Premiér tím nepřímo slíbil, že pokud volby nedopadnou pro ČSSD dobře, vyvodí z toho osobní důsledky. Zatím to však vypadá, že Socbotka ani tento slib nesplní – a to i přes to, že krajské volby skutečně skončily pro ČSSD naprostým fiaskem. Podařilo se jim vyhrát jen ve 2 krajích (posledně to bylo v 9) a průměrný výsledek strany dosáhl pouhých 15 % (a např. na Liberecku získali dokonce jen 8 %). K tomu se ještě přidalo fiasko v senátních volbách, kde ČSSD získala pouhé 2 senátory z 27. Což je na ,,nejsilnější“ vládní stranu dost slabé.
Při těchto číslech si vzpomínám na Jiřího Paroubka, který měl alespoň tolik soudnosti, aby odstoupil z místa předsedy ČSSD již tehdy, když strana získala 22 % (což je zisk hlasů, o kterém si teď Sr-Al-botka může nechat jen zdát). Současný výsledek ČSSD je podle mě takovým výpraskem, že by Socbotka nejenže neměl za pár měsíců obhajovat post předsedy strany, ale měl by skončit okamžitě. A to i s celou vládou.
A to ani nepočítám další průšvihy, které se Ubohoušovi a jeho ČSSD podařily. Ať už je to ta třísetmilionová sekyra, kterou tak zdárně zasekli, nebo schválení půl miliardy z našich daní na přijetí 6 000 imigrantů, nebo např. kauza uniklých mailů, která by v normálním státě znamenala přinejmenším okamžitý pád vlády.
Proto si myslím, že ta obměna dvou ministrů, kterou Sobotka s takovou slávou plánuje, je spíše výsměch občanům než přijetí odpovědnosti za zpackané volby. Navíc když je znát, že ty změny ve vládě budou skutečně jen kosmetické.
Je sice pozitivní zprávou, že odchází Němeček, o kterém zlé jazyky tvrdí, že po kouření v hospodách bude chtít zakázat ještě hudbu na diskotékách a bití v sado-maso salonech. Nicméně si nemyslím, že jeho nástupce, předseda pražské ČSSD Miloslav Ludvík, bude v tomto ohledu lepší. Socani mají páchání dobra v popisu práce a pochybuji, že zrovna tenhle bude výjimkou.
Podobné to bude i u postu ,,ministra pro diskriminaci bílých heterosexuálních mužů“, kde neomarxistu Dienstbiera vystřídá neomarxista Chvojka. Ten se ,,proslavil“ zejména tím, jak mu loni velmi vadilo, když občané svobodně zvolili hudební skupinu Ortel na 2. místo v Českém slavíku (zajímavé bude sledovat jeho reakce, pokud se stane ministrem právě v době, kdy Ortel obhájí či ještě vylepší svůj loňský úspěch – hlasovat pro to můžete zde).
Vidíme zde tedy další příklad toho, že chtít po Sr-Al-botkovi, aby splnil své sliby, je bezdůvodným optimismem. Nicméně ani on sám si z toho zřejmě nic nedělá. Koneckonců, může se jako obvykle vymluvit, že jeho sliby nebyly zasazeny do reálného voličského rámce.
