Byl to právě on, kdo se snažil převzít image Davida Camerona a v bílé košili s vyhrnutými rukávy a modrou kravatou bojoval o hlasy v blížících se parlamentních volbách. V tomto období bylo možné oba politiky při nevelké míře abstrakce dokonce zaměnit. Je ale evidentní, jak se okamžikem voleb pomyslné nůžky mezi oběma politiky začaly rozevírat, a to především v programové rovině.
Je skutečností, že Petr Nečas zapomněl na svůj vzor a rozhodl se jít cestou antisociální politiky při snižování státního dluhu, který se začal dramaticky zvyšovat již za vlády Mirka Topolánka. Ve zmíněné pravicové vládě zastával současný předseda ODS a premiér nepřehlédnutelný post ministra práce a sociálních věcí. Dnes, po tři čtvrtě roce od voleb, můžeme posoudit recepty naordinované na jedné straně českou vládní garniturou a na straně druhé, pro ně modelovým, ostrovním protějškem. Hlavní rozdíl vidím především v alespoň nějaké snaze George Osborna rozložit dopady úsporných opatření na všechny vrstvy společnosti. Již 20. října při svém vystoupení v House of Commons ministr financí deklaroval zavedení bankovní daně. To je něco zcela nemyslitelného v našich podmínkách, kde nadnárodní společnosti včetně nadnárodních finančních ústavů zůstanou ušetřeny. V ten samý den rovněž pravicový politik (!) prohlásil, že na umořování dluhu se budou více podílet příjmově bonitnější vrstvy společnosti, a to nejen v absolutních číslech, ale i v poměru k jejich výdělku. Při srovnání s naší českou realitou toto přiznání působí téměř jako z jiného světa.
Samozřejmě že i britská politická reprezentace se zavázala k redukci v rámci rezortních rozpočtů (ministerstvo spravedlnosti - 7 mld. liber do roku 2014/15, ministerstvo obrany musí každý rok ušetřit 8%, ministerstvo kultury 24% do roku 2014/15). Vidím zde ale několik rozdílů. Prvním z nich je fakt, že se česká vláda rozhodla k plošnému (!) škrtání, a tedy nebrala ohled na specifika jednotlivých úřadů. Výrazným atributem jejich současné finanční situace je ovšem skutečnost, že Spojené království má největší strukturální dluh v EU, a proto musí David Cameron v rámci následujících čtyř let nalézt rezervy v hodnotě téměř 700 mld. liber. Jedná se tedy o diametrálně odlišné podmínky. Nicméně i za této situace se britský ministerský předseda snaží o sestavení růstového rozpočtu a bere, byť málo, v potaz sociální aspekty těchto škrtů.
Vzorem pro české politické lídry by mělo být například navýšení rozpočtu dopravy ve Spojeném království o 30 mld. liber v průběhu nadcházejících 4 let. Výsledek bude jediný. Zvýšení počtu zaměstnaných, zlepšení infrastruktury a tím i akcelerace hospodářského růstu. Z dlouhodobého hlediska se mi taktéž líbí zachování objemu peněz plynoucích na vědu a výzkum! Jak ostře výše uvedené kontrastuje s plošným 10% zásahem do rezortních rozpočtů. V oblasti sociální dimenze reforem by rovněž Petr Nečas mohl jít na zkušenou za kanál La Manche. Je sice pravdou, že na ostrovech dojde k posunutí odchodu do důchodu z 65 na 66 let, nicméně tamní penzisté nepřijdou o autobusové jízdenky zdarma a jejich ještě starší spoluobčané (nad 75 let) o bezplatné TV licence. Za stejně tak pozitivní považuji přesun dalších 2 mld. liber do zdravotnického systému NHS (National Health Service).
Jako jedno z opatření, jež bude realizováno, bude investice 900 milionů liber do zlepšení výběru daní a minimalizace daňových podvodů. To by mělo mít za následek posílení rozpočtu na příjmové straně o 7 mld. liber. Jako obzvláště překvapující, zejména pokud si uvědomíme, že se jedná rovněž o pravicovou vládu, se jeví iniciace programu, který si klade za cíl zlepšit přístup ke vzdělání sociálně slabých společenských vrstev. Finanční dispozice tohoto projektu by se mohly vyšplhat až na 2,5 mld. liber.
Jako sociální demokrat nesouhlasím s většinou anoncovaných změn ze strany vládních autorit Velké Británie, je ale patrné, jak diametrálně odlišné jsou rétorika a činy v rámci pravicových stran v Evropě, jež jsou dokonce součástí stejné politické skupiny v rámci Evropského parlamentu. Ačkoli v současné době probíhají čtvrtmilionové demonstrace a začíná se hovořit i o stávce, jsou tyto protesty sociology a politology hodnoceny spíše jako důsledek absence britského „šedesátého osmého.“
