K Sobotkovu luxusnímu bytu, na nějž padlo několik poslaneckých náhrad, přijíždějí policejní auta. Sobotka je vzápětí zatčen, sotva vystrčí pleš na ulici, a odvezen do vazby. Policisté hned poté vtrhnou do bytu, vyženou Sobotkovu ženu a děti na ulici a začnou byt systematicky prohledávat a zabavovat jeho osobní věci.
Mezitím přijíždí druhé policejní komando k Lihovému domu. Protože Altnerovi exekutoři tam zatím ještě nedorazili, policisté hned vpadnou dovnitř a zabavují interní dokumenty ČSSD včetně členské základny, všech kontaktů a dalších neveřejných stranických materiálů.
Po několika dnech vazby je Sobotka sice propuštěn na svobodu – je mu ale řečeno, že odteď budou okamžitě zabavovány veškeré jeho příjmy včetně premiérského platu, takže zůstane zcela bez prostředků. Navíc nesmí nikde na veřejnosti projevit svůj názor, jinak jej zatknou znovu a tentokrát již půjde natvrdo do vězení.
A teď si představte, jaké reakce by po tomto scénáři následovaly. Sluníčkáři by hned začali křičet, že jsou tu snad ještě horší poměry než v Číně, a spustili by mohutnou kampaň s názvem Je suis Sobotka. Aktivisté z Pražského majdanu by okamžitě svolali demonstraci na podporu premiéra (tentokrát by tam dorazilo i přes 20 lidí, tedy daleko více, než je na jejich akcích obvyklé). Tato demonstrace by pak byla týdny ukazována v médiích, kde by ji střídaly komentáře o policejním státu a konci demokracie v ČR.
Mezitím by vrchní prokurátorka Bradáčová rozjela vyšetřování, kdo si to dovoluje používat její oblíbenou zbraň proti jejímu chráněnci Sobotkovi. Spolu s jejím šéfem, říšským protektorem Schapirem, by záhy provedli razii na Ministerstvu vnitra, kde by okamžitě nechali pozavírat všechny, kdo za touto akcí stáli – a dost možná by to stálo hlavu i samotného ministra Chovance, který by se zpovídal z toho, jak mohl připustit akci proti jeho šéfovi a proti straně, která ho vynesla do ministerského křesla.
V neposlední řadě bychom se nepochybně dočkali důtek od samozvaných sociokratů z Brusele – podobně jako nedávno u Polska, jen v daleko větší intenzitě. A dost možná by se narychlo sešla i Trilaterální komise, aby odhlasovala humanitárrrní bombarrrdování Prahy.
Myslíte si, že se něco podobného u nás nemůže stát? Že jsme vyspělou zemí, kde jsou policejní útoky proti politické straně nemyslitelné? Tak to se šeredně pletete. Pravda, u ČSSD, která vytrvale odmítá hájit zájmy občanů a jde na ruku mezinárodním kmotrům, se to asi opravdu nestane. Ovšem u opozičních stran, které kritizují současný systém, se to stát může – jak zhruba před měsícem ukázala razie proti Národní demokracii.
Přesně tím způsobem, jaký jsem výše popsal, byl zatčen předseda ND Adam B. Bartoš. Policie vyrabovala jeho byt i stranickou kancelář Národní demokracie, odkud odnesla řadu citlivých dokumentů. To samozřejmě znamená významné porušení svobodné soutěže politických stran – jednak to mělo za cíl ND oslabit, jednak se vládní strany dostaly k citlivým interním materiálům ND, na což by v právním státě neměly nárok.
Je nevyvratitelné, že šlo o největší razii proti politické straně od roku 1948. A co hůř, Bartošovi byly zabaveny všechny knihy z jeho nakladatelství (včetně pohádek pro děti), čímž mu vznikla škoda přesahující 200 tisíc korun – a zároveň tím Bartoš přišel i o obživu, protože nakladatelství bylo jeho hlavním zdrojem příjmů. To dokazuje, že se režim proti opozici neštítí použít jakékoliv prostředky včetně existenciální likvidace opozičních politiků.
A já se ptám – kdo z těch, kdo mají plná ústa lidských práv, se ozval proti této policejní razii? Kdo z těch, kdo se neustále zaštiťují svobodou, teď protestuje proti tomu, že Bartoše můžou kdykoliv znovu zavřít, pokud veřejně projeví své názory? Jistě, řada běžných občanů si uvědomila závažnost tohoto útoku na politickou opozici, nicméně je zarážející a navíc skutečně pokrytecké, že ti, kdo kritizují omezování svobody např. v Číně, zcela přehlížejí, že se to samé děje i zde. A je alarmující, že za tento útok na opozici, který by v demokracii byl nemyslitelný, nebyl ještě nikdo z orgánů vnitra potrestán.
Každopádně je znát, že jde do tuhého. Kmotři cítí, že se pod nimi třese židle, a dělají vše proto, aby se udrželi u moci. Možná ale tato razie bude mít přesně opačný důsledek, než bylo zamýšleno – lidé si díky tomu mohou uvědomit, že ND je skutečnou opozicí proti tomuto režimu, který už se ani moc nesnaží si hrát na demokracii. A třeba už podzimní krajské volby ukážou, že kmotrům zvoní hrana.
