Na tu veřejnost, která ve sněmovních volbách před měsícem sociální demokracii ocenila sedmi procenty hlasů. Pokud bude pokračovat bezradnost a spoléhání se na to, že ČSSD dosáhla svého dna a že teď už to půjde jen vzhůru, budou členové a funkcionáři ČSSD po prvních průzkumech veřejného mínění těch přesnějších agentur plakat. Volební preference totiž můžou jít od sedmi procent k pěti procentům a pak ještě dolů.

Noví lídři ČSSD, kteří budou zvolení na sjezdu, vůbec nemusí být tak noví. Ale musí to být lidé, kteří pro veřejnost představují změnu a kteří budou tu a tam schopni utrousit nějakou programovou myšlenku. To se zatím příliš nestalo....asi to není důležité, že?

Pánové Chovanec a Onderka přišli s rozumnými návrhy na přímou volbu předsedy strany. To ÚVV ČSSD odmítl. Oproti předchozímu sjezdu se dokonce sníží počet delegátů tohoto sjezdu, což není příliš úkazem demokratizace strany, ale toho, že stranická oligarchie chce mít věci ještě více pod kontrolou. Méně delegátů sjezdu se prostě lépe kontroluje… V nastalé situaci by ČSSD měla naopak ukázat veřejnosti, že je schopna se otevřít a poskytnout možnost rozhodování co nejširšímu okruhu svých členů.

ÚVV vůbec nehovořil o programových věcech. Nehovoří o potřebě jiné, aktivnější formy marketingu a působení na voliče. Vystoupení některých členů ÚVV se vznášela ve fantaskním duchu, a to nejen o finanční a majetkové situaci strany. Jeden blouznivec dokonce hovořil o tom, že strana za rok na podzim vyhraje komunální volby. K tomu už snad není ani potřeba nic dodat.

V situaci naprosté porážky bylo potřeba vyhlásit, jak říkají Američané, nové sázky. A to ÚVV prostě neudělal. Zakonzervoval danou situaci a někteří členové Sobotkova vedení mají představu, že se zakopou ve vedoucích stranických funkcích, neboť na sjezdu zvolené politické grémium může rozhodovat o vládní účasti a ministrech ČSSD ve druhém kole Babišových jednání o vládě. Má to ale jeden háček. A on to vlastně není háček, ale je to jeden velký hák přímo na velrybu.

Ti, kdo budou v příští vládě – pokud vedení strany bude de facto provizorní, roční – budou muset být ne kulisami A. Babiše, ale jeho aktivními spoluhráči i politickými protivníky, pokud to bude potřeba.. Pokud tomu tak nebude, vše pozitivní, co příští vláda udělá, si ještě větší měrou než dosud připíše A. Babiš. A sociální demokracie v příštích volbách dopadne ještě tragičtěji. Jestliže se sesune pod hranici volitelnosti pěti procent, nemusí se již z tohoto „bermudského trojúhelníku“ vůbec dostat. A to už pak nepomůže ani politický A. Einstein, který by snad chtěl ČSSD zachránit.

Příští političtí lídři ČSSD zvolení na sjezdu musí dobře pochopit, že funkce ve vedení strany v nastalé tragické situaci nejsou žádnou sinekurou. Není ani funkcí na osobní reprezentaci, ale je jen a jen poukázkou na tvrdou práci. A pokud to noví vedoucí funkcionáři nebudou vidět jako své poslání, strana může v tom nejbližším volebním termínu dopadnout jako polská sociální demokracie. Tedy mimo parlament.

Nemohu věřit ani svým uším, pokud se dozvídám – doufám, že falešnou či přímo poplašnou zprávu – že se poslanecký klub ČSSD ve Sněmovně dohodl na tom, že bude hodně potichu. Nevím, zda bude možné se k resuscitaci pozic ČSSD, tedy alespoň k 15 – 20 % hlasů v příštích sněmovních volbách, alespoň pro začátek, promlčet. Obávám se, že nikoli.