Evropská unie uplatňuje v důsledku ukrajinské krize již rok a půl sankce vůči Ruské federaci a toto léto je prodloužila minimálně do ledna 2016. Jde o sankční seznamy nežádoucích firem a osob a také omezení vývozu a dovozu zemědělských produktů, zboží dvojího použití, sofistikovaných zařízení pro průzkum nerostných surovin a poskytování finančních zdrojů ruským bankám vlastněných státem. Zajímavé je, že když toto léto byly sankce prodlouženy, tak skoro bez pozornosti médií a veřejnosti.
Přitom by si časový dostup od zavedení sankcí zasloužil jejich důkladnější analýzu. Reálná fakta ukazují, že omezení, uvalené na ruskou ekonomiku, nemají takový makroekonomický účinek, aby změnila politiku Kremlu. Naopak nabourala diplomatické vztahy a vedla k odvetným opatřením ze strany RF. Kreml prostě nachází alternativy v globálním zásobování citlivých technologií a zdrojích finančního trhu u jiných než evropských či amerických partnerů (nabízí se Čína, Jižní Korea, Indie aj.). A slabý rubl výnosy z ruského vývozu zvyšuje. Paradoxně podle Rosstatu loni vzrostl do RF dovoz z USA a to o celých 12%..
Jaké jsou dopady sankcí na evropské straně ? Firmy ze zemí EU, které mají v Rusku své zákazníky, tato obchodní válka samozřejmě také zasahuje. Sankce na obchodování s RF nejsou plošné, přesto tržby českých exportérů byly za rok 2014 dotčeny v rozsahu 3 miliardy českých korun (celkový objem našeho vývozu do RF činil 5 mld USD). To je objem makroekonomicky marginální, ale pro jednotlivé firmy zásadní. Navíc je tu také dopad zprostředkovaný, zejm. přes daleko výrazněji zasaženou německou ekonomiku. Pokud by se tato obchoidní válka přenesla na pole energetické bezpečnosti Evropy a politizace dodávek plynu a ropy z RF, bylo by to samozřejmě mnohem tíživější.
V Německu podle tamní komise pro hospodářské vztahy s východní Evropou jde v důsledku současných sankcí o výpadek přes 5 miliard eur, což se to dotýká až 150 tisíc pracovních míst. Také platí, že zemědělské přebytky z ostatních zemí EU jsou vrženy i na náš trh a zesilují konkurenci vůči naši domácí zemědělské produkci. Racionální pohled na věc by byl jistě na místě. Je tu i otázka návratnosti našich úvěrů do RF – expozice ČEB a EGAP totiž činí až 68 miliard korun. Po současném útlumu by tyto nástroje státní podpory exportu do RF měly chytit druhý dech.
Zatím protiruské sankce trvají. Má ale takové „válčení“ vůbec praktický smysl? Angažmá Ruska na Ukrajině, v Syrii či v Afgánistánu a jinde ve světě je problém, který se takto asi nevyřeší. Když pominu politický problém šíření studenoválečnické atmosféry, jeví se ekonomické důsledky tak, že EU vlastně platí cenu politiky USA a to v situaci, kdy jsou opět snižovány odhady růstu světové ekonomiky. V letošním roce se propad vzájemného obchodu ČR a RF prohlubuje. Na letošním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně zaznělo, že za prvních sedm měsíců roku 2015 poklesl náš strojírenský export do RF o celou jednu třetinu.
Důvodů je samozřejmě více V letošním roce se ruská ekonomika vrátila do recese. Pro RF jsou daleko bolestivější než všechny hospodářské sankce dohromady nízké ceny ropy na světových trzích. Tzv. putinomika trpí závislostí na vývozu surovin a odlivem kapitálu. ČR nyní hledá alternativy (např. trhy ČLR či Mexika). Odejít z ruských trhů by přesto bylo chybou, protože vracet se je vždy těžší. To potvrdila i zkušenost po rozpadu RVHP, kdy západoevropské firmy často obsadily místo po tradičních českých exportérech. Jistou šancí mohou být společné česko-ruské privátní firmy na něž se současné hospodářské sankce nevztahují.
