„Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže,“ pronesl citát Karla Kryla otec Prokop, který vedl mši u příležitosti osmnáctého výročí smrti slavného písničkáře. V bazilice svaté Markéty v Břevnovském klášteře v Praze bylo v tu chvíli okolo stovky lidí, kteří přišli uctít Krylovu památku.
Modlitba za Karla
Kněz také od oltáře, na němž zářily čtyři svíčky, přítomné vyzval, aby prosili za lidskou vzájemnost, národ, spravedlnost a mír a ke konci modlitby dodal: „Prosme za Karla Kryla. Odplať se mu za vše, čím se zasloužil o naši svobodu. Pamatuj na služebníka Karla, který odešel z tohoto světa k tobě.“ Po mši nastoupili muzikanti, například Luděk Zmrzlík, a zapívali čtyři Krylovy písničky. Překrásným barokním chrámem, který byl v letech 1708 až 1740 postaven podle plánů Kryštofa Dientzenhofera, nechala akustika vyniknout hlavně songu Morituri Te Salutant. Posléze se většina návštěvníků rozešla do přilehlých hospůdek.
„Nemohl jsem přijet. Z Nového Jičína na Moravě to je přeci jen trochu z ruky,“ sdělil do telefonu ParlamentnímListům.cz jeho bratr, také písničkář, Jan. „Viděl jsem ten paskvil od Landy přímo v televizi a musím konstatovat, že vůbec nepochopil smysl textu Morituri Te Salutant. On to zpívá jako bojovou píseň a ona je vlastně úplně opačného významu. Vždyť ti gladiátoři šli na smrt! Daň z toho, že je to tak často hráno v Landově provedení, je v tom, že většina mladé generace se až prostřednictvím této verze vůbec dostala ke Krylovi. Snad se mezi nimi najde několik mladých lidí, kteří budou hledat i něco jiného od Kryla,“ řekl již dříve o zmíněné písni přezpívané Danielem Landou Jan Kryl.
Psali jsme:
V hospodě o Demokracii
„Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce,“ zpíval Kryl v písni Demokracie z alba Monology. „Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou velký partaje se u koryta sejdem,“ narážel dál na poměry v písni, kterou složil už roku 1993. Právě tenhle song je dost žhavým kandidátem na hymnu sdružení Holešovská výzva, které mimo jiné chce, aby v této zemi mohli obyčejní lidé slušně žít. Byl i propíraným tématem debaty v hospůdce naproti Břevnovskému klášteru, kam hned po mši usedli Krylovi přátelé a příznivci, kteří si říkají Kryliáni.
Psali jsme:
„Ten kostel měl být nabitý k prasknutí. Píseň Demokracie platí čím dál víc. Kryl viděl směřování země už tehdy. Dělali z něj blázna. Teprve dnes se však ukazuje její síla a pravda,“ řekl jeden z Krylových fanoušků, co na mši přijeli až z Brna. Dorazili pozdě, protože tramvaje byly nabité fanoušky Sparty, kteří vyráželi na prvoligový zápas proti Plzni. „Jsem rád, že tam přišlo tolik lidí. A politika? Pamatuju si ten předchozí marasmus, takže tohle je pro mě jen binec,“ sdělil v hospodě zase šéf Klubu Karla Kryla Vojtěch Klimt.
Vzpomínka na politického Kryla
Ostatně v českých hospodách si Karel Kryl po převratu roku 1989 tříbil názory. Měl rád čtvrté cenové skupiny. „V Praze to není tolik cítit… Vyjeďte si ven, sedněte si do hospody a poslouchejte. Nadšení a jásotu nad naší situací se nedočkáte,“ řekl Kryl roku 1994 v rozhovoru. „Vy novináři mě nepřestanete provokovat. Víte co? Já vám tu radost udělám. Hned zítra zajdu za Milošem a řeknu si mu o přihlášku do strany. Ať máte aspoň důvod ke spřádání těch svých báchorek,“ zakončil interview s tehdejším redaktorem Mladého světa Romanem Lipčíkem a tak vlastně prozradil svůj politický názor těsně před smrtí. Myslel tím Miloše Zemana a ČSSD.
Na zádušní mši v březnu 1994 přišlo politiků minimum. Tehdejší prezident Václav Havel nedorazil. Jediný vyslaný reprezentant Hradu Ivan Medek tam prohlásil: „Karel se mýlil, když se domníval, že ti, které kritizoval, ho nemají rádi.“
Z publika se tehdy ozvalo: „Lžete!“ Ivan Martin Jirous, který nedávno také odešel na věčnost, tam prohlásil: „Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu, když na Hradě přijímá takové kreatury jako Jacksona.“ Kryl zemřel nečekaně na srdeční příhodu v Německu ve věku nedožitých padesáti let. Kvůli přátelství s opatem benediktinského Břevnovského kláštera Janem Anastázem Opaskem se nechal pochovat na Břevnovském hřbitově.
Další reportáže čtěte ZDE
Karásek ho prý smiřoval
„Byl zklamaný vývojem v republice, a jak ho novináři nazývali pomatencem. Puklo mu z toho srdce,“ dodala v břevnovské hospodě jedna z fanynek. „Je zajímavé, že když zemřel Havel, hodně lidí přišlo i ke Krylovu hrobu,“ dodala další. „Zemřel na příkaz Systému bez zájmu médií. Václav Havel mu nešel ani na pohřeb. Uctěme Karlovu památku alespoň my, obyčejní lidé, kteří si jeho písničky s láskou zpíváme i dnes, ať je nám dobře nebo zle,“ stálo také psáno na dřevěné desce, která se v době úmrtí exprezidenta Václava Havla objevila na Krylově hrobu. Následně ale zmizela a její text je zaznamenán jen v kronice Kryliánů.
Ze známějších politiků se včerejší mše zúčastnil a v hospůdce pak posedával Svatopluk Karásek. Poslancoval za stranu US-DEU a pak neúspěšně kandidoval do senátu za Stranu zelených. Zhruba před rokem a půl prodělal těžkou cévní mozkovou příhodu. Ještě dnes se mu kvůli tomu špatně mluví. „Už je to lepší. Mše byla hezká. Vždycky jsem se s Karlem hádal, že to vidí moc černě a snažil jsem se ho usmířit s Havlem. Dnešní politická situace je ale opravdu zlá. Nicméně jsem optimista. Snad půjdou ODS i ČSSD do prdele a zvítězí nějaká strana, co bude víc pro lidi,“ sdělil přesto ParlamentnímListům.cz Karásek.
Totalita nahradila totalitu
V hospůdce se po půlhodině začaly zpívat písničky Karla Kryla. Jeho bratranec už odešel, jeho žena Marlen, kterou prý přítomní na mši zahlédli, tam nejspíš nedorazila. „Nic hezkého si o dnešních pánech české země nemyslím. Totalitu nahradila jiná totalita. Morálka byla vytlačena ekonomickými zájmy. Ale tam, kde není morálka, není ani budoucnost,“ prohodila postarší žena u dlouhatánského stolu v hospodě nedaleko Břevnovského kláštera. Ostatně Kryliáni se prý už takhle scházejí celých osmnáct let, kterých uběhlo od smrti jejich idolu.
Přes ulici, zpátky u brány do areálu Břevnovského kláštera, nejstaršího mužského kláštera v Čechách, jenž založil roku 993 kníže Boleslav II. a biskup Vojtěch, posedával už jen přestárlý bezdomovec. Na novinách vyžebrané drobné, balil si zrovna cigaretu z posbíraných špačků. „Rukávy u zimníku odřením lesklé, čekává u rychlíků na zbytky ve skle. Stydlivě sbírá nedopalky, ztracené v místech pro chodce a pak je střádá do obálky, důchodce,“ zpíval také Kryl v písni Důchodce z alba Bratříčku, zavírej vrátka.
Potemnělou ulicí podél stěn kláštera se dojde k bráně hřbitova. Ta už byla večer zavřená. Za zdí se skrývá hrob básníka s kytarou Karla Kryla. Vypadá jako rozevřená kniha. Dole leží podobizna zpěváka vyrytá do černého mramoru. V temnotě si hned člověk vzpomněl na slova ze mše, jež byla věnována osmnáctiletému výročí jeho smrti. Zněla: „Pán s námi, Bůh s tebou. Amen!“
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Dále čtěte:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
