Mnichovský diktát byl dojednán 29. září 1938 v Mnichově a podepsána po půlnoci, tedy 30. září 1938. Zástupci čtyř velmocí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni.
Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe
Československá vláda společně s prezidentem Edvardem Benešem na dohodu přistoupila, ačkoli odstoupení území neodhlasoval parlament, který měl mít dle ústavy rozhodující slovo.
Národně-demokratický poslanec Ladislav Rašín, syn Aloise Rašína, řekl prezidentu Edvardu Benešovi po prezidentově kapitulaci před Mnichovskou smlouvou: „Promiňte, pane prezidente, že s Vámi nesouhlasím. Na tomto Hradě vládli čeští králové samostatnému státu a určovali často dějiny Evropy. Zde na tomto Hradě se ale nikdy neustupovalo. Měli jsme se bránit. Ustoupili jsme sami. Příští generace nás odsoudí, že jsme bez boje odevzdali své kraje. V čem má národ vidět sílu a v co má věřit, když jsme mu vzali armádu, která bez výstřelu opouští pozice? K té cizí zbabělosti připojujeme zbabělost vlastní. Je pravda, že jiní zradili nás, ale my zrazujeme sami sebe.“
ParlamentníListy.cz oslovily politiky s dotazem, co tato událost podle nich znamená pro český národ, jaké z ní plyne poučení a zda jsme se měli proti Němců bránit.
Psali jsme:
Musíme se spoléhat sami na sebe, být hrdými Čechy
Kdo má Váš volební hlas? (strany jsou vybrané dle aktuálních průzkumů ČT)Anketa
Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg na dotaz nereagoval.
„Bohužel nejsem vojenský expert ani historický analytik, ale domnívám se, že rozhodnou událostí byla zrada západních spojenců. To, jak nás hodili přes palubu, vyždímali jak citron a naprosto dehonestovali naši suverenitu, bylo pošlapáním naší cti a bylo to fatální. V tu chvíli jsme byli naprosto sami na vše. Bránit se by znamenalo jediné – mnoho mrtvých a zmarněných životů bez reálné šance na úspěch a vítězství. České hrdinství by znamenalo zadržení Němců, ale ne úplné a konečné, pouze na určitou dobu s obrovskými ztrátami,“ říká ministr pro místní rozvoj a lídr SPOZ na jižní Moravě František Lukl.
Poučení z Mnichova pro český národ je podle Lukla ale několik: „Spoléhat se na sebe, být hrdými Čechy a příliš se nepřimykat ani k západu, ani k východu. Být suverénním státem a neuplatňovat politiku sebemrskačství. Poděkovat našim otcům a dědům za jejich odvahu, díky které můžeme dnes žít ve svobodném státě.“
Mgr. František Lukl, MPA
Podle lídryně pravicového bloku Hlavu vzhůru! Jany Bobošíkové je poučení z Mnichova jasné: „V klíčových okamžicích jsme se ocitli sami. A na to je třeba být připraven. Jsem hrdá na to, že část národa připravena byla.“
Ztráta sebeúcty
„Mnichov byl pro český národ trauma: byl připraven se bránit a vnímal Mnichov jako zradu jak od spojenců, tak od vlastních politiků (Edvard Beneš). A poučení? Beneš systematicky obelhával národ, že ČSR je miláčkem Dohody, zatímco s žádným ze sousedů neměla dobré vztahy. Z tohoto hlediska naše zakotvení ve strukturách NATO a EU nejlépe zaručuje ochranu a prosazování českých národních zájmů,“ domnívá se exposlanec TOP 09 Daniel Korte, který kandiduje v Praze.
Kandidát ODS do sněmovny v Olomouckém kraji Petr Sokol považuje Mnichov za jednu z největších českých národních tragédií: „To, že jsme se tehdy z rozhodnutí politiků nebránili, zůstává stále vryto do národní povahy a má vliv na to, že řada Čechů si svého státu vůbec neváží. Je těžké soudit tehdejší situaci, ale ve mně převažuje názor, že naše armáda neměla složit zbraně, přestože bylo jasné, že by časem prohrála. Mnichov je pro mě také symbolem appeasementu, kdy západní demokracie ustupovaly totalitnímu zlu a myslely si, že se jim to nevrátí. Nakonec za to zaplatilo nejenom ´malé´ Československo někde na Východě, ale vlastně celá Evropa miliony mrtvých.“
Exposlanec ČSSD Ladislav Šincl pro ParlamentníListy.cz uvedl, že Mnichovská dohoda byla jednoznačně zradou na Československu a byla výsledkem takzvaného appeasementu neboli ústupku vůči tehdejšímu agresivnímu Německu. „Z toho plyne poučení: ustupovat agresorům je cestou do pekel. V každém případě jsme se měli bránit a bojovat jako například Poláci,“ dodal Šincl.
Není pravda, že jsme neměli spojence
I europoslanec KSČM Jaromír Kohlíček si myslí, že jsme se měli bránit. Podle něho nacistické Německo zkoušelo, co si vše může dovolit a demokratické státy západu mu ustupovaly, ať už jde o remilitarizaci Porůří či anšlus Rakouska.
„O generálu Syrovém se tehdy hodně mluvilo jako o novodobém Žižkovi, který bude republiku bránit. Je škoda, že se Československo nebránilo. Polsko, které bylo daleko hůře vyzbrojeno, se bránilo. Dokonce vyslali i jezdce proti tankům. Nedali se. Nejlépe bojovali pošťáci a celníci v Gdaňsku. Nebyli jsme úplně sami, protože jak Sovětský svaz, tak Jugoslávci nám deklarovali plnou podporu. Tehdy se hlásilo na našem velvyslanectví asi 50 tisíc dobrovolníků, kteří chtěli jít hájit Československo. Takzvaným humanitárním bombardováním Srbska a uznáním Kosova se jim naše vláda moc neodvděčila. Měli bychom si připomínat tehdejší ostudnou zradu Britů a Francouzů. Francie věděla, že jsme se mohli účinně bránit, a přesto neudělala nic. Stejně je chybou, že se Československo nebránilo, protože v Evropě byly síly, které by tak jako ve Španělsku přišly na pomoc. Mnichovanství je největší trauma, které mezi námi a západoevropskými státy stále i dnes je. Je třeba to připomínat,“ řekl Kohlíček.
Psali jsme:
Kdo agresi rozpoutal, nese odpovědnost za následky
Podle ministra dopravy a lídra SPOZ v Praze Zdeňka Žáka je Mnichov jedním z nejtragičtějších okamžiků českých dějin. „Jsem hluboce přesvědčen a je to i má osobní životní zkušenost, že kapitulace je vždy horší než porážka od silnějšího nepřítele. Dlouhodobě totiž demoralizuje a zbavuje sebevědomí. Na druhé straně je třeba říci, že ti, kdo rozvrátili český demokratický stát, nesou plnou odpovědnost za následující dějinná traumata včetně poválečných zločinů na sudetských Němcích. Proto zároveň bytostně nesouhlasím s masochistickými takzvanými sebereflexemi, omluvami či dokonce snahami o odškodňování,“ dodal Žák.
Místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek, který vede kandidátku v Moravskoslezském kraji, připomíná, že někteří historici říkají, že vyvolat válku by tehdy znamenalo sebevraždu. „Nikdo by nešel s námi a odsoudili by nás. Hrozila by fyzická likvidace našeho národa. Němci by po takovém střetu řádili strašně a je otázka, jestli bychom pak byli schopni vůbec stát obnovit. Zlé je samozřejmě, že Hácha vůbec proti okupaci státu v březnu 1939 neprotestoval. Zlé je, že po Mnichovu o rozhodnutí postoupit území Německu Národní shromáždění ani nejednalo, ani se vůbec nesešlo. Demokracie se nějak rychle vypařila,“ říká Zaorálek.
„Poučení v Evropě je, že pokud v ní vládnou jednotlivé mocnosti, jsou menší státy ztraceny. Potřebujeme Evropskou unii a evropskou integraci, abychom se nedočkali v budoucnu podobného pokoření a ponížení před těmi silnějšími. Sjednocená Evropa, to je dnes naše jediná bezpečnost a ochrana před zopakováním Mnichova,“ dodal pro ParlamentníListy.cz Zaorálek.
I když to bylo beznadějné, měli jsme se bránit
„Shodou okolností jsme se tento týden zúčastnili zahájení česko-rumunské konference k Mnichovu v Bukurešti. Tomuto diktátu jsme se rozhodně neměli podvolit. Určitě by to výrazně ovlivnilo další vývoj a rozhodně ne k horšímu. Mnichov byl nejen zradou jeho signatářů, ale i selháním nás,“ míní senátor Miroslav Krejča.
Podle exposlance TOP 09 Františka Laudáta, který kandiduje v Praze, Mnichovská dohoda symbolizuje, že když se to mocnostem hodí, tak nás klidně prodají – dokonce i zavedené demokracie: „I když to bylo beznadějné, měli jsme se bránit. Náš národ by měl určitě rovnější páteř a třeba by nebyl srpen 1968 a další ústrky. Mnichov je varováním pro dnešní svět. Svoboda a demokracie se neobchoduje ani za politické výhody, ani za ekonomický profit, ani za pár měsíců míru.“
Podle pražského lídra Hlavu vzhůru! Bohumila Zoufalíka je Mnichovská dohoda zřetelný důkaz toho, že lidé by neměli nikdy a nikde ustupovat zlu: „Ústupek v podobě Mnichovské dohody ze strany Velké Británie a Francie, který si vynutil na těchto dvou velmocích Adolf Hitler, následně nezastavil mocenské choutky tohoto diktátora a ve svém důsledku tato událost předznamenala další hrůzné události v podobě druhé světové války. Pro demokratické Československo tato dohoda znamenala konec demokracie na několik dalších desetiletí.“
Ing. František Laudát
Agresorům se nesmí ustupovat
„Mnichovská dohoda jasně ukázala, že agresorům se nesmí ustupovat. Snaha dohodnout se s agresorem je marná a proti agresorovi musí všichni postupovat společně. Československo mohlo tehdy bojovat, ale následky by byly stejně tvrdé jako v případě Polska,“ uvedl europoslanec Hynek Fajmon.
„Mnichovská dohoda v prvé řadě znamenala roztržení historických českých území na základě plebiscitu. Připomeňme si, že my – tedy naše dřívější politická reprezentace – jsme takové odtržení podpořili v případě Kosova. Otázka, zda jsme se měli bránit, je dnes akademická, ale myslím, že Beneš udělal maximum. Válka v té době by nic nepřinesla, jelikož celý svět Československo nenáviděl za to, že utlačuje Němce, Slováky i Maďary. Realita byla tehdy bohužel taková, že jsme byli suverénně nejneoblíbenější země v regionu – okolí to vnímalo tak, že jsme zabrali území Maďarům, Polákům a německá města – ať už to bylo oprávněně, či ne, rozhodně nám to na popularitě nepřidalo. Takže v případě války na obranu německých menšin bychom byli jasní outsideři, krom Sovětů by nám určitě nikdo nepomohl,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz lídr Úsvitu přímé demokracie Tomio Okamura.
Podle exposlance ČSSD Václava Votavy kandidujícího v Plzeňském kraji lze na otázku, zda jsme se měli bránit, těžko odpovědět, neboť na tom není shoda ani mezi historiky: „Měli jsme dobře organizovanou a vyzbrojenou armádu. Na vybranou však byla pouze jedna z katastrof. Volit mezi válkou s nepředstavitelnými následky pro lidi, nebo kapitulovat a dojít k okupaci a ponížení bez boje. Mnichov a naše kapitulace v nás vytvořily jistě trauma. Jaká traumata bychom ale řešili z porážky a možná z obrovských ztrát na životech? Ne, neumím jednoznačně odpovědět. Beneš se rozhodoval mezi oběma krajnostmi a těžko můžeme dnes s odstupem času mluvit o zbabělosti.“
Tomio Okamura
Ostuda tehdejších spojenců ČSR
„Mnichovská dohoda byla ostuda tehdejších spojenců ČSR. Poučení z toho plyne, že zlu se nemá ustupovat. Bránit jsme se nemohli, ani Francie a Velká Británie tehdy nebyly na válku připraveny. Ale asi bychom Hitlerovi zle zatopili, a za cenu velkých obětí bychom získali větší národní sebevědomí a respekt ve světě (pokud by nás ten syčák poté úplně nevyhladil – a o to zřejmě prezidentu Benešovi šlo),“ uvedl senátor ODS Petr Bratský.
„Je pravdou, že naše sebevědomí utrpělo tehdy velkou ránu. Svědčí o tom statečné postoje velitelů armády i například postoj české šlechty. Jen Schwarzenbergové věnovali na výstavbu opevnění milion předválečných korun. Je třeba si uvědomit, že v Německu se dostal k moci zrůdný totalitní režim. Němci se dokázali po válce z této šílené etapy dějin poučit. A nebezpečí nástupu totalitních režimů nepominulo ani dnes a ani v jiných zemích,“ uvedla exposlankyně TOP 09 Jitka Chalánková, která vede kandidátku v Olomouckém kraji.
„Pro český národ to bylo velké ponížení. Často pobývám v Orlických horách a ta opevnění mám na očích. Měli jsme se bránit,“ uvedl lídr Hlavu vzhůru! v Královéhradeckém kraji Miroslav Jeník.
„Mnichovská dohoda je jednou z nejsmutnějších kapitol české historie. Srovnávám ji například s Bílou horou. Nejsem však schopen říci, zda naši předchůdci měli rozhodovat tak, či jinak. Nemůžeme na Mnichov nahlížet izolovaně bez dobových souvislostí. Mnichov byl produktem appeasementu a tato politika přinesla jen škody a větší utrpení. Kéž bychom i dnes nezapomínali, že zlu se nesmí ustupovat. A kéž bychom měli odvahu zlo nazývat zlem,“ říká senátor ODS Milan Pešák.
Byla to tragédie a ztráta iluze o spojencích
„Jde o národní tragedii, které dlouhodobě předcházely provokace v pohraničí a diplomatický nátlak. Byli jsme obětováni spojenci, ale jejich zrada je nakonec dohnala. Abychom se sami postavili na odpor, to by bylo problematické a spojenectví se Sovětským svazem vedení země nepřipouštělo. A poučení? Jedině v mírové spolupráci národu,“ říká exposlanec KSČM Miroslav Opálka, který vede kandidátku v Moravskoslezském kraji.
„Dodnes je to pro náš národ obrovské trauma. Poučením je, že desetimilionová země uprostřed Evropy musí své životní zájmy hájit jako součást silného společenství, jako jsou dnes EU a NATO,“ míní exposlankyně TOP 09 Helena Langšádlová kandidující ve středních Čechách.
„Byla to tragédie a ztráta iluze o spojencích. Myslím, že Mnichov nám pootevřel vrátka pro komunistickou diktaturu v poválečném období,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz kandidát ODS z Jihočeského kraje Jaroslav Zvěřina.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
