Všechny vlády, minimálně za posledních dvacet let, slibují důchodovou reformu. Stále tak není jasné, co za své daně (sociální pojištění je skrytá daň) občan v budoucnu dostane a jak se má na případnou ne/schopnost státu připravit. I proto živnostník při smyslech optimalizuje, jak to jen jde, protože zná hodnotu peněz a není zvyklý je vyhazovat z okna (v tomto případě bezedného státního rozpočtu).

Živnostník není zaměstnanec, nehraje pouze na čistou mzdu, nelehne si do postele s nemocenskou od prvního dne, není zvyklý jít v případě nevyhovujících podmínek na pracovní úřad žádat o podporu a od pravicové vlády očekává adekvátní proživnostenskou politiku. Vláda Petra Fialy by se proto měla vzpamatovat, přestat společnosti předhazovat komické balónky a začít rychle předkládat a realizovat smysluplné návrhy, které budou reflektovat předvolební sliby.