Koaliční vládě a ODS určitě lze leccos vytknout: mohla asi být
komunikativnější, lépe vysvětlovat nezbytnost úspor, postupovat
rozhodněji a sebevědoměji atd. Ale tvářit se, jako by jedině způsob
vládnutí ODS byl hlavní příčinou potupné volební porážky, znamená
oddávat se buďto bezuzdné demagogii, nebo nebezpečné iluzi.
Základní strategie vlády - pokusit se protlačit co nejvíce bolestivých,
leč bezodkladných reforem v první půlce funkčního období tak, aby se
dalo posléze slevovat z nastavené vysoké laťky - je přece zcela běžným
postupem všech demokratických stran u moci. Světovou hospodářskou krizi,
která úspornou a reformní politiku rozhodně neusnadnila, pravicová
vláda nevymyslela a nezavinila. Na vrub předchozích socialistických vlád
padá skutečnost, že v době hospodářského růstu místo reforem
marnotratně navyšovaly rozpočtové deficity a zadluženost státu.
Ve všech rozhodujících ukazatelích i v těchto nesnadných časech je
hospodářský výkon ČR vysoko nad celoevropským průměrem: ratingové
agentury nepřiznávají zemím stabilní postavení v žebříčcích kvůli
krásným očím jejich představitelů. Mnohem více než skutečné nebo domnělé
chyby Nečasova vedení nás v očích veřejnosti poškodil stav strany:
nejednotnost, rozvrat, defétismus, nedostatek sebevědomí, absence vize.
Postupně šel do ztracena patos posledního kongresu ODS, na němž nynější
vedení dostalo silný mandát ke změnám. Značně vyčpěla protikorupční
předsevzetí, která nebyla potvrzována v denní praxi pomocí ideje malého a
levného státu, jež eliminuje prostor pro korupci. V běžné rutině
vládních úkolů, v plnění minutovníků zasedání, setkání, služebních cest a
jiných povinností zmizely za obzor samotné cíle a vize pravicové
politiky. Občané jsou schopni vyslyšet výzvy k utahování opasků, jen
dokud zůstávají zřetelné vytčené mety, dokud je jasné, proč se to od
nich žádá. Tam, kde se ztratilo vědomí cíle, volání po asketické
střídmosti začíná znít dutě a falešně.
Typickým projevem těžkých krizových časů je sílící hrozba štěpení,
drolení a fragmentace vládnoucích stran. Jedni, malověrní, hledají zadní
vrátka, jak se dostat ven ze skrumáže, druzí, nepevní v kramflecích,
pro strýčka Příhodu vytvářejí alibistické legendy, třetí, vykutálení, se
snaží vytěžit z rozvratu nějaký vlastní prospěch.
Jednají podle zásady - čím hůř, tím líp. Je to dětinsky mylný kalkul. Zpravidla to dopadá jinak: čím hůř, tím hůř. Pro všechny.
Nepřátelské převzetí ODS?
Obzvlášť perverzní formou vnitrostranického záškodnictví je náhlá
"zásadovost" kritiků vedení, radikalismus těch, kteří se hlasitě
dožadují "návratu ke kořenům". Z bohapustého blábolení se těžko dá
poznat, co je těmi kořeny míněno a jak by takový návrat měl vypadat.
Život není film, který se dá odvinout zpátky, každý strom má kořeny v
půdě a korunou míří vzhůru.
Představa těch, kteří dávno a nenávratně rozfrcali důvěru voličů, že
nepřátelským převzetím ODS dokážou vrátit čas nazpět a obnovit přízeň
lidí, zaráží svou naivitou. Strana, která není jednorázovým politickým
projektem a má větší ambice než jen obsluhovat něčí mocenské choutky,
zajisté najde v sobě sílu k očistě, regeneraci, sebereflexi. V řadách
ODS, možná více než kde jinde v české politice, je dost obětavých,
poctivých, důvěryhodných lidí, v nichž se snoubí nedogmatická věrnost
poděbradským artikulům s obyčejnou lidskou slušností. Strana, která toho
schopna není, nemá žádnou budoucnost, ať už koumáci spřádají jakkoli
dovedné plány: za bukem už nedočkavě číhají nové politické subjekty
připravené obsadit uvolněné místo na pravici. Lidé se dají tahat za nohu
jen chvilku, rovná politika je spolehlivější cestou k úspěchu než
cynické politikaření.
Co platí ve velké politice, platí také na komunální úrovni. Ani zde
nejde v první řadě o to, kdo koho a jak sesadí, kdo se s kým chytře
spolčí a v jakém poměru si rozdělí mocenský koláč. Kdo bere svou službu
městu vážně, nelpí na funkcích. Každého, kdo zákulisní dohody,
čachrování a politikaření zaměňuje za politiku, nakonec voliči
vytrestají. A vzhledem k časovému zrychlení spíše dříve než později.
Říká se, že člověk, to je styl. Totéž se dá říct o politické straně.
Především to platí právě o politickém konzervatismu. Více než na
dogmatech vždy lpěl na stylové čistotě, na noblese, na věrnosti danému
slovu, na hodnotách, z nichž na prvním místě vždy stál svobodný a
činorodý člověk.
To jsou pravé kořeny ODS. Je tedy nutné vrátit se k jasnému
vysvětlování toho, co děláme, vrátit se k tomu, že nebudeme kázat vodu a
pít víno, a nebát se hovořit otevřeně o nepopulárních věcech mezi sebou
i s našimi voliči. Člověk se musí rozhodnout mezi tím, zda bude dělat
to, co je snadné, nebo to, co je správné.
