou změny studíí,“ podotýká Eva Jurinová. „Česká televize přišla o příjmy z reklamy, které sekundárně způsobily potíže s odpočtem DPH, což představuje v řádech stovky milionů korun. S tímto nižším rozpočtem ČT vyrábí o dva kanály víc, což jednoznačně svědčí o tom, že vyrábí daleko efektivněji.“ tvrdí Dana Eklová.
To její kolega z Rady ČT Radek Mezuláník vidí nehospodárnost, kam se podívá. „Televize v situaci, v jaké je, by se měla soustředit na kvalitu a ne jít extenzivní cestou. Největší problém podle mě je otevření pátého kanálu, který měl stát podle původního projektu 120 milionů ročně a dnes už to bude ročně skoro půl miliardy. A když se dopředu vědělo, že rezervy, které tam byly, budou vyčerpány v letech 2015-16, když se půjde touto cestou, tak se buď mělo uvažovat o jiných příjmech, nebo naopak o tom, že se bude muset něco zrušit,“ podivuje se Radek Mezuláník.
Neobjektivita je dána nižší mírou profesionality redaktorů
Zejména z levé části politického spektra někdy zaznívá, že zahraniční zpravodajství ČT je prozápadní a protiruské, zatímco v domácí politice je zaměřeno proti prezidentu republiky a favorizuje některé politické proudy. „Česká televize má za sebou období, kdy skutečně nebyla úplně nestranná, ale nemám pocit, že by to byl jednoznačný trend k někomu, nebo proti někomu. Je to spíš nižší míra profesionality, která dovoluje různým redaktorům přimíchávat do zpravodajství své vlastní názory,“ říká pro ParlamentníListy.cz profesor Jan Jirák.
„Jsem psycholog, tak vím, že se vždy budou ozývat nějaké hlasy, které kritizují. Jde o to, jestli to je reálné, nebo jestli to je přání či i trošku nátlak. Podle svých zkušeností tohle neberu úplně vážně. Z detailního rozboru se dá dokázat kdeco, ale já to tak necítím. Zprava se říká, že je zpravodajství moc levicové, zleva zase naopak, takže mi připadá, že ta kritika je vyvážená,“ konstatuje Ivan Douda. „O tom se dá diskutovat pořád a je to otázka na politologický rozklad, nicméně větší míra vyváženosti by byla na místě,“ domnívá se Eva Jurinová.
Politici viní televizi z protežování konkurence i jinde ve světě
Podle Radka Mezuláník se teď uvnitř České televize bijí dvě pojetí zpravodajství a žurnalistiky a management to moc nezvládá. „Kdyby to zvládal, tak se ty věci nikdy nedostanou ven a to zpravodajství, jak zahraniční, tak domácí, bude vypadat přece jen trošku jinak. Je to na dlouhou diskusi, a proto jsem vyzýval k tomu, aby se uspořádaly semináře třeba na půdě Parlamentu. A bylo to i součástí mého návrhu usnesení, aby jednak probíhala stálá mediace odborníky zvenku a jednak, aby se uspořádaly veřejné odborné diskuse na to, jakým způsobem se má zpravodajství ubírat,“ vysvětluje Radek Mezuláník.
Místopředsedkyně Rady ČT Dana Eklová odkazuje na řadu analýz, které jednoznačně říkají, že zpravodajství České televize je vyvážené a objektivní. „Byli jsme v BBC a tam řeší úplně stejné problémy, protože všude si politici myslí, že televize protežuje toho nebo onoho. Jen připomenu případ s virózou. ČT vysílala 18x vrávorajícího prezidenta u korunovačních klenotů. Ale když přišla z Hradu oficiální zpráva, že pan prezident má virózu, tak je to právě veřejnoprávní médium, které by už nemělo dále spekulovat, jestli je pan prezident opilý, nebo není. Protože médium veřejné služby by mělo být v první řadě korektní,“ soudí Dana Eklová.
Odborníci v Historii.cs představují různé alternativy interpretace dějin
Romanu Prorokovi osobní zkušenost říká, že negativně se k nezávislému zpravodajství vždy vymezuje ta část, vůči níž je zrovna kritické. „Ale povinností žurnalistiky je kriticky zkoumat fakta, události, informace. Nemám na mysli skandalizaci všeho za každou cenu. Manipulace je nepřípustná. Velmi zjednodušeně řečeno: Obsahem takového kritického zkoumání má být vše, co skrytě, natož otevřeně vybočuje ze sdílených hodnot demokratické společnosti a míří proti zájmům a právům lidí. A je lhostejné, zda se toho dopouštějí jedni nebo druzí. Právě nezávislé profesionální zpravodajství je tím, oč bychom měli v televizi veřejné služby stát, pěstovat a chránit,“ míní Roman Prorok.
Na neobjektivitu v publicistických i dramatických pořadech o nedávné minulosti si stěžují politici KSČM, podle nichž je divákům předkládán jednostranný pohled na historii. „Já mám k obrazu historie, který podávají česká média, a to se netýká jen televize, velmi kritický vztah, ale jsem hluboce přesvědčen, že reinterpretace jakýmkoli politikem by nepřinesla nic nového a zajímavého. V České televizi se dají najít pořady, například Historie.cs, v nichž se objevují odborníci, kteří představují různé alternativy interpretace dějin. Ale rozhodně jsem proti tomu, aby se do výkladu historie pouštěli politici, ať už zleva, nebo zprava,“ prohlašuje profesor Jan Jirák.
Žijeme v zemi, která potřebuje kritickou sebereflexi minulosti jako sůl
„Je otázka rozsahu a přiměřenosti, s níž by se k tomu měli vyjadřovat komunisté. Jde také o to, jaké kontaktovat. Protože jsou mezi nimi fanatici i lidé docela rozumní. Myslím, že názory mají zaznít a doufám, že si to občané přeberou,“ věří Ivan Douda. „Vyjadřovat se k pořadům ČT by měli mít možnost zástupci všech parlamentních stran a jistou formou i diváci, zejména odborná veřejnost,“ dodává Eva Jurinová. „Domnívám se, že se ČT snaží historii ukazovat objektivně a myslím si, že i komunisté mají prostor na to, aby se k ní vyjádřili,“ podotýká Dana Eklová.
Roman Prorok se ptá, zda byli komunisté v dobách totality vůči svým oponentům korektní a dali jim šanci se svobodně a veřejně vyjadřovat k tomu, co se o nich tehdy točilo. „Tím nevolám po revanši, naopak. Dnes žijeme ve svobodné a demokratické zemi, která potřebuje kritickou sebereflexi nejen minulosti, ale i současnosti jako sůl. Pravidla určité korektnosti platí i pro publicistiku, ale prosím nezaměňovat se zpravodajstvím. Od publicisty očekávám úsudek a postoj opřený o doložené argumenty. Dramatické dílo je z podstaty něco úplně jiného a nechci, aby se vrátilo kritérium socialistického realismu v umění,“ říká Roman Prorok.
Zveřejňování platů a odměn je choulostivé, ale lepší než to tajit
Skutečnost, že je Česká televize financována především z koncesionářských poplatků, vede k úvaze, že by veřejnost měla mít právo na zveřejňování platů redaktorů, dramaturgů a tvůrčích pracovníků či odměn herců a managementu. „Myslím, že je to lepší než to tajit. Pokud by k tomu došlo, tak to přispěje ke zlepšení atmosféry a zároveň i k hospodárnosti a také ke konkurenci mezi těmi, co tam pracují. Ale je to hodně choulostivá věc. Chtělo by to pečlivě zvážit pro i proti, která jsou ve hře,“ doporučuje psycholog Ivan Douda.
„Jsem rozhodně pro. Jsou to veřejné zdroje a každý, kdo vstupuje do jakéhokoli smluvního vztahu s institucí, která hospodaří s veřejnými prostředky, musí počítat s tím, že to bude veřejné,“ tvrdí Radek Mezuláník. „Tohle pro mě není žádná priorita. Myslím, že hospodaření se neprojevuje v tom, že veřejnost ví, kolik kdo vydělává. Hospodárnost je nutno postavit na průhlednosti toků, ne na těchto informacích, které nakonec mohou mít i bulvární podtext,“ poukazuje profesor Jan Jirák.
V prostředí se zakořeněnou touhou po rovnostářství to nic dobrého nepřinese
Mediální poradce Roman Prorok by souhlasil se zveřejňováním platů a odměn v ČT, pokud by se to stalo standardní praxí ve všech institucích spravujících veřejné peníze. „Přiznejme si ale, jestli by v tuzemském prostředí, v němž je dosud zakořeněna touha po rovnostářství a závist, zda by taková praxe přinesla něco pozitivního. Řada profesionálů musela absolvovat tvrdou cestu ke svému dnešnímu postavení a pokud ponese vysokou odpovědnost a bude odvádět profesionální výkony, které jsou podrobovány spravedlivé kontrole, tak nemám důvod zpochybňovat oprávněnost jejich příjmů,“ přiznává Roman Prorok.
Nad odpovědí váhá místopředsedkyně Rady ČT Dana Eklová. „Tady v Česku, bohužel, platí takový úzus, že se platy nezveřejňují. Často bývají ve smlouvách doložky, že se platy ani nesmí zveřejnit. Já jsem to měla sama, když jsem například byla zaměstnaná ve státní správě. Fakt nemohu říci jednoznačné ano, nebo jednoznačné ne. Ale kdyby se všichni herci a zaměstnanci ČT dohodli a řekli: ´Ano, my platy zveřejníme`, tak tomu bych se nebránila,“ konstatuje Dana Eklová.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
