Kyjev vede dlouhodobou rétoriku znamenající asi tolik: Pokud platíte daně v Rusku, nesete díl viny za umírání lidí na Ukrajině. Je v pochopitelném propagandistickém zájmu Ukrajiny odblokovat od Ruska sympatie a byznysy velkých kapitálových hráčů, ale úspěchu zatím příliš v tom úsilí nemají. Od zahájení invaze v únoru 2022 se z Ruské federace sice stáhly stovky velkých firem či investorů. Některé společnosti váhaly několik dní, jiným toto rozhodnutí trvalo týdny, měsíce a někdy i déle než rok. Ale mnohé zůstaly a zjevně vědí, proč.
Kdo tedy z velkých hráčů v Rusku stále zůstává? Často se ve veřejném prostoru mluví o švýcarské nadnárodní společnosti Nestlé, která je z hlediska tržní kapitalizace největším potravinovým koncernem na světě. Vyrábí například čokoládové tyčinky Kit Kat a cereálie Nesquik. Z potravinářských gigantů v Rusku nadále působí americký Kraft Heinz, německý obchodní řetězec Globus, americké řetězce restaurací TGI Friday's a Subway či britský Unilever, který se zabývá i výrobou produktů pro péči o tělo. Z oblasti elektroniky na seznamu figurují čínský Huawei nebo nizozemský Philips. Z finančních institucí lze ve výčtu najít italskou banku UniCredit nebo nizozemskou ING.
V Rusku také stále působí několik velkých farmaceutických společností, jmenovitě britská AstraZeneca, americký Pfizer a Johnson & Johnson. Ruská invaze nepřesvědčila k výraznější změně postoje rakouského zpracovatele paliv OMV ani francouzskou energetickou firmu Veolia. Mezi další známé firmy, které stojí za zmínku, patří třeba textilní společnosti Calzedonia, Diesel, Lacoste či Quiksilver, nápojová značka Red Bull nebo tabáková společnost Philip Morris. Ani to není zdaleka celý seznam „ušpiněných“ firem. Patří mezi ně i Emirates Airlines, Qatar Airways, Turkish Airlines, Yamaha, Zepter, Airbus, Bacardi, Bosch, De'Longhi, Lenovo, Mars a mnoho dalších.
Z našich firem na podobných seznamech nefiguruje ani jediná. Zato jsme velcí pašáci v jiném třídním boji, jak ukazuje majitel potravinového dodavatele Rohlík Tomáš Čupr (patří mu dále např. firma Dáme Jídlo nebo Slevomat), jenž „statečně“ bojuje s agrofirmou Rabbit CZ Zdeňka Jandejska a hodlá ho trestat za protivládní a protigreendealové protesty tím, že přestane distribuovat jeho produkci. Myslím, že pan Čupr nevidí moc do daleka. Nejenže se mu snadno mohou zvýšit dodavatelské ceny, za něž bude pořizovat potraviny, které dostával od Rabbitu, ale také jaksi nepočítá s masovým odporem občanů, kteří tato gesta prostě nemají rádi a místo Rohlíku přejdou k podobné, avšak často levnější a hlavně politikou nezatěžkané konkurenci.
A vyloženě „chucpe“ je to, že v osobě pana Čupra od údajně nepřijatelných metod protestu (které prý nejsou v souladu s hodnotami společnosti Rohlík.cz) Jandejskem reprezentovaných zemědělců se distancuje majitel firmy, v jejíchž skladech v minulosti nelegálně pracovaly desítky cizinců (zejména Ukrajinců) bez potřebných vízových a dalších povolení, což odhalila naše cizinecká policie a státní inspektorát práce.
Šlo o tzv. agenturní zaměstnance, takže milionovou pokutu zaplatily příslušné pracovní agentury, protože nešlo o kmenové zaměstnance Rohlíku.cz. Ten si tyto lidi najímal skrze tzv. zastřené zprostředkování pracovníků – tzn., že pracovní agentury panu Čuprovi dodávali lidi, jejichž práci následně fakturovaly jako dodávku komplexních služeb.
Důvod? Jasný – agentura i Rohlík.cz tímto způsobem ušetřily desítky milionů korun na daních a odvodech do státního rozpočtu, které by v případě standardního zaměstnávání musely mj. ve formě sociálního a zdravotního pojištění odvést. Ale to jsou zřejmě metody, které panu Čuprovi, na rozdíl od traktorů v ulicích Prahy, nevadí. Toto chování a jednání ve prospěch vlastní kapsy a v neprospěch státu je zřejmě plně v souladu s hodnotami jeho společnosti Rohlík.cz…
Co je to totiž za svět, kde se tyto věci dějí? Připomíná mi to příběh, jehož začátek byl před nemnoha lety. Tehdy jedna z dominantních distribučních firem knižní produkce sestavila seznam autorů, které odmítá prodávat. Myslím, že na tom seznamu byl i emeritní prezident Klaus, a nejen on. To je přece proti selskému rozumu: nebudu prodávat zboží, tedy nebudu realizovat zisky. Proč? Kvůli politice? Pak mi tu ztrátu tedy musí někdo nahradit. Má snad pan Čupr nějakou dohodu s naší slavnou vládou, podle níž bude za své statečné občanské postoje odměněn? Těžko říct.
Každopádně je to stejně slabomyslné, jako odmítat, ve jménu jakýchsi bruselských sankci, výhodně obchodovat s kýmkoli, třeba i s Ruskem. Cožpak každý, kdo se umí dostat k informacím, neví, že většina plynu, který přichází do naší republiky, pochází z Ruska, jen je ten kšeft realizován přes politicky korektní prostředníky, a tedy je plyn pro naše spotřebitele dražší přinejmenším o tu zprostředkovatelskou marži?
Evropa zkrátka páchá minimálně ekonomickou sebevraždu a my jsme jejími průkopníky. Chováme se papežštěji než papež. Co z toho máme? Snad pochvalu před rozvinutou zástavou a nastoupenou jednotkou? Ale naši občané to platí ze svých kapes. Kdy už jim konečně dojde trpělivost?
