Přežije Bohuslav Sobotka jako premiér podzimní komunální a senátní volby?Anketa
„Domnívám se, že mezi současnou vládou a minulou vládou, ve které byl Kalousek, není žádný podstatný rozdíl a že pokračuje zastírání problémů. Zveřejňují se krásné vize, které určitě nenastanou. Já bych skoro řekl, že dneska u vlády, stejně jako u té předchozí, je jedno jisté: Že to, co říká, že bude, určitě nebude,“ prohlásil pro ParlamentníListy.cz bývalý významný politik ODS.
Vláda se včera shodla na tom, že schodek rozpočtu bude příští rok sto miliard korun. Ministr financí Andrej Babiš prohlásil, že podstatné je, že i když deficity státního rozpočtu budou v příštích dvou letech, tedy v letech 2015 a 2016, dvě stě miliard korun, měla by být výše dluhu ke konci roku 2013 a 2015 ve stejná. Jak je to možné?
Připomíná to lidové rčení, že vlci se nažerou a koza zůstane celá. Otázka zní, kdo jsou vlci a kdo je koza. Samozřejmě něco z toho nemůže být pravda, když dostane leckdo víc, tak to někomu musí chybět, a to bude asi ta správná varianta.
My přece splácíme jen úroky státního dluhu a základ neustále roste o ty každoroční deficity rozpočtů. Jak by mohl ministr financí dosáhnout toho, že s deficitem 200 miliard korun za dva roky by dluh zůstal stejný?
To je hra, která začala už za Kalouska. On je vlastně v Parlamentu jediný kritik, ale nemůže nic říkat, protože to dělal také. Jak se budou zpřesňovat výhledy, bude se ukazovat, že realita je jiná. Protože rozpočet není nic jiného než plán. A dá se plánovat s tím, že plán nevyjde.
Před pár dny po schůzce s prezidentem Milošem Zeman ministr financí Andrej Babiš řekl, že je potřeba dát peníze na investice, například na dopravní infrastrukturu, i za cenu toho, že se zvýší deficit. Ale po jednání vlády to zřejmě padlo, když má deficit zůstat stejný...
To je Zemanova stará filozofie. Ale ono to má zeď, na kterou to v brzké době narazí. Když bude pokračovat tempo zadlužování, tak to do nekonečna nepůjde. Chápu, že někdo si možná přeje, aby to proběhlo rychleji, aby dluhová zeď, ke které se přiblížili Řekové, Portugalci a Španělé, se v České republice přiblížila dříve. To je otázka, jestli uvažujete, čím hůř, tím lépe, nebo čím lépe, tím lépe. Zatím to vypadá na heslo, čím hůř, tím líp.
Jak hodnotíte Andreje Babiše? (ptáme se od 5.6.2014)
Anketa
Takže myslíte, že tímto tempem zadlužování se k té zdi musíme dostat, i když se ekonomice povede lépe a vybere se na daních víc peněz do rozpočtu?
Na žádné dramatické oživení ekonomiky to nevypadá. Že by ten zázrak spočíval v tom, že se vybere víc, tomu nevěřím, chápu, že dnešní vláda je s prezidentem zajedno v tom, že čím rychleji zadlužovat, tím lépe, vysvětlují to nutností roztočit ekonomiku. Jestli se jim to podaří, to se uvidí. To jsou všechno spekulace. K tomu bych jen řekl, že strategie dnešní vlády je bohužel stejná jako strategie těch předchozích. K tomu se dá říci jediné: Že to kritizovali. A když to kritizovali, proč dělají totéž?
Sám šéf hnutí ANO už přiznává, že miliardy korun, které sliboval ušetřit zlepšením výběru daní a zamezením daňových úniků, tak rychle nenajde. Prohlásil, že až za rok a půl nebo dva. Vy jste byl od počátku k těmto výrokům skeptický, říkal jste, že může najít jednotky, nanejvýš desítku nebo dvě desítky miliard. Co říkáte tomu, že Andrej Babiš zřejmě trochu bere zpátečku?
Je evidentní, že používali strategii, kterou kdysi vynalezl Miroslav Kalousek. To znamená, že dopředu ohlásí světlé zítřky, a jak se ten ohlášený termín bude přibližovat, tak to budou relativizovat, relativizovat, relativizovat, budou sázet na to, že nikdo si nic nepatamuje, což bohužel v české politice platí. Zejména volič si skoro nic nepamatuje, možná někteří si to budou pamatovat, ale za tři nebo čtyři roky, až se potvrdí, co dneska říkám, koho to bude zajímat? Nikoho. A tak hra bude pokračovat: Budou se slibovat světlé zítřky a pak se bude zpřesňovat a zpřesňovat, až světlé zítřky zaniknou.
Andrej Babiš se podle vás chová stejně jako jeho předchůdce Miroslav Kalousek. Proč jsou to dnes v politice největší političtí soupeři, dá se říci největší nepřátelé?
To situaci komplikuje, protože oni se verbálně vzájemně kritizují, ale jejich činy jsou stejné. To znamená, že dneska nemáte na politické scéně alternativu, která by říkala, že takhle to dál nejde, a pokud to tak půjde, tak nás čeká trajektorie vyzkoušená už jmenovanými státy. Já se domnívám, že tomu není možné dopředu zabránit, že nezbývá než se dívat na to, jak se řítíme do smyku. Protože po tomhle bude následovat smyk. Jsem zvědav, co budou tito dnešní politici říkat za čtyři, pět let, až nebude možné dělat sto, sto padesát miliard deficitu každý rok. A to už jsem mnohokrát říkal, ale je to asi zbytečné, že to není jen těch sto miliard ve státním rozpočtu, jsou ještě ukryté deficity v důchodovém systému, v sociálních dávkách, ve zdravotních pojišťovnách. Tam všude chybí další desítky miliard korun. Ale v tuto chvíli se celá politické reprezentace shodla na tom, že problém neexistuje, jedeme dál a čekáme, až to narazí.
Takže paradoxně souhlasíte s Kalouskem, že Babiš zadlužuje zemi a jeho sliby jsou nesmysl, i s Babišem, že zemi zadlužil jeho předchůdce Kalousek? Souhlasíte vlastně s oběma, pokud jde o hodnocení toho druhého...
To má jednoduché vysvětlení, já nesouhlasím jinak ani s jedním. Akorát je potřeba říci dovětek, že je to stejné dneska jako za Kalouska. Domnívám se, že mezi současnou vládou a minulou vládou, ve které byl Kalousek, není žádný podstatný rozdíl a že pokračuje nepřipouštění si problémů, prostě zastírání problémů. Zveřejňují se krásné vize, které určitě nenastanou. Skoro bych řekl, že dneska u vlády, stejně jako u té předchozí, je jedno jisté: To, co říkají, že bude, určitě nebude. Je to jako kdybyste měla vážně nemocného pacienta a říkala mu: Zatím je to dobré.
A co jste říkal nabídce Miroslava Kalouska Sobotkově vládě, že když bude snižovat strukturální deficit od roku 2016 o půl procenta ročně, tak jí zaručí hlasy všech svých poslanců pro přijetí fiskálního paktu, finanční ústavy i všech státních rozpočtů, pokud budou této fiskální strategii odpovídat? Není to trochu z jeho strany kulišárna?
To jste kápla na zajímavý postřeh. Kalousek tím vlastně říká, že ví, že to je nesmysl a že to vždycky bude nesmysl, hlásat ty světlé zítřky. On vlastně říká: Milá vládo, my ti pomůžeme přijmout fiskální pakt, o kterém víme, že ho nebudete schopni splnit. A to vás vlastně v těch vašich světlých zítřcích postihne. On jim vlastně nabízí, aby si tak trochu do budoucnosti připravili oprátku, do které si pak strčí hlavu, a budou muset přiznat, že to opravdu škrtí. To je ten rozdíl mezi řečmi a čísly. Protože ve fiskálním paktu budou muset být nějaká čísla, a jakmile tam budou konkrétní čísla, tak z nezávazného plánu, jako je teď ten slavný státní rozpočet, se stane závazný plán a pak nastanou potíže.
Mluví se o deficitu státního rozpočtu a strukturálním deficitu. Můžete jako ekonom vysvětlit laikům, jaký je mezi nimi rozdíl?
To jsou vlastně takové dlouhodobé zákony nastavené povinnosti, se kterými se snadno nedá hnout. To jako kdybyste v domácnosti měli splácet dluhy, ale na splátky už také nemáte. Prostě když si někdo vezme hypotéku na dvacet let a nestane se zázrak, tak mu od ní nic jiného než dvacet let splácení nepomůže. A podobně je na tom státní rozpočet, kde tyto dlouhodobé výdaje jsou určené zákony, které říkají, jaká je výše důchodů, jaké jsou sociální dávky nebo platy státních zaměstnanců. Strukturální rozpočet je to, co je dáno dlouhodobě dopředu a s čím se nedá snadno nic udělat. Samozřejmě, že se dají v dramatické situaci přijmout dramatické zákony, které právě zná Řecko, Portugalsko, Španělsko, kdy se všem státním zaměstnancům oznámí, že se jim o dvacet procent sníží plat. To jsou zákony, které redukují strukturální deficit.
Co říkáte tomu, že ministr financí stále mění své postoje? Nejdřív souhlasil jako šéf ANO se zrušením poplatků v nemocnicích i druhého pilíře důchodové reformy, zanedlouho prohlásil, že to byla chyba a že by bylo dobré se k tomu opět vrátit. Před pár dny zase chtěl zrušit daňové úlevy za příspěvek na odbory, po jednání s šéfem odborové konfederace od toho ustoupil, že to vlastně nestojí za to.
Zrušení úlev by trochu pomohlo, ale vždycky si u každého opatření nechte říci, jestli je to o sto milionech nebo o sto miliardách. Myslím, že Babiš stále vytváří dojem, že řeší sto miliard, ale ve skutečnosti řeší sto milionů, tedy tisíckrát méně. Nehraje to. Ta slova jsou o velkých úsporách a konkrétní kroky jsou o malých úsporách.
Co si myslíte o takové politice?
Mně vadí to, co považuji za největší selhání hnutí ANO a Babiše zvlášť, a to, že nedodrželi slib, že budou blokovat zvyšování daní. Protože jejich útok na živnostníky není nic jiného než zvyšování daní, protože jestli někomu snížíte paušál, tak to v konečném důsledku není nic jiného, než že mu zvýšíte daň. To jsou všechno jen různé cesty, jak někoho zkasírovat. A to, že ANO útočí na živnostníky, je pro mne překvapení, a je to nejen překvapení, ale je to selhání, protože slibovali, že to nedopustí, a teď s tím sami přicházejí. Pokud si myslí, že živnostník nepochopí, že zrušení nebo snížení paušálu je v konečném důsledku vyšší zdanění, tak se mýlí. To pochopí každý, že zcela zásadně porušují své volební sliby.
Andrej Babiš je stále nejoblíbenějším politikem. Jak si to vysvětlujete, když mění názory a porušuje volební sliby?
On vždycky řekne, že není politik, že do politiky nedávno přišel, že je politikou překvapen. Párkrát mu to vyjde, ale mockrát se tenhle vtip opakovat nedá. Ale záleží, co na to voliči. Možná je některým voličům sympatické, že umí přiznat chybu, ale možná je to jen mediální hra.
Teď vznikla v pořadí už několikátá komise k důchodové reformě, kterou vede sociální demokrat profesor Martin Potůček. Je podle Vás v dohledu konečně dlouhodobější dohoda o nějaké smysluplné změně, když tato vláda chce zrušit druhý pilíř, který zavedl Nečasův kabinet?
To je taková nepěkná hra podobná té, kterou jsme si popsali. Politické strany vetují možná řešení, protože všechna možná řešení jsou nesmírně nepopulární. Pojďme si vyjmenovat, jaká jsou možná řešení: Jedno je zvyšovat věk odchodu do důchodu, které se zatím praktikovalo, což je nejen nepopulární, ale při překročení určité hranice je to nefunkční, protože lidé ve vysokém věku už nejsou tak produktivní. Druhým je snižovat důchody, to znamená vyplácet velkému a stále rostoucímu počtu důchodců menší důchody, to je krajně nepopulární, další varianta je zvyšovat zátěž pro ty, kteří pracují. Už teď, a to se stačí podívat do všech mezinárodních zpráv, je Česká republika jednou ze zemí, která je nejvíce zatížena sociálními odvody. To je nejen nepopulární, ale poškozuje to Českou republiku v konkurenceschopnosti, protože čím větší jsou odvody na důchody nebo jiné sociální dávky, tím dražší je práce. A čím dražší je práce, tím hůř se prodávají naše výrobky.
Psali jsme:
Žádná jiná možnost už nezbývá?
Zbývá: Zakládat komise, radit se o tom, vzájemně se vetovat a nechat pracovat inflaci a dívat se na to, jak ve skutečnosti výši důchodu redukuje inflace. A jednou za čas udělat populistický krok, že se to trochu vykompenzuje, ale ne moc, protože kdyby se to vykompenzovalo v plném rozsahu, tak jediné řešení, které přináší inflace, by bylo vynulováno. To je taková hra na schovávanou. To je podobné jako s těmi dluhy. Radíme se o tom, nic neděláme, inflace to redukuje, a přijde den, kdy to jednou narazí. A politická scéna se modlí, ať to nenastane, dokud budou vládnout, ať se to stane nějakému jejich konkurentovi. Ať to semele někoho jiného.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
