Aktuální otázka na úvod, co si myslíte o situaci na Ukrajině?
Pokud se jedná o vnitřní situaci Ukrajiny, žije v dlouhodobém napětí, nemá moc jednotících sociální prvků, je to taková uměle poskládaná společnost. Hodně trpěla, v době Sovětského svazu došlo k řadě umělých přesunů a část země patřila pod jiné státy. Společnost je složitě strukturovaná a není hodnotově zakotvená. Dalo se čekat, že hnutí, která tu existují tradičně, povedou k excesům. Co se stalo nyní, souvisí se snahou Viktora Janukovyče (svržený ukrajinský prezident, pozn. red.) o přiblížení k Ruské federaci i pod záminkou něčeho jiného.
Psali jsme:
Co vás v politice v poslední době rozladilo a co potěšilo?
Obecně mě nejvíce rozladil postup Ruska vůči Krymu. Myslím si, že tady Rusko sáhlo po nepřijatelné strategii, která nepříjemně připomíná rok 1968 a spoustě lidí pravděpodobně také rok 1938, ale současně mě nepříjemně překvapilo, jak nedostatečně razantně reaguje Evropská unie a celkové společenství. Ten konflikt je velmi vážný a vážné je i to, co se tam dělo předtím. Vzniká tím řada problémů, které si ponesou generace tak jako v bývalé Jugoslávii. Je to podobně vážný problém a potáhne se dlouhá léta.
Co mě potěšilo? Musím přiznat, že mě nic zvlášťního nenapadá, snad jeden prvek v české politice, i když jde o drobnost. Skutečnost, že volební účast byla vyšší než tři roky předtím, že volič ještě nevzdal ambici na ovlivňování politiky. To považuji za zcela důležité.
Čím to je?
Myslím, že přeci jen podstatná část veřejnosti ještě věří, že se dá situace změnit a neupadli do totálně klientelistického stadia vývoje demokracie. Zda právem, nebo neprávem, ukáže další vývoj.
Jak vnímáte z pohledu obyvatel poslední volby loni na podzim? Do vládní koalice se dostalo naprosto neznámé hnutí ANO a také menší politické strany získaly celkem dost hlasů…
V české společnosti existuje dlouhodobá poptávka po politických subjektech, které nahradí tradiční strany. Jde o výzvu vůči politickému systému, který vznikl v devadesátých letech. Na druhou stranu se konalo velké překvapení s Věcmi veřejnými a dalším překvapením jsou hlasy pro ANO a Úsvit Tomio Okamury. Když je sečtu, ukazuje se, že strany tradiční struktury stojí před velkou výzvou a v budoucnu se budou muset změnit, aby obstály.
Obsáhlý archiv průzkumů na ParlamentníchListech.cz:
- CVVM , FACTUM INVENIO , SANEP , SC&C , STEM , Médea Research
Jaká změna by v nich tedy měla nastat, aby jim lidé znovu věřili?
Myslím si, že jednak menší propojení politiky s byznysem, což v souvislosti s Andrejem Babišem může znít ironicky, ale on byl už v době voleb vnímán jako jiný typ spojenectví s byznysem, otevřenější. Rovnou řekl, že podniká a jde do politiky, zatímco dosavadní stranické propojení se odehrávalo za scénou, v utajení a bylo většinou spojeno s korupcí.
Strany musí odbourat své atributy, které mají a mají je všechny velké strany s výjimkou KSČM. Více se zajímat o krátkodobé zájmy voličů. Žijeme v situaci, která nepřeje velkým idejím, společnosti se sice přes všechny problémy daří celkem dobře, ale ambice společnosti nejsou naplněny. Nepříblížili jsme se západní Evropě a jejich životní úrovni, takže vládne velká nespokojenost s životními podmínkami.
Nehledě na to, že patříme mezi deset procent nejbohatších národů na světě. Nedošlo k žádným velkým konkrétním programovým krokům od politických stran, které by vedly ke zlepšení, u nichž by se dalo uvěřit, že v krátkodobé době povedou ke zlepšení.
Jakou náladu ve společnosti působí přítomnost Andreje Babiše ve vládě v souvislosti s jeho podezřením o spolupráci s StB?
Samozřejmě naléhavost toho pocitu, že co bylo spojeno s minulým režimem, je špatně, se časem oslabuje. Babiš patří k lidem, již štěpí společnost na ty, kteří tolerují, co bylo před rokem 1989 a na ty, kteří to netolerují. Bylo to vidět také před prezidentskou volbou. Velká skupina lidí má Janu Fischerovi za zlé jeho komunistickou minulost, ale přesto si dokázali představit, že by ho volili jako prezidenta. Na konci sice ztrácel a do druhého kola se nedostal, ale nešlo o důsledek členství v KSČ, ale o špatné vedení volební kampaně. Určitě existuje zanedbatelná část veřejnosti, které výrazně vadí byť jen podezření, a minimálně stejné skupině to vadí buď málo nebo vůbec. Spousta těchto lidí argumentuje tím, že když něco špatného udělal před pětadvaceti lety, vyzývá na souboj ty, kteří špatně konají nyní.
Věří mu, že dokáže bojovat proti korupci?
To je jakousi omluvenkou, kterou si lidé pro sebe berou. Pokud by měli někoho podezřelého podporovat, omlouvají to tím, že se jim nikdo neumí postavit, tak kdyby to dokázal alespoň on, tak mu promineme, co se stalo před pětadvaceti lety. Jde sice o parafrázi, ale zhruba tak se postoje vyvíjejí. Velice by mě zajímalo, jak by se mínění veřejnosti změnilo v případě, že Andrej Babiš soud vyhraje (soud na Slovensku má rozhodnout, zda Babiš aktivně spolupracoval jako agent StB, pozn. red.). Zda by soud změnil názor skupiny lidí, kteří ho pro jeho hypotetickou spolupráci vůbec neakceptují. Zda by to vedlo ke změně postojů, to si netroufám odhadnout.
Psali jsme:
Jaká řešení pomohou zbavit se korupce a klientelismu v České republice?
Nevím. Nechci se pasovat do role odborníka na boj s korupcí, to musí jiní. Já jako občan doufám, že existuje nějaká cesta ven už kvůli svým dětem a vnoučatům. Sám ji ale neumím navrhnout.
Jak veřejnost vnímá nový program vlády a jeho realizovatelnost?
Průměrný volič to vnímá s nadějí proloženou značnou dávkou nejistoty. Vládní koalice dala do programu řadu věcí, po kterých veřejnost volala před volbami. Do programu však neuvedla, jak chce sliby splnit, jakou cestou půjde. To musí politicky zainteresované voliče zneklidňovat. Vláda má půl roku na to, aby ukázala schopnost najít řešení. Pokud to dokáže, její pozice se posílí, pokud ne, bude vláda ohrožena a důvěra by mohla klesat.
Co si myslíte o zlatě ze státní tiskárny? Je to povahou Čechů, že se vždy objeví podobná kauza s únikem financí?
Nejde o speciálně českou záležitost, stává se to po světě v různých podobách. Neznám zemi, kde by byla politická garnitura totálně čistá, čas od času se objeví nějaký problém, otázka je, do jaké míry jsou vážné. Určitě k tomu příspívá i snaha médií najít něco zajímavého. Je velkou otázkou, do jaké míry jsou tyto problémy společensky závažné a do jaké míry jen mediálně lákavé, to si netroufám odhadovat. V tomhle směru nejsme zásadní výjimkou, minimálně ve střední Evropě.
Když jsme na ta média narazili, v posledních letech se ukazuje snaha vlivných osob vlastnit média. Snižuje to důvěru obyvatel v poctivost a práci médií?
Důvěru to trochu snížuje, do jaké míry je to opodstatněné, ukáže až další vývoj. Média obecně jsou zajímavou oblastí podnikání a nejen sama o sobě. Lze je spojit s jiným typem podnikání ve financích. Nelze správně a plně prokázat, zda je cílem nákupů politický vliv, může to být prostor pro ovlivňování spotřebitelského chování.
Psali jsme:
Poslední dobou sílí v řadách obyvatel skepse vůči Evropské unii, omezování pravomocí členských států a zasahování do našich výrobků. Čím to je?
Skeptické názory se objevují již dlouhou dobu a teď sílí. Veřejnost si uvědomuje některé záležitosti, které si dříve neuvědomovala. Lidé se seznamují s tím, jak Evropská unie funguje v praxi a stále méně cítí konkrétní benefity z členství v Evropské unii, což souvisí také s tím, že se nedaří řádně čerpat finanční prostředky z unie. V téhle situaci vnímají spíše negativa než pozitiva a přecházejí k názoru, že členství v Evropské unii je sice dobrá věc, ale zároveň je svazující.
Ano, některé politické strany, jako Svobodní nebo Piráti, šly do voleb a propagovaly referendum o členství…
Jakmile nějaké názory ve veřejnosti posilují, tak reagují nabídkou i politické subjekty v programech politických stran. Každopádně když srovnáme postoje k Evropské unii v době referenda o vstupu, v době těch prvních zkušeností s možností cestovat a otevřením Schengenského prostoru, nejsou nyní postoje nadšené, ale skeptičtější. Pravdou je, že Evropská unie čelí posunu nálad ve všech zemích. V Holandsku, v Anglii je to tradiční, těch zemí není málo. Z výzkumu veřejného mínění je zřejmé, že ve většině států sounáležitost s projektem Evropské unie nesílí, ale oslabuje.
Jak lidé vnímají výměnu prezidentů v republice? Nejdříve jsme měli Václava Havla, jakýsi symbol polistopadové svobody, pak Václava Klause s kontroverzními názory a nyní Miloše Zemana, který také vyvolává bouřlivé diskuze…
Měli bychom si připomenout, že Václav Havel měl také své odpůrce a poměrně hlasité, jen jich nebylo tolik. Miloš Zeman vyvolával kontroverze, už když se ucházel o prezidentský mandát, má ve svém genotypu vyvolávat kontroverze. Myslím si, že v poslední době na razanci ubírá, jako by změkčil způsob komunikace, který přes média vykonává ve vztahu k veřejnosti. Je vnímán jako člověk, který sliboval poměrně hodně pomoci dolním deseti milionům, ale v poslední době malinko ztrácí. Ničeho zásadního alespoň nedosáhl, nevím, jestli se tato tendence potvrdí, nebo jde o krátkodobý výkyv.
Ing. Miloš Zeman
Ztrácejí lidé důvěru ve stát, že se o ně do budoucna postará? Ať už jde o mateřství, zaměstnanost nebo důchody? A jak se dívají na důchodovou reformu, mnoho se jich vůbec nezúčastnilo?
První skupina lidí, nezanedbatelná část žijící v nižších příjmových skupinách obyvatelstva, má pocit, že se o ně stát postará a je to jeho neoddiskutovatelná povinnost. Tito lidé se nezabývají otázkou, kde na to stát vezme peníze. Druhá skupina, která v tuhle schopnost státu příliš nevěří, má obavu, že stát nebude mít na zabezpečení jejich stáři a snaží se nějak aktivně přispět k tomu, aby se zabezpečila sama. Co se týká důchodové reformy, neměli bychom přehlédnout, jak obrovské prostředky v tom třetím pilíři jsou. Nemylím-li se, je to pět milionů účastníků spoření. Zdá se, že byla reforma spíše komunikačně zpackaná, než že by narazila na principiální neshodu ve společnosti. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Faktem je, že ten pocit, zda důvěřuji z dlouhodobého hlediska státu, koreluje s tím, jestli podporuji levicové strany, zejména ČSSD, ale i KSČM, nebo naopak podoruji jiné subjekty - pravicovější.
Psali jsme:
| RNDr. Jan Herzmann, CSc. se narodil 26. března 1953. Absolvoval obor matematická ekonomie na MFF UK, kde získal také doktorát a aspiranturu v oboru statistika na VŠE. Začínal v Kabinetu pro výzkum veřejného mínění při Federálním statistickém úřadu jako statistik, později se věnoval metodám a technikám výzkumu trhu a veřejného mínění. V roce 1990 založil novodobou historii volebního výzkumu v Československu. 22 let se věnoval soukromé agentuře pro výzkum trhu ppm factum, byl také jejím ředitelem. V roce 2013 odešel do Herzmann, s. r. o. Založil výzkumnou agenturu Factum na Slovensku a mezinárodní síť Factum Group. Několik let působil jako předseda České marketingové společnosti. Vydal řadu odborných a populárních publikací, například Proč právě Zeman. Je místopředsedou českého Výboru pro UNICEF a členem správní rady České transplantační nadace Karla Pavlíka. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Zuzana Koulová
