ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,28. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

06.09.2009 20:17:39

Politická strana je prostředek k realizaci vizí

Politická strana je prostředek k realizaci vizí

Katolický týdeník, 1.9.2009

&nbsp;<span class="Apple-style-span" style="font-family: Verdana; font-size: 11px; -webkit-border-horizontal-spacing: 2px; -webkit-border-vertical-spacing: 2px; "><span class="Apple-style-span" style="font-weight: bold; ">U politika-křesťana se vždy nabízí otázka, proč není členem křesťanské strany. Vy jste do veřejného života vstoupil hned po pádu totality. Jaké byly vaše pohnutky a začátky vaší politické činnosti?</span></span><p style="text-align: justify; "><br />V době sametové revoluce mě oslovilo tehdejší heslo „kdo – když ne my, kdy – když ne teď?“ V naší městské části jsem založil Občanské fórum, poněvadž jsem chtěl, aby se některé věci daly do pohybu, abych je mohl ovlivňovat. Stal jsem se starostou a po rozštěpení Občanského fóra jsme s kolegy založili ODS a pokračovali v započaté práci. Věděl jsem, že mému duchovnímu životu to žádné problémy nepřinese.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Jako starosta jste inicioval a přivedl ke zdárnému konci stavbu kostela, resp. Komunitního centra v Nových Butovicích, jež se stalo vzorem pro další pražská sídliště. To jen potvrzuje oprávněnost názoru, že křesťané by se měli snažit „prokvasit“ všechny demokratické strany…</strong></p><p style="text-align: justify; ">Ano, mimo komunistů si umím představit křesťany všude. Politická strana může být prostředkem k tomu, aby bylo možné zrealizovat nějaké vize, dát svým snům konkrétní podobu. ODS byla již od svého vzniku silná strana, možná, že právě i díky tomu jsme Komunitní centrum mohli nakonec postavit.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Václav Klaus na jaře vyčetl ODS, že už není, co bývala a přiblížila se „havlovské pravdě a lásce“ – což zase rozhodně odmítl Ivan Langer. Její vývoj a proměna jsou ovšem zjevné. Jak vy vnímáte rozdíl mezi lety devadesátými a posledním obdobím?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Zpočátku se ODS profilovala jako tvrdá pravicová strana, víc konzervativní než liberální. V současnosti se začínají prosazovat i liberální proudy, strana se více rozkročila. Mladá politická strana má jistě právo být úzce zaměřená. Když však vyspěje, musí mít širší rejstřík, obsáhnout všechna témata. Doba je taková a pohled na vývoj zavedených demokracií ve světě to potvrzuje. Tak široké spektrum si Václav Klaus ve své době ještě nemusel osvojit. I tak jsme stále stranou konzervativně-liberální. Svědčí o tom naše volební programy, jejichž základ je pořád stejný, jenom doplňován o nové věci, které ke zralé politické straně nutně patří.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Charakterizujete ODS jako liberální a současně konzervativní. Jak rozumět tomu „liberální“? Znamená to volnost pro „neviditelnou ruku trhu“? A co si představit pod tím „konzervativní“?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Teď v době hospodářské krize je evidentní, že ekonomové v celém světě hledají řešení a nové cesty, že učebnicové poučky a schémata zkrátka nestačí. V rámci vnitřního života ODS pak ono liberální znamená větší názorovou volnost. Vnitrostranická diskuze je mnohem širší, než bývala za předsedy Klause. Konzervativní jsou ty hodnoty, které trvale vyznáváme a jsou shrnuty do tzv. poděbradských artikulů z roku 1998. Jejich názvy mluví za vše: Soukromí je nedotknutelné - ODS je bude chránit, Levný stát, Nezadlužená budoucnost a Solidarita zodpovědných. Pro některé z nás k tomu patří i křesťanská orientace.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Na posledním kongresu ODS zmínil jeden z hlavních řečníků její propojenost z byznysem. Zmínil ji kriticky. Jaký ohlas měla jeho zmínka v řadách ODS?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Ohlas měla samozřejmě značný, protože je to věc, kterou je nutné pojmenovat. A netýká se jenom ODS, ale prakticky všech parlamentních stran. Propojenost byznysu s politikou začíná být vážným problémem naší společnosti a je třeba mu čelit. Jestli myslí politické strany vážně boj s korupcí, tak musí začít především ve vlastních řadách. Nutné jsou také zákony, které by tyto záležitosti maximálně zprůhlednily.</p><p style="text-align: justify; "><strong>ODS si vysloužila pověst strany „protievropské“. Jako paušální charakteristika je to neoprávněné, o části její reprezentace to však platí. Co je podle vás skutečnou pohnutkou jejího protiunijního postoje?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Myslím, že když Mirek Topolánek se svojí vládou vedl po tři měsíce EU, prokázalo se jasně, že jsme proevropští a že ODS má v rámci Evropy co říci. Ta nálepka je velmi nepravdivá. Nejsme protiunijní, ale jsme proti některým ustanovením Lisabonské smlouvy. Vždyť i ústavní soud v Německu konstatoval, že přijetí smlouvy si vyžaduje změny v německé ústavě. Je to výzva – zda Češi, Němci a možná Irové budou měnit své ústavy a přizpůsobí se tomu, co chce většina Evropy, či nikoliv.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Ale vždyť náš ústavní soud žádné rozpory mezi českou ústavou a Lisabonskou smlouvou neshledal…</strong></p><p style="text-align: justify; ">Shledal tam určitý problém a myslím, že pokud dostane jiné otázky, než jen ty, které mu byly explicitně položeny, může další rozpory ještě nalézt. My opravdu nejsme protievropští – a to, že jsme proti některým statím Lisabonské smlouvy, které zhoršují pozici ČR vůči ostatním zemím, je podle mého názoru poctivý politický přístup, nic špatného.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Co konkrétně vám na ní vadí?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Například už v preambuli, oproti dřívějším dokumentům, byla vypuštěna zmínka o volném trhu. Preambule je přitom nesmírně důležitá v tom smyslu, že v jejím duchu pak rozhodují evropské soudy na všech úrovních. Pokud tam chybí ustanovení o volném trhu a naopak se objevují ustanovení o právu na byt, na práci apod. – tak se strašně „posocialističtila“, a to ODS nechce připustit. Vždyť především kvůli volnému trhu jsme do EU vstupovali.</p><p style="text-align: justify; "><strong>A toho si všimla jenom ODS a v celé Evropě to jiným pravicovým stranám nevadí? Vždyť Lisabonská smlouva je drtivou většinou schválena.</strong></p><p style="text-align: justify; ">Pravicovým stranám to vadí, ale v řadě zemí prohrály volby. V parlamentech s levicovou většinou schválení zabránit nemohly. Zajímavé by naopak bylo, kdyby byla ve více zemích připuštěna k věci referenda, která jinak evropská levice vzývá jako modlu. Po fiasku předešlé euroústavy to však už určité kruhy nechtěly riskovat a referendum se tak konalo pouze v Irsku, kde to výslovně předepisuje ústava.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Přejděme k církevním restitucím a smlouvě se Svatým stolcem. Dvacet let se u moci střídají ODS a ČSSD, aniž se cokoli dotáhlo do konce. Osobně už nevěřím, že by v dohledné době byly tyto záležitosti vyřešeny, protože obě nejsilnější strany dobře vědí, že většina národa není církvím nakloněna. Sdílíte tuto skepsi?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Chyběly pouhé tři hlasy buď z koalice nebo z opozičního tábora a restituce byly hotové. Vláda Mirka Topolánka vzala toto téma naprosto vážně. Já sám jsem při tom byl zpravodajem tohoto parlamentního tisku. Byli jsme tak blízko, už jsme na to sahali… Odpracovalo se tolik práce, tisíce hodin jednání, analýz, posudků či kompromisů, především ze strany církví, že si to málokdo dokáže představit. To, co se stalo, je hrozné nedopatření a nedorozumění. Věřím však, že k tomu nakonec dojde. I levicoví politici musí pochopit, že církve jsou jednoznačně společensky prospěšné a jejich odluka od státu žádoucí. Nyní každý viděl jen výslednou cifru, rozpočítanou na třicet let – což bylo obrovské nepochopení. Můj názor je, že pravicové strany restituce církví jednou vyřeší.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Podařilo se vám založit parlamentní skautský oddíl. Jaké ovoce tato iniciativa přinesla?</strong></p><p style="text-align: justify; ">Získal jsem tam řadu nových přátel z jiných politických stran, dokázali jsme si sednout a ledacos probrat, mělo to pozitivní vliv na chování lidí. Například s jedním kolegou ze sociální demokracie jsme se dříve dost ostře potýkali ohledně bytové politiky. Od chvíle, kdy přišel mezi nás (byl malým skautem už po válce), začali jsme se k sobě víc chovat vnitřně korektně. Naše diskuze byly nadále vedeny výhradně v odborné rovině.&nbsp;<br />Parlamentní skauti pomohli také vylepšit některé části legislativy, které se týkají dětí a mládeže, podařilo se díky nám také vrhnout více světla na temnou kauzu nakládání s bývalým majetkem SSM ve Fondu dětí a mládeže.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Dlouho jste působil jako komunální politik, poslancem jste od roku 2002. Dá se porovnat, která z těch prací je smysluplnější, která je těžší?</strong></p><p style="text-align: justify; ">V politice bych nic nenazval „těžší“. Máte prostě svoje vize a plány, které chcete uskutečňovat a vždycky je za tím velké úsilí. To platí na všech úrovních. Mému srdci je bližší komunální politika, protože mám rád lidi a kontakt s nimi. V Poslanecké sněmovně jsme občanům o něco vzdálenější, což přináší nutný nadhled a odstup. Ale člověk se tam zase mohl podílet na něčem, co naši společnost posouvalo dál, což má také svůj půvab. Bohužel padala jedna vláda za druhou a my jsme se víc hádali a handrkovali, než dělali reálnou politiku. Sněmovna mi však jistě rozšířila obzory. Každoročně jsem například úspěšně bojoval o navýšení státního rozpočtu v oblastech školství, kultury, mládeže a sportu. Měl jsem také více kontaktů se zahraničím. Jsem vedoucím české Stálé delegace do Parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která mimo jiné monitoruje demokratický průběh voleb na Balkáně a v zemích bývalého Sovětského svazu. Navštívil a podpořil jsem disidenty v Bělorusku, Barmě, Tibetu… Na Kubě jsem se setkal s Oswaldem Payá, který vede katolickou opozici, mluvil jsem s manželkami vězněných disidentů, kterým se říká „dámy v bílém“. To mělo určitě také svůj smysl.</p><p style="text-align: justify; "><strong>Radíte se při svých politických rozhodnutích s Pánem?</strong></p><p style="text-align: justify; ">A víte, že mnohdy ano… Víra je posila, vnitřní vyrovnání. Člověk snáze přijímá porážku, protože připustí, že vůle Prozřetelnosti prostě byla jiná. A naopak – když něco vyhraje, prosadí, tak si řekne, že to byla správná cesta, že to tak mělo být. V tom vnitřním klidu lze některé otázky nahlédnout v jiném světle, někdy to vede i k menší korekci názorů. S vírou se život lépe snáší, i ten politický.<br /><br /><strong>Rozhovor připravil Petr Střešňák&nbsp;</strong></p>
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama