"Neomarxismus" - seriózní pojem nebo "nálepka"?
Dobrý den pane doktore,v poslední době se stává pojem "neomarxista, neomarxismus" velice frekventovaný. Jsou jím (účelově?) nálepkováni široké skupiny lidí - od politiků EU, vládu, neziskovky, multi-kulti, apod.Neslouží toto spíše k "dehonestaci" ? Mohl byste se k tomuto problému vyjádřit? a uvést na "správnou míru"? Děkuji Vám.
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Za sympatie upřímné díky. Za zpoždění zdvořilá omluva – vrátila se mi jakási dotěrná viróza. „Neomarxismus“ je skutečně nálepka, a ne terminus technicus. Pravice jí sleduje hned dva cíle. Jednak ostrakizovat intelektuály, jimž nechybí vlivné renomé. A právě proto, že si na intelektuály jen nehrají, se Marxem nejen inspirují, ale dokonce se k tomu i veřejně hlásí. Druhý cíl si pohrává s předponou „neo“. Aby vše, co míří Marxovou stopou kontinuálně, znectil jako „staré“, neživotné harampádí, obalené naftalínem.
Účelovým švindlem je jedno i druhé. Společenské vědy „po Marxovi“ už nebudou nikdy stejné, jako ty „před Marxem“. Zhruba jako astronomie po Koperníkovi a Galileovi, fyzika po Einsteinovi atd. atp. Seriózní autoři se za to nestydí. Hochštaplerská veteš to zatlouká. Nechce-li zůstat na úrovni Vatikánu, prohlašujícího Zemi za placatou jako lívanec i po Koperníkovi, chtě nechtě musí z Marxe opisovat aspoň pokoutně. Pokud si nedá práci ani s tím, tím větší trapasy z ní lezou.
„Neomarxismus“ jako strašák plní podobnou roli, jako seznamy „médií, řízených Kremlem“. Obojí má zastrašit a zbavit „salonfähig“ statusu každého, kdo nehodlá kariéristicky lhát. Druhý z těch švindlů by zase vše, co do poznání vnesl Marx, rád zredukoval jen na to, k čemu se hlásí i mozky, označované za „neomarxisty“. A impozantní katedrálu ducha, již představuje marxismus jako celek, tak vykastroval na to, co z ní imponuje solitérním intelektuálním úvahám. Aby se naopak vším, co tento rámec přesahuje, daly lehkověrné duše děsit coby domnělou svatokrádeží.
Tenhle švindl míří hlavně do řad politické levice. S cílem přimět ji, aby své „rodinné stříbro“ zahodila dobrovolně sama. A scvrkla se tak na klon „Strany mírného pokroku v mezích zákona“, z níž si utahoval už Jaroslav Hašek. Na rozcestí, k němuž to dějiny berou znovu, je právě to čím dál akutnější cíl pro síly, jimž na něm zazvoní hrana.
