Za základní metodologickou chybu Barrosova "divadelního" představení lze zřejmě považovat jeho nechuť ohlédnout se zpět, analyzovat vývoj a na základě objektivního hodnocení nastínit návrh budoucího vývoje.
I proto jsme slyšeli omšelé fráze: hlavními úkoly EK a unijních institucí bude vysoká zaměstnanost, více Evropy evropským občanům, více regulací, méně byrokracie, více pomoci malému a střednímu podnikání a hlavně se snažit, aby už konečně občané členských států pochopili blahodárnost existence Evropské unie.
Oproti minulým letům tu ovšem jistá výjimka je. Z letošního kontextu obvyklých propagandistických a banálních frází vystupuje (sice bázlivě a polohlasem vyslovená a tedy povrchně zdůvodněná) snaha unijních orgánů nahradit politiku mezivládních dohod jednotnou komunitární politikou.
Argumenty jsou pořád stejné: EU musí vystupovat jednotně a mluvit jednotným hlasem, je třeba zatlačit odlišné ambice členských států a nahradit je jednotným evropským zájmem. Nástroj k tomu existuje: Lisabonská smlouva.
Důkazy této snahy zazněly. Barroso (a s ním drtivá většina poslanců Evropského parlamentu) podporují kodifikaci jednotné hospodářské politiky Unie, koordinaci cílů národních rozpočtů pod dohledem Bruselu, zavedení celoevropského patentu či ještě silnější evropský dohled nad finančními institucemi. Evropská komise připravuje evropskou soběstačnost v zemědělské produkci, prohloubení společné zahraniční politiky, jednotný rozpočet na obranu, společný digitální trh zdiskreditovaný pojem "znalostní ekonomiky" nahrazuje další plytkou frází "inteligentní evropský růst". Jeden záměr je ale mimořádně nebezpečný: zavedení jednotné evropské daně.
Obhajoba celoevropské daně je "poevropsku" promyšlená. Vy (členské státy) máte problémy se svými rozpočty a hledáte každé euro, kde lze ušetřit. My (Evropská komise) vám dovolíme odvádět do společného evropského rozpočtu méně. Vy nám na oplátku ovšem dovolíte, abychom si našli nový zdroj, ze kterého budou moci blahodárné evropské instituce žít. Prostřednictvím evropské daně se "ulehčí" národním rozpočtům a Brusel bude "na svém". Samozřejmě ani slovo o tom, že je skoro jedno, zda daňový poplatník odvádí své peníze národnímu ministrovi financí či unijnímu rozpočtu (i když ani to jedno není).
V okamžiku, kdy Evropská komise získá vlastní zdroj peněz, už ji nikdo nikdy nezastaví. Vymkne se jakékoliv kontrole hlav členských států EU, kterým dnes formálně podléhá. Bude žít vlastním životem nevolených ale marnotratných byrokratů. Žádný volič jí nebude mít právo vyslovit nedůvěru, nebude ji nijak volit a tedy svým hlasem posuzovat, jak nakládá s jeho penězi.
V tomto cítím hlavní poselství letošní zprávy o stavu Unie. Stav unie nebyl posouzen, zato budoucnost se bude čím dál méně tvořit v Praze, Budapešti, Varšavě a dokonce i Paříži, Berlíně nebo Londýně.
Docela výmluvnou byla Barrosova věta téměř na závěr jeho vystoupení: "Evropa není Brusel nebo Štrasburk, ale regiony, města, obce a místa, odkud jste."
Ani zmínka o národním státu. Pozor, jistě ne nedopatřením.
Evropská komise nad hlavami členských států vzkazuje: národní stát je překonaná veteš a unie se bez nich v budoucnu obejde. Vezměte to na vědomí.
A to je asi neblahé poselství pro evropskou liberální demokracii.
PaedDr. Ivo Strejček, člen VR, předseda RS ODS Vysočina a předseda OS ODS Žďár nad Sázavou a poslanec EP
