Jakub Moravčík

Takže tak!
  • SPR-RSČ Miroslava Sládka
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,49. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5
13. 8. 2017 16:07:47

Vždyť nemá šnaci se tam dostat!

Vždyť nemá šnaci se tam dostat!

Tuto větu slyšel asi skoro každý, kdo někomu sdělil, že hodlá volit nějakou stranu, která aktuálně není v parlamentu, nebo se v předvolebních průzkumech umísťuje buď na posledních místech, popřípadě v nich pro jistotu není vůbec.

Pojďme se na tento argument podívat trochu blíže.
Jak vlastně pro politickou stranu vzniká šance být zvolena podle povrchních, ale bohužel mnoha lidmi sdílených kritérií? Podle mne musí splňovat většinu z následujících kritérié: 1. Musí se o ní mluvit a psát v mainstreamových médiích, na prvním místě v televizi 2. Musí to být strana aktuálně parlamentní nebo sice neparlamentní, ale mající svou pozici v parlamentu v předchozích volbách. 3. Musí to být strana disponující solidní finanční základnou 4. Musí mít v předvolebních průzkumech aspoň 4 procenta.

Vezměme to odzadu. Tomu, že předvolební průzkumy jsou objektivní a nestranné, dnes už soudný člověk nemůže věřit, zvlášť po kauze se Sobotkovými maily. Bohužel, i lidé, kteří si tuto skutečnost uvědomují, předvolebním průzkumům přesto podléhají, protože si řeknou "lidé těm průzkumům uvěří a budou se jimi řídit". Tím petrifikují skutečnost, že předvolební průzkumy jsou de facto nástrojem k manipulaci voličů. Kdyby věci fungovaly správně, bylo by zveřejňování předvolebních půrzkumů rok před volbami pod vysokými finančními pokutami zakázáno.
Další bod se týká finanční základny dané strany. K tomu ihned podotýkám, že to určitě není podmínka nutná; např. podle mne tragická oživená ODA milionáře a "burkinisty" Sehnala i přes jeho milióny šanci na parlament opravdu díky Bohu nemá. Nicméně, disponuje-li strana značným finančním kapitálem, nabízí se otázka, kde jej vlastně vzala. Hlavní zdroje jsou, jak víme ze zkušenosti, většinou dva: dary od "kmotrů", kteří je ovšem nedávají z čisté lásky ke straně, nýbrž obchodně za ně přirozeně očekávají protislužbu v podobě přiklepnutí nějaké státní zakázky, teplého místečka atp. Tedy korupčníci a obecně lidé, kterým o blaho občanů této země určitě nejde. A druhým zdrojem bývají státní příspěvky stranám, které ve volbách uspějí. V této věci souhlasím s tím, co na Slovensku navrhovala Kotlebova ĽSNS: strany by ze státního rozpočtu vůbec neměly být financované. Netuším, proč bych měl ze svých daní financovat někoho, o kom jsem přesvědčen, že bude této zemi škodit.
Dále: strana, která se do parlamentu již dostala, má velkou šanci, že v něm setrvá i do dalšího volebního období a to prostě proto, že má tak více či méně zajištěnu mediální pozornost. Stoprocentně to samozřejmě neplatí, protože jednak si strana může všechno pokazit svou vlastní škodlivou činností, a hlavně může upadnout v nemilost u všemocných médií. Ale strana, která je v parlamentu, bude vždycky více vidět a lidé se podle toho holt budou řídit.
No a první bod je asi nejdůležitější, protože o kom se v médiích nemluví, ten jako by nebyl. Média už na to přišla a vědoma si skutečnosti, že i negativní reklama zůstává reklamou, o těch, kteří jsou jim nepohodlní, většinou zarytě mlčí a když už se o něm zmíní, pak jen v tom negativním smyslu. Zde je třeba zmínit především veřejnoprávní Českou televizi, jejíž povinností by mělo být informovat vyváženě a pravdivě, což se jistě vztahuje i na politické strany. Kdy jste ovšem našeho předsedu, pana Sládka, nebo i další členy jiných národně-konzervativních stran naposledy viděli na obrazovkách České televize? Druhou kapitolou jsou soukromá mainstreamová média, vlastněné finančními magnáty a podvodníky jako Bakala, nebo dokonce ministrem financí a předsedou hnutí ANO Babišem. Od médií takového typu se dá těžko očekávat nějaká objektivita, tím méně to, že budou informovat vyváženě a nebudou nikomu stranit.

K tomu všemu je ještě třeba přičíst skutečnost, že většina voličů podléhá Stockholmskému syndromu v tom smyslu, že uvažují v intencích "budu volit tu a tu stranu, protože i když v minulosti velmi často zklamala a selhala, pořád je šance, že v parlamentu prosadí alespoň něco málo dobrého" nebo "budu volit hlavně tak, aby se tam nedostala ta a ta strana, a proto musím volit tady tu a tu stranu, kterou sice taky nemám rád, ale ta první strana je ještě horší a musím volit někoho, kdo má šanci se tam dostat". Problém takového uvažování je, že podporuje fakt, aby se určité strany a určití lidé v parlamentu zabetonovali "na věčné časy". A na skutečnou změnu pak není šance. Pokud tento začarovaný kruh chceme prolomit, musíme mít odvahu volit podle programu a případných zkušeností s danou stranou a nikoliv podle přetrvávajícího mýtu o vyhozeném hlasu.

Republikáni Miroslava Sládka jsou strana, za kterou nestáli a nestojí žádní "kmotři", která není úplatná, a také proto nepatří mezi strany, disponující desítkami miliónů, které si mohou zaplatit tolik kampaně, kolik budou chtít. Čím méně peněz na kampaň má daná strana k dispozici, tím je ovšem (i díky výše uvedeným čtyřem bodům) méně vidět. Proto od našich voličů přivítáme jakoukoliv finanční podporu na transparentním účtu u Moneta banky 222029538. Předem za ni srdečně děkujeme.
Jakub Moravčík, člen SPR-RSC

Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout