Problém je ale v tom, jestli si vůbec někdo dal práci se spočítáním pozitivních, ale i negativních dopadů sekyraření. Konečným důsledkem omezení státních výdajů bude nakonec bohužel propouštění ve firmách, které státní zakázky realizují. Vzniknou tisíce nezaměstnaných, kteří místo aby ze svých gáží do rozpočtu odváděli, budou najednou čerpat. A hodně. Rezort dopravy ušetří, kdežto rezort sociálních věcí o mnoho víc ztratí. Anebo to vyjde nastejno, jenom se bude pořád špatně jezdit po starých, úzkých a rozbitých silnicích a investoři kvůli mizerné dopravní infrastruktuře prostě nepřijdou.

A to je jen jeden z příkladů, protože drastická omezení, ovšem s podobnými důsledky na zaměstnanost, se chystají i v jiných oborech. A tak je tu ještě jedna metoda, která by mohla pomoci k úsporám. Pro stát se u nás totiž pracuje velice draze. Mnohem dráž, než pro soukromý sektor. Až bude zjednodušením a zprůhledněním výběrových řízení do tohoto prostoru vpuštěn skutečný trh a konkurence, až budou omezeny pravomoci úředníčků, referentů a dalších zbytečných mezičlánků s kulatými razítky, zmizí prostor pro korupci, která vše tolik prodražuje. Soukromý investor si zpravidla své výdaje ohlídá. Přebujelému státnímu aparátu je to jedno. Zatím?