Kterého světového politika byste nejraději nechali zmizet?Anketa
Stoleté Nazdar! Tak by se dala pojmenovat vzpomínková pouť u příležitosti výročí založení stejnojmenné roty ve Francii. Její členové byli jedni z prvních, kteří se postavili za myšlenku Tomáše Garrigue Masaryka na vznik samostatného Československa. Šli na straně mocností Dohody do první světové války a mnozí z nich na frontě padli. A jak se tato pietní akce odehrávala?
Do kamene vytesáno jest
U brány pařížského hřbitova Pére Lachaise, kde jsou pochováni třeba šansoniérka Édith Piaf anebo zpěvák Doors Jim Morrison, proběhly velké přípravy. Poslední nadšenci v civilu navlékli dobové uniformy, zařadili se do dvoustupu a vyrazili. Jindy osamělý pomník významného architekta Josefa Gočára, kde je do kamene vytesáno: „Národ československý svým synům padlým ve světové válce 1914 – 1918 na francouzské půdě za Francii a za svobodu své vlasti," byl v tu chvíli hlavním středem pozornosti.
Místopředseda Poslanecké sněmovny Petr Gazdík před ním bez papíru přednesl pěkný projev o symbolu hrdých mužů, který je dnes i vzhledem ke geopolitické situaci v Evropě stále živý a potřebný. Velvyslankyně Česka ve Francii Marie Chatardová ale za sebe poslala náhradu. Redaktor ParlamentníchListů.cz se s ní setkal při jedné z předchozích reportáží. Milá a příjemná dáma. O to větší bylo zklamání. Profesionální diplomatka přijala ve svém úřadě pod Eiffelovkou jen ty nejdůležitější, ale pietní akce zazdila.
Zklamání z velvyslankyně
Jak se reportér ParlamentníchListů.cz dozvěděl, velvyslankyně je v plném proudu příprav na příjezd prezidenta Miloše Zemana, který se chystá do Francie příští týden. Řeší se, kde bude prezident kouřit, kdo bude mít tu čest se s ním setkat a tak dále. Hysterie před příletem hlavy státu je pochopitelná, ale neúčast na některé z pietních akcí určených těm, co hlavní měrou dopomohli ke zrodu samostatného státu, ne. Navíc by šlo jen o krátkou oficialitu. Kdyby se totiž prabratři z roty Nazdar se svým odhodláním nevrhli do boje, Miloš Zeman by se možná jmenoval Landedelmann anebo by nebyl na světě a Chatardová by nejspíš nebyla velvyslankyní. Těch možností je habaděj.
Dále bylo na pořadu dne položení květin u pamětní desky v zahradách Palais Royal. Jak reportérovi ParlamentníchListů.cz osvětlil historik Petr Hofman, tak se zde na počátku minulého století sdružovali naši krajané. Několik z těch movitějších tu totiž mělo pronajato restaurace. Těsně po atentátu v Sarajevu se zde začaly sepisovat seznamy dobrovolníků, kteří chtějí vstoupit do francouzské armády. Probíhal tam dokonce improvizovaný pořadový výcvik, a to i se zbraněmi, přesněji jednou puškou. Právě odtud se chlapi odešli přihlásit k odvodům do Invalidovny. Šlo prostě o symbolické sraziště.
Dítě kantorů s kantorem
V Invalidovně se výpravě v čele s Gazdíkem věnoval vojenský kněz. Byl „boží", protože zcela světsky povyprávěl o některých zajímavostech a zcela nesvětsky obdivovoval Napoleona Bonaparte, jenž zde má hrobku. Místopředseda Gazdík, velmi příjemný a lidový chlapík, v projevech mluvil vždy o odkazu československých legií pro dnešní Česko. Nasnadě byla otázka, jestli tenhle odkaz nezakopali do hrobu Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem, když bez referenda rozdělili roku 1992 zemi?
„Myslím, že určitě ne. Fakt, že odkaz je živý, lze jednoduše dokázat na desetitisícičlenné české obci legionářské, z nichž je mnoho zástupců mladých. Takže nejde jen o starší lidi, kteří se aktivně účastnili bojů, nebo jejich děti, ale je to výrazná část mladé generace. Ten odkaz živý je. To, že tady jsme, je toho živý důkaz," odpověděl bývalý kantor a někdejší předseda hnutí Starostové a nezávislí. Reportéra ParlamentníchListů.cz vychovali dva kantoři, takže je tím trochu postižený, ale je třeba poznamenat, že ČsOL je zkratkou pro Československou obec legionářskou.
Na cvičišti roty Nazdar
Na jihozápadním cípu Francie je letovisko zvané Biarritz a odtud leží už jen, co by kamenem dohodil, Bayonne. Tam se „Compagnie Nazdar", tedy rota Nazdar, v rámci Cizinecké legie začala formovat. Tam složila 12. října 1914 přísahu. Tam jsme se všichni dostali. Přijal nás za zdvižených praporů místních veteránů starosta, měl proslov, a pak se šlo městem. „Co se to tady koná," ptala se dívka sedící v zahrádce jedné z kaváren. „Víte, před sto lety, se tady tužila československá rota Nazdar a její členové bojovali v první světové válce po vašem boku," zněla odpověď. „Hmm, to byli asi borci," sdělila nakonec.
Celá akce byla zakončena před obrovským památníkem místním obětem první světové války. V rohu tam visí cedule: „Zde přísahali dne 12. října 1914 českoslovenští dobrovolníci roty Nazdar na svůj prapor, pod kterým bojovali za samostatnost vlasti." Pak bylo několik zdravic, došlo na hymny a konec. Poslední člen roty Nazdar prý zemřel před třiceti lety nedaleko Prahy a jeho posledním přáním bylo spatřit svůj prapor. Ostatně ten první vyšily ženy z Bayonne a zašily do něj pro štěstí medailónek Panny Marie. Zůstal na bojišti, kde zahynulo mnoho kluků z roty Nazdar, a znovu byl obnoven v Paříži.
Historik promlouvá
Historik Petr Hofman například rozkryl mýtus zdecimování roty Nazdar. Nezahynulo v bojích tolik lidí, jak se říká. „Naši dobrovolníci nebyli jen v rotě Nazdar, ale sloužili i v jiných jednotkách Cizinecké legie a někteří sloužili přímo v řadové pěchotě francouzské armády. Známe osudy dvaceti z nich, ale rotou Nazdar prošlo přímo 271 mužů, z nichž 170 válku přežilo a někteří byli z paměti vytěsněni. Někteří zůstali ve Francii. Jeden se stal třeba majitelem prestižní restaurace v centru Paříže, druhý byl významným tanečníkem, další asi nejvýznamnějším fotografem francouzských měst. A hovoří se jen o jednom důstojníkovi Václavu Dostálovi, ale byli dva," doplnil.
A jak se staví historik ke zlehčování odkazu československých legionářů? „Přinesli dobré hodnoty. Pohledy na dějiny jsou různé a existují i různé historické školy. Co se týče spletitého dvacátého století, tam nejde najít jednotící pohled. Z mnoha dopisů, které jsem četl, mi utkvěl v paměti jeden. V něm se píše: Zítra se mám vrátit zase do zákopů, do toho hnoje, krve a bláta. Nevím, zda to vydržím, zda to vůbec přečkám, ale kdybych to přečkal, tak ať ti druzí po nás vědí, proč jsem tady v té krvi, hnoji a blátě bojoval za svou svobodnou vlast. Zní to patetictky, ale je to napsáno na frontě přímo v zákopech."
Pár vtípků nakonec
Zpět na letišti v Biarritzu, šli jsme k odletu. Místopředseda Československé obce legionářské Jindřich Sitta mi odvověděl na otázku rozmělňování odkazu československých legií takto: „Pro nás je to jasné. Ale přiznám se, že když jsme začali připravovat projekt Legie 100, tak jsem se domníval, že došlo jen k zapomění, bude stačit rozkřesat první jiskru a chytne celý národ. Koukám ale, že jsem se mýlil. Celých dvacet let po revoluci jsme se věnovali všemu možnému, ale renesance Masaryka a jeho myšlenek nepřišla. Na těch pět ideálů, což znamená svoboda, suverenita, odvaha, bratrství a statečnost se stále zapomíná." Třeba doplnit, že ČsOL si dost stěžuje, že o těchto věcech nikdo moc nepíše. ParlamentníListy.cz celkem dvakrát nabízely ČsOL mediální partnerství. Ani poprvé, ani podruhé žádná reakce. A to k projektu doposud žádné mediální partnerství neexistuje.
Pak už ve Francii hrály prim jen vtipy. Odlétali jsme z Biarritzu a druhoválečný letec RAF Emil Boček ztratil palubní lístek. Zezadu se ozvalo: „Emile, to snad není možné, ty jsi lítal celou druhou světovou bez lístku?" Byl z toho celý nešťastný, ale nakonec se vše vyřešilo. Už v Praze na letišti Kbely se zase jízlivci ptali: „Boženko a kdyby došlo na nejhorší, prubla by jsi padák?" Parašutistka z druhé světové války Božena Ivanová, která žila deset let v Luhansku, a jejíž příběh vám přineseme později, jen suše prohlásila: „Jasně, tak ho přineste." Je dobře, že tuhle ženskou, která viděla za druhé světové tisíce dětských mrtvol, lze takhle hecovat. Je dobře, že se s touhle drastickou zkušeností nemusíme potýkat. Takže Nazdar!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
_profil_top.jpg)
