Mgr. et Mgr. Věra Jourová

  • ANO 2011
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,29. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

20.10.2016 14:21:00

Říkat, že EU řeší jednu žárovku jedné domácnosti, je prostě demagogie non plus u

Říkat, že EU řeší jednu žárovku jedné domácnosti, je prostě demagogie non plus u

Informace členky Evropské komise Věry Jourové na 50. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. 10. 2016

Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane předsedající, na začátku mi dovolte poděkovat vám za možnost tady dnes promluvit, protože je to pro mě čest a zároveň příležitost ne vám vydat svědectví o tom, co jsem dělala dva roky v komisi, to možná někdy jindy, ale spíš se s vámi dnes podělit o svoje myšlenky o tom, co udělala Česká unie pro Čechy, co Češi dali Evropské unii a jak bychom měli pokračovat dál. Měla by to být poměrně obecná řeč o Evropě.

Myslím si, že se shodneme na tom, že Evropská unie, a vždycky jsme to brali jako takovou frázi, byla a je úspěšným projektem, který měl a má v Evropě udržet mír. Dnes tato slova získávají zvláštní naléhavost a myslím, že to je jeden ze silných důvodů, abychom i my Češi podporovali Unii a byli jí i platným členem a silným, pozitivním hlasem.

Víte, že zrovna v tuto chvíli se chystá summit, který bude řešit mj. dvě zásadní otázky, a to otázku migrace a otázku, jak dál pro brexitu. A myslím si, že to jsou otázky, které jsou závažné především tím, že se na nich i lámou hodnoty. Že si musíme vzájemně říct, jaké máme představy o společných sdílených hodnotách v Evropě.

Vím o tom a samozřejmě sleduji zprávy z České republiky, že z Česka tak jako z některých dalších zemí zaznívají kritické hlasy vůči Evropské unii. Některé jsou spravedlivé, některé méně. Já musím říct, že s tím sama při své práci často bojuji, že to uvažování celku, to, jak vidí Evropa společné věci, je někdy vzdálenější tomu, jak to vidíme my, Češi. A tak jako já, když jsem v této funkci, musím se nutit k tomu, abych viděla věci z hlediska celku, tak bych o to chtěla požádat i vás. Což neznamená, že by měly utichat kritické hlasy, pokud jsou namístě a pokud jsou podloženy fakty.

Způsob uvažování v Evropě, v Bruselu je skutečně v něčem posunut oproti českému. A musím vám říct, že jedna z mých frustrací, které zažívám v Bruselu, je to, že v Bruselu nejsem schopna mj. vysvětlit velikost Járy Cimrmana.

Chtěla bych mluvit o přínosech, které má Evropa. A samozřejmě hned na začátku musím říct, že já osobně jsem přesvědčená, že nejsme v Evropě tzv. kvůli těm penězům. Tak, jak to někdy slýcháme i od některých českých představitelů. Jsem z těchto vyhlášení, že jsme v Unii kvůli těm penězům, vždycky zaskočena a zarmoucena, protože jak říkám, není to můj názor. V určitém momentu toho zaskočení jsem se vrátila zpátky k projevu Václava Havla, který měl před vstupem do Unie. A on tam jasně píše: "Pokud bychom vstupovali do Evropské unie jenom jako do klubu prosperujících bohatých zemí, abychom taky byli prosperující a bohatí, tak je to málo. Nemůže to být jenom o těch materiálních výhodách. Evropa se zkrátka nemůže jen vyplácet."

Já bych se chtěla teď věnovat věcem, které se tzv. počítají, těm, které jsou vyjádřitelné v ekonomických kategoriích. A vrátím se na konci své řeči k tomu, co považuji za tu hodnotu, která pro nás v Evropě spočívá. Začnu o penězích. Vy víte, že jsem původně pracovala vlastně skoro 20 let v oblasti evropských fondů, takže mohu jenom s potěšením konstatovat obrovský finanční efekt, který evropské fondy, tedy fondy z příspěvků členských států, které protekly evropským rozpočtem do České republiky, obrovský efekt, který tyto peníze přinesly. V roce 2015 činila čistá pozice, tzn. onen přebytek, přes 150 mld. korun, téměř 4 % HDP. Od začátku našeho členství do poloviny tohoto roku je to v souhrnu téměř 630 mld. korun. To jsou peníze, které jsme z Bruselu dostali navíc. Tzn. v rámci jakési evropské solidarity, kdy se, když to řeknu úplně banálně, bohatým bere a chudším dává.

Díky strukturálním fondům je tedy dnes český HDP o 4 % vyšší než by byl jinak. Což je hodně vzhledem k tomu, že v posledních deseti letech činil růst v průměru méně než 1 %. Několik výsledků: bylo postaveno více než 300 km nových silnic, přes 2 000 km silnic bylo zrekonstruováno a bylo zmodernizováno 370 km železničních tratí. Téměř půl milionu českých občanů bylo nově napojeno na kvalitnější čističky odpadních vod.

A znovu říkám: já můžu jmenovat řadu velmi dobrých projektů tím, že jsem v té branži pracovala a věřím tomu, že i vy sami, když se zamyslíte, tyto věci kolem sebe vidíte. Dalším přínosem je jednoznačně otevření prostoru pro domácí podnikatele, rozšíření jejich prodejních příležitostí. Obchodní přebytek roste, minulý rok téměř 7 % HDP. A domácí podniky prokázaly coby součást jednotného trhu Evropské unie svoji odolnost. Existuje prostor k posunu hodnotovým řetězcem směrem vzhůru k vytváření více domácí přidané hodnoty i prostřednictvím větších inovací k větší internacionalizaci malých a středních podniků a k rostoucímu podílu služeb.

Jak tady před vámi stojím, mohu s vámi sdílet další pozitivní věc. Já jsem velmi hrdá na české podniky, na malé a střední především, protože se velmi dobře prosazují na evropském trhu. Mám na starost i část agendy v jednotném digitálním trhu. Mám velmi dobrá čísla o tom, jak se české firmy na tomto společném digitálním trhu prosazují a jak se budou prosazovat lépe, pokud odstraníme některé bariéry. Já jsem pyšná na Seznam.cz. Velmi často se mě ptají kolegové a lidi z této oblasti, jak je to možné, že Google v Česku nemá většinu trhu. Co to je ten Seznam? A já říkám: to je česká firma, která se prosadila a která expanduje, která dělá velice dobré věci. Předevčírem jsem se sešla s mladým českým podnikatelem, který rozvíjí firmu, která už je dneska úspěšná v šesti evropských zemích. Tento mladý člověk z Brna mi říkal: prosím vás, řekněte jim, ať s tou Unií nehazardují, my potřebujeme společný trh bez bariér, abychom mohli podnikat a růst. Toto je reflexe mladých českých mozků, kterým bychom měli taky pomáhat tím, že nebudeme zabíjet společný evropský trh.

Další přínos. Oblíbená destinace přímých zahraničních investic, kterou se Česko stalo hned po vstupu, jestli si na to pamatujete, rating se zvedl a důvěra investorů k tomu, aby přišli podnikat a usídlili se v České republice, enormně vzrostla. Proč? Protože Česko se jako členská země Evropské unie stala zemí se stabilním právním prostředím a zemí, kde se mohli spolehnout na to, že je nebudou čekat neblahá překvapení.

Míra zaměstnanosti. Myslím si, že nemusím vypočítávat čísla, jak nám i Evropská unie pomohla k tomu, abychom zvyšovali zaměstnanost, abychom zvyšovali kvalifikace, abychom posilovali českou pracovní sílu, abychom jí dali taky možnost vycestovat do Evropy a vydělávat peníze mimo. Já jsem byla osobně účastna několika projektů, kde jsme se zaměřovali na posílení české pracovní síly. A k tomu taky potřebujeme Schengen. Schengen, který je skloňovaný mnohokrát v souvislosti s migrační krizí. Schengen, za který se bojuje na vnější hranici Unie. Schengen, který umožňuje, aby i čeští lidé, čeští občané, čeští studenti cestovali po Evropě a nacházeli nové příležitosti a někdy se i vraceli a vrátili republice, co třeba do nich vložila během studií.

To jsou všechno mimořádně pozitivní věci. Já jsem ráda, že jsem nedávno prosadila odbourání zásadních byrokratických překážek pro to, když lidi jezdí do zahraničí, do jiné členské země, aby už nemuseli předkládat notářsky ověřené listiny. Je to obrovská úleva pro lidi, kteří se pohybují po celé Evropě.

Uvedla jsem několik pozitivních příkladů vlivu, které díky svému členství máme a musíme v Evropě hrát svou významnou roli. Vůbec to nemusí být role někoho, kdo má 2 % obyvatel. Vůbec se nemusíme držet tohoto limitu, můžeme být daleko významnější. Je to velká výzva pro českou diplomacii. Myslím si, že v dnešní době mnoho lidí, kteří do toho takzvaně vidí, chápou Českou republiku jako zemi, která může být velmi racionálním, ne černobílým viděním postižena, středoevropskou zemi, která může přemostit i dialog západu s východem. Já bych si velmi přála, aby toto česká diplomacie zvládla a má k tomu velkou šanci. Myslím si, že význam České republiky může paradoxně vzrůst právě v této oblasti v době, takzvané Evropě po Brexitu, kdy víme, že odchod Velké Británie bude znamenat určité přeskupení sil v Evropě. Pojďme v takto silově přeskupené Evropě být silným hlasem.

Já bych se chtěla vyjádřit k tomu, že nemůžeme vidět tyto věci jenom pozitivně. Já jsem zažívala zejména na začátku takovou tu tradici, že česká strana velmi často odmítala návrhy s tím, že tohle nechceme, na shledanou. Myslím si, že i toto se zlepšuje, čeští zástupci přijíždějí do Bruselu s protinávrhy a prosazují jejich schvalování.

Chtěla bych říct, že považuji za nespravedlivé, že tato komise, jíž jsem členkou, je napadána a kritizována za to, že chrlí nesmyslné množství nesmyslných předpisů. Máme heslo, že máme regulovat jen velké věci, a to tam, kde máme silnou kompetenci. Velmi často ve svém portfoliu zvažuji a proháním testem všechny návrhy na nové regulace, které ke mně přicházejí z různých stran, není to jenom z Evropského parlamentu nebo z národních parlamentů. Tím testem je řešit celoevropsky závažný problém, který přinese pozitivní dopad na normální běžné lidi a na firmy a který je zároveň podchycen velmi silnou evropskou kompetencí. Toto je test, kterému podrobujeme všechny návrhy a mluvím tady i za kolegy z komise. Já vás nebudu unavovat čísly, ale skutečně počet nových návrhů na nové regulace, které vzešly z této komise, je násobně menší než to, jak komise zásobovala evropský legislativní prostor v minulosti.

Je tady ještě jedna věc. My jsme jasně na začátku řekli, že pro nás národní parlamenty jsou zásadní komunikační linkou, proto jsem tady dnes, proto tady už bylo 15 komisařů, ne na plénu, ale ve výborech od začátku mandátu. Proto já osobně jezdím do národních parlamentů, které mi daly žlutou kartu na evropského prokurátora. Jezdím tam opakovaně, protože chci dialog a chci přesvědčit, že je to dobrý návrh. Myslím si, že je to i o vzájemném respektu a vzájemné úctě.

Poslední věc, kterou bych chtěla říct k řekněme institucionálním záležitostem, ráda bych apelovala na všechny strany, které budou stavět kandidáty do evropských voleb za dva a půl roku, aby si na číslo jedna dali kandidáta na komisaře a aby si toho člověka už teď začali připravovat. Mohu vás ujistit, že ten člověk toho má umět velmi mnoho. A neříkám to jenom proto, že mám sama tu autentickou zkušenost a ještě si pamatuji na velmi těžké začátky. Myslím si, že mají lidi pravdu, když říkají: komise je nevolená, myslím si, že je potřeba, aby kandidáti na komisaře během voleb vysvětlili, jaká je jejich představa o Evropě a co tam budou dělat. Ne, co tam budou dělat za svou zemi, protože víte, že komisaři nesmí vystupovat za svou zem, ale myslím si, že volby by měly lidi proklepnout a že bychom měli vědět, koho tam posíláme. To je můj apel, který nemusí vyústit v legislativní změnu volebního systému. Je to na gentlemanské dohodě stran.

Teď ke špatným věcem. Všechny nás otravuje byrokracie, délka procesů a tak dále. Právem je Evropská unie kritizována, osobně jsem za velmi odvážnou reformu procesů institucí, osobně budu vždycky prosazovat zrušení Štrasburku jako druhého místa pro jednání Evropského parlamentu. Myslím si, že je na čase se podívat na efektivitu toho, jak fungujeme, kritika je naprosto na místě. Zároveň přiznejme si, tato kritika je na místě, i když jde o systémy státní, i tady si pamatuji jako ministryně, byla jsem z toho zoufalá, v podstatě neznám nikoho, kdo by neříkal, že je to špatně.

Velmi se mě dotýká, když je Unie kritizována za to, že reguluje tzv. blbosti. Pan prezident rád dává k dobru, že jsem mu mezi čtyřma očima sdělila, že pracuji na směrnici o kvalitě inkoustu do tiskáren. Já vám tady říkám, není to pravda a takováto kritika je velmi nespravedlivá. Evropa potřebuje velké množství technických norem pro společný trh, ale zároveň Evropa řeší spoustu věcí, které kumulativně mají přinést velký posun dopředu, například úspory energie, ale potřebuje to součinnost domácností. A říkat, že Evropa řeší jednu žárovku jedné domácnosti je prostě demagogie non plus ultra. Myslím si, že je potřeba to ale lépe vysvětlovat.

Ráda bych zmínila několik problémových věcí a krizí, které všichni řešíme. Složité je téma migrace. Věřím, že na to dostanu otázku. Chtěla bych říct, že je potřeba se kriticky podívat na návrhy, které Unie připravila, protože ty návrhy jsou daleko širší než jen tzv. kvóta, o které se tady a nejenom tady vedla vášnivá debata. Je tam celá řada velmi závažných rozhodnutí a posunů, ať je to zostření kontroly vnější hranice vytvořením Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž, ať je to velmi zásadní náběh na návratovou politiku, ať je to konání EU vně hranice, evropsko-turecký deal nebo teď nově aktivita, kterou směřujeme v podobném duchu vůči Africe. Já to nebudu vypočítávat všechno. Jenom se zastavím u té nešťastné kvóty. Možná jste zaznamenali, že já jsem přišla s ojedinělým hlasem v rámci Komise, kdy jsem chtěla znovu zvážit automatický mechanismus, který by přiděloval uprchlíky do členských států. Nikdo mi za to hlavu netrhal, mohla jsem říct svobodně tento názor, říkala jsem to do médií a stojím si za ním a jsem ráda, že dnes se ta věc posunula k tomu, že se bavíme o dobrovolném konání členských států v rámci solidarity, a jsem velmi ráda, že v tom návrhu je plný respekt k suverenitě států, který má dvě zásadní role v této věci: zajistit bezpečnost svým lidem i lidem, kteří přicházejí, a zajistit integraci těch, kteří přijdou a mají zůstat na území. Myslím si, že je to zásadní, abychom zde nezasahovali do suverenity států. Proto jsem také proti té kvótě vystoupila. Nebylo to z pozice toho, že ČR má na to odlišný názor. Chtěla jsem se k tomu vyjádřit z hlediska základního pojetí rozdělení kompetencí a respektu k suverenitě národních států.

Jinak si ale myslím, že migrace je tak zásadní problém, že to skutečně nelze řešit z národní úrovně. Proto bych chtěla vyzvat všechny, kteří k tomu máte co říct, abyste přispěli s pozitivními návrhy, jak tuto věc řešit společně z evropské úrovně.

Mohla bych tady mluvit velmi dlouho a nechci příliš protahovat ten projev, vím, že má být prostor na dotazy, ale otázka bezpečnosti, otázka terorismu, otázka deradikalizace, otázka rekrutování džihádistů na internetu. To jsou věci, které mám z velké části já na stole v rámci svého portfolia. Jsou to všechno velmi závažné věci a jsem přesvědčena o tom, že Evropa přichází se zásadními návrhy a zároveň pomáhá členským státům v boji proti terorismu. Vy budete asi brzo schvalovat směrnici nebo zapracování směrnice proti terorismu v této Sněmovně. Velmi bych prosila o rychlý proces, protože je to něco, co nutně potřebujeme. Osobně se zasahuji o to, aby měly bezpečností orgány elektronické systémy k včasnému sdílení informací, otisky prstů odsouzených osob, nejenom občanů členských států, ale i občanů třetích zemí. Myslím si, že to jsou všechno kroky správným směrem.

Ze svého portfolia bych chtěla zmínit návrh na řízení evropského prokurátora. Pro mě to je v tomto pololetí absolutní priorita, kdy bych byla ráda, aby i ČR vnímala evropského prokurátora jako jediný možný nástroj, jediný možný nástroj, na efektivní vyšetřování a stíhání přeshraničních velkých podvodů na dani z přidané hodnoty. My máme konzervativní odhad, že každoročně Evropa ztrácí 50 mld. eur jenom tím, že nestíhá mezinárodní gangy a mezinárodní sítě po léta vytvořené, po léta beztrestně operující v Evropě, po léta se nám smějící, že nejsme schopni přijít s efektivním nástrojem. Věřím tomu, že evropský prokurátor jím je. Zároveň má vyšetřovat velké korupční kauzy a podvody na strukturálních fondech a na zemědělských fondech. Myslím si, a je to pro mě i určitá symbolika, že pro mě toto je tak silné téma, že je velmi dobře, že se snažím evropského prokurátora prosadit v té největší možné kompetenci.

Práva spotřebitelů je další oblast, kterou mám na starost. Reflexe z Bruselu vůči Čechám. Vážení přátelé, čeští spotřebitelé jsou pořád ti trpěliví, kteří se neumí hlásit o svoje, kteří si nechají štípat dříví na hlavě. Myslím si, že je potřeba i trošku osvěty a informovanosti. I o to se snažím. Snažím se o sladění pravidel pro obchodování na internetu. Předtím jsem mluvila o velmi nadějných českých podnikatelích, kteří na to skutečně čekají, protože je tady obrovský potenciál. Když neodbouráme různé systémy pro reklamace a možnosti ukončení smluv, tak se lidé budou bát nejenom obchodovat v zahraničí a využít celý potenciál evropského společného trhu, ale také se tam budou bát nakupovat. Tohle je můj úkol pro příští rok, abych prosadila sladění smluvních podmínek pro obchodování na internetu.

Již velmi stručně. Mám za sebou dva úspěchy, kdy jsem prosadila velkou reformu ochrany dat. Teď se budu snažit o to, aby se v členských státech nevylilo dítě i s vaničkou a nevytvořili jsme monstrum, které bude drtit podnikatele velkou zátěží. Asi jste i slyšeli o tom, že jsem dotáhla nekonečná jednání se Spojenými státy o ochraně dat evropských občanů na americkém území. Dámy a pánové, toto mi odpusťte, musela jsem se tu trošku pochválit.

My se snažíme společně s členskými státy, s Evropským parlamentem, se všemi lidmi, kteří mají pozitivní smýšlení, hledat účinná řešení všech krizí, která se na Evropu valí. Řada z nich přichází zvenčí, řadu jsme si vyrobili uvnitř. Chtěla bych vás požádat o to, abyste i vy byli konstruktivní a pozitivně ladění a přicházeli se silným hlasem s dobrými návrhy.

Zároveň chci říct, že ve světle migrační krize, terorismu, všech těchto zásadních věcí někdy působí, že se zabýváme věcmi, které nejsou tak důležité. Mluvila jsem o tom před tím. Já tvrdím: nesmíme rezignovat na ochranu životního prostředí, na ochranu spotřebitele, na spoustu pozitivních věcí, které Evropa potřebuje. Musíme pokračovat v těchto věcech dále a nezastavit se. My si myslíme, že máme dnes povinnost protáhnout Evropu všemi těmi krizemi tak, aby neutrpěla v globálním měřítku a samozřejmě globální konkurence je pro nás další velkou výzvou. Mohla bych tady mluvit o stávajícím jednání o evropsko-kanadské smlouvě o obchodní spolupráci, která se zadrhává v jednání s členskými státy. To je jedna z věcí, kterou musíme prosadit, a doufám, že se to podaří.

Já jsem říkala na začátku, že budu vypočítávat přínosy EU, které se tzv. dají vyčíslit, ekonomické přínosy. Pokusila jsem se o to. Teď mi dovolte se chvilečku zastavit na tom, že Evropa se nesmí jen vyplácet, protože to nemůže být jen o penězích. Vždycky při všem, co budeme dělat, budeme v určitém dilematu mezi pragmatismem a idealismem.

Já tomu říkám, že to je i dilema mezi přecpanými břichy a čistým svědomím. Myslím si, že to je i podtónem současné debaty v české společnosti o dalajlámovi.
Pro mne je velmi zásadní, že Evropa není jenom o těch penězích, ale i o těch věcech, o kterých Jan Patočka řekl a ptal se neustále, co je to za věci, za které stojí za to trpět. Myslím si, že jsou to ty hodnoty, které se někdy stávají klišé, pokud se neustále omílají bezobsažně. Pro mě znamená Evropa obranu důstojnosti a svobody člověka, právní stát, rovnost.

Věřte mi, že když jsem v komisi začínala a dostala jsem do agendy otázku rovnosti, byla jsem z toho značně nervózní, protože si dobře pamatuji dobu v pětadvaceti letech mých končící, kdy jsme měli vnucenou rovnost, rovnost vnucenou totalitním státem. A já jsem velmi ostražitá v Evropě, protože i vnucená rovnost přepjatou politickou korektností je něco, proti čemu se musíme stavět. Pro mě ta zarážka je rovnost před zákonem a znovu opakuji - důstojnost každého jednotlivého člověka a jeho svoboda.

A myslím si, že ta totalitní zkušenost je něco, čím mohou dnes Češi a další státy, které se v roce 1989 staly demokratickými státy, přispět společné Evropě. Je to zkušenost nesdělitelná, je nemožné ji úplně detailně ilustrovat, pokud si to někdo neprožije. Já se o to snažím. Snažím se vysvětlovat, že i v některých věcech, které dnes v Evropě děláme, vidím prvky, na základě kterých bychom měli být ostražití.

Dovolte mi se ještě zastavit u jedné hodnoty, která pro mě je podivně opomíjená, a to jak v Čechách, tak v Bruselu, a to je pravda. Možná je to tak abstraktní téma, abstraktní pojem, mnozí řeknou, že pravda je relativní, ale myslím si, že pokud se o ni nebudeme snažit, pokud budeme malovat situaci narůžovo, pokud budeme přiživovat mýty, pokud budeme účelově lhát - a platí to jak pro Brusel, tak pro Prahu - tak nejenom že se chováme nemorálně, ale zároveň už je to i nebezpečné, uvážíme-li, v jaké jsme dnes v Evropě situaci.

Dovolte mi proto zakončit můj dnešní projev citátem, ověřeným citátem Ferdinanda Peroutky z Přítomnosti z roku 1927: "Lež, která se povede, plodí nové lži. Musíme vše vynaložiti na to, aby lhaní nebylo bez rizika a aby usvědčení lháři byli postaveni na pranýř opovržení." A dále se Peroutka ptá: "Má tato společnost dosti síly, aby dala pocítit lhářům svůj hněv, nebo má tolik síly, aby ještě cítila hněv nad lží?" Otázky platné víc dnes než kdykoliv předtím.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama