„Kdyby prezident závažný důvod neměl a šlo by jen o osobní vztahy nebo animozity, nelze úplně vyloučit, že by se tu otevřel kompetenční spor, který by měl řešit Ústavní soud,“ prohlásil děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy profesor Aleš Gerloch. Narážel tak na spekulace, že prezident Miloš Zeman nehodlá jmenovat sociálního demokrata Lubomíra Zaorálka, s nímž nemá nejlepší vztahy.
Miloš Zeman si myslí, že může odmítnout kandidáty
A čím víc se blíží dohoda o vládní koalici, tím víc se začíná potvrzovat obava, že prezident některé návrhy vetuje, protože podle hlasů z Pražského hradu prý nechce za žádných okolností jmenovat Lubomíra Zaorálka ministrem zahraničí a odmítl by zřejmě i Jiřího Dienstbiera na Ministerstvo spravedlnosti. Miloš Zeman už veřejně říká, že mu ústava dovoluje odmítnout kandidáta na ministra. „Prezident jmenuje vládu na návrh premiéra a má spoluodpovědnost na tom, jak vláda bude složena. Moje základní představa je, že by to neměla být vláda obdobně nekompetentní, jako byli někteří ministři a některé vlády předchozí,“ prohlásil prezident v nedělním rozhlasovém pořadu Hovory z Lán.
Psali jsme:
Premiér není loutka v prezidentových rukou
Miloš Zeman v případě kabinetu Jiřího Rusnoka tvrdil, že do sestavování vlády nemluvil. „Absolutně ne, o některých ministrech jsem dokonce ani vůbec nevěděl. Pokládám to za naprosto správné, protože premiér není loutka v prezidentových rukou. Má svaté právo rozhodnout o složení své vlády. Samozřejmě nevylučuji, že kdyby se ve vládě objevila neosobnost, tak bych s panem premiérem o této věci konzultoval. Ale protože tomu tak nebylo, plně respektuji jeho volbu,“ řekl před pár měsíci.
Manifestace před sídlem ČSSD
Fotogalerie: - Ministerstvo pro lidská práva
Dnes už ovšem hovoří úplně jinak: „Podle ústavy prezident jmenuje nejen premiéra, ale i vládu, a pokud je duševně příčetný prezident, tak se samozřejmě zajímá i o personální složení této vlády,“ uvedl. „Jinými slovy je tam jakási dělba práce, což je naprosto v pořádku. To znamená, prezident může odmítat, nemůže dát vlastní návrh a musí se nakonec s premiérem na konkrétní osobě dohodnout," je Miloš Zeman odhodlán mluvit případnému premiérovi do jeho pravomocí.
Než premiéra jmenuje, může s ním diskutovat o výběru
Podle profesora Aleše Gerloch je totiž úloha prezidenta Ústavou jednoznačně dána. „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů,“ konstatoval odborník na ústavní právo. Pokud jde o konkrétní postup, je podle něj třeba si uvědomit, že prezident jmenuje nejprve premiéra. Do té doby může podle odborníka na ústavní právo hlava státu mluvit do výběru možných kandidátů. „To znamená, pokud jsou vedena nějaká jednání mezi prezidentem a osobou, která je politicky zvažována jako osoba, která by měla být předsedou vlády nebo která je prezidentem republiky pověřena jednáním o sestavení vlády, nejedná se ještě o situaci, kterou upravuje ústava, protože v takovém případě se ještě nejedná o návrhy předsedy vlády,“ vysvětlil profesor Gerloch.
Psali jsme:
Za složení vlády nese odpovědnost premiér
V této fázi, kdy ještě není premiér oficiálně jmenován, mohou tedy podle profesora Gerlocha ještě probíhat nějaké neformální konzultace, pokud obě strany – prezident republiky a tento designovaný, uvažovaný premiér – na to přistoupí. Jiná situace ovšem podle něj nastává, když už je předseda vlády jmenován, protože v první řadě premiér nese odpovědnost za složení vlády, která vzniká obvykle také na základě výsledků politického koaličního jednání. „To znamená, že návrhy ministrů nejsou často jeho osobní představy,“ upozornil děkan Právnické fakulty.
Z vážných, zákonem daných důvodů může ale prezident kandidáta i odmítnout
Ale i podle expertů na ústavní právo existuje možnost, kdy může prezident určitého člena vlády odmítnout jmenovat. „Ale musí to být dáno ústavní nebo zákonnou překážkou,“ prohlásil profesor Aleš Gerloch. Odkázal na článek 70 ústavy, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. „Podrobnosti přitom stanoví zákon. To znamená, pokud jsou zde ústavní nebo zákonné důvody, pak samozřejmě prezident republiky může takový návrh odmítnout.
Andrej Babiš by se jako ministr musel vzdát řídících funkcí v Agrofertu
A co může být nezpochybnitelným důvodem k odmítnutí kandidáta navrženého premiérem? „Jednak jsou přímo inkompatibilní, neslučitelné určité funkce podle ústavy, jednak mohou nastat nějaké faktické problémy, protože máme v ústavě obecně řečeno „nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce“. A to by podle mne bylo, kdyby například rektor vysoké školy měl být současně ministrem školství a odmítal se vzdát některé z funkcí, nebo kdyby předseda advokátní nebo prezident notářské komory měl být ministrem spravedlnosti a odmítal se své funkce vzdát. Tam z povahy věci dochází ke střetu zájmů, nejen v případech, které jmenuje zákon o střetu zájmů,“ objasnil duch zákona profesor Aleš Gerloch. A dodal, že zákon navíc umožňuje ministrovi mít tuto kolizi ještě po dobu třiceti dní: „Má být odstraněna až po nástupu do funkce, to se jedná o ty různé soukromoprávní podnikatelské aktivity.“ Pokud by se podnikatel a šéf hnutí ANO Andrej Babiš stal ministrem financí, vlastnictví Agrofertu by si mohl ponechat, ale nesměl by vykonávat řídící funkce v orgánech, které vlastní. „Toho by se musel vzdát,“ potvrdil Gerloch, jinak by se Babiš ocitnul ve střetu zájmů.
Zemanovi předchůdci měli také výhrady k navrženým kandidátům, ale vždy ustoupili
Výhrady k navrženým členům vlády měli v minulosti i bývalí prezidenti Václav Havel i Václav Klaus. První polistopadový prezident neměl chuť jmenovat do Zemanovy vlády Jana Kavana, podezřelého ze spolupráce s StB. Klaus si kladl podmínky ke jmenování Davida Ratha jako ministra zdravotnictví za Paroubkovy vlády. Oba nakonec premiérem navržené ministry schválili.
Pražský hrad nevybral nejlepší příklad
Pražský hrad se ovšem odvolává na případ z roku 2002, kdy Václav Havel odmítl jmenovat poslance ČSSD Františka Brožíka místopředsedou Nejvyššího kontrolního úřadu, i když ho už schválila Poslanecká sněmovna. Namítal, že kandidát je nedůvěryhodný, například tím, že neodevzdal majetkové přiznání, v němž měl uvést příjmy ze svých postů v ČEZ a ve Fondu národního majetku. Podle profesora Gerlocha je to naprosto nesrovnatelný příklad se současnou situací. „Tehdy Václav Havel uplatnil určité argumenty, které se týkaly Brožíkovy předchozí činnosti, z hlediska jeho profilu, z hlediska výkonu funkce viceprezidenta NKÚ. Taková situace by také byla dnes možná, kdyby tu byly takové závažné argumenty, tak i zde by mohlo být legitimní odmítnutí,“ připustil děkan právnické fakulty. I když je podle něj vidět, že pokud jde o členy vlády, ústava nestanoví nějaké bližší podmínky. „V případě vlády je jakoby slabší, než když jde o jiné veřejné funkce. V tomto směru je klíčové, jestli kandidát na funkci ministra vykonává nějakou činnost, která odporuje výkonu funkce člena vlády. To je ústavou považováno za dominantní, protože hodnocení určitého chování nebo morálních vlastnosti je dosti subjektivní,“ doplnil profesor Gerloch.
Není vyloučeno, že nakonec bude muset rozhodnout Ústavní soud
Lidovci nepovažují za možné, aby prezident odmítl kandidáta navrženého jmenovaným premiérem. „Ústava jasně říká, že prezident na návrh premiéra jmenuje. Nemůže odmítnout, a pokud by dlouze váhal, tak je otázka, zda by neměl konat Ústavní soud,“ řekl první místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Odborník na ústavní právo profesor Gerloch na otázku, zda by to bylo důvodem k ústavní stížnosti, prohlásil: „Asi by to záviselo na konkrétních okolnostech a intenzitě té situace, ale asi nelze úplně vyloučit, že by se tu otevřel kompetenční spor, který by měl řešit Ústavní soud. Je to jakýsi kvazi kompetenční spor, protože není spor v tom, že předseda vlády navrhuje a prezident jmenuje. Ale otázka by byla v nečinnosti prezidenta, kdyby nekonal, tedy otálel se jmenováním vlády. A pokud by k tomu neměl přesvědčivé zákonné důvody a nebylo to řádně odůvodněno, pak by ta bezdůvodná pasivita na místě nebyla,“ připustil Aleš Gerloch.
Nebyla by to ústavní zvyklost, ale exces, který není hodný následování
Pokud by premiér ustoupil Miloši Zemanovi a kandidaturu na prezidentem odmítnutého ministra stáhl, mohl by se v budoucnu Zemanův nástupce zachovat stejně s odvoláním na ústavní zvyklost? „Odvolávat by se na to mohl, ale zvyklost se vytváří teprve opakováním. Jednorázový postup takovou sílu nemá, čili mohlo by se to brát jako exces, který není následováníhodný,“ prohlásil děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
