Tripartita (Rada hospodářské a sociální dohody České republiky) je společným dobrovolným dohadovacím a iniciativním orgánem odborů, zaměstnavatelů a vlády České republiky pro tripartitní vyjednávání s cílem dosáhnout shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje. Cílem je vzájemně respektovanou formou dialogu udržet sociální smír jako základní předpoklad pozitivního vývoje ekonomiky i životní úrovně občanů. Pro stranu Soukromníci, jejíž stále aktivní členové stáli u zrodu tripartity, je tak frustrující sledovat, jak se smysl instituce vlivem chování vlád vytrácí a napětí mezi klíčovými skupinami obyvatel zbytečně narůstá. I proto v rámci připravované mezinárodní konference ku příležitosti výročí založení tripartity budeme klást důraz na obnovení hospodářského a sociálního dialogu.
Vzpomínky staré 33 let
V červnu 1990 jsme byli pozvání vedením Svazu křesťanských podnikatelů Holandska na jejich slavnostní zasedání. Dva měsíce předtím, v dubnu 1990, jsem byl zvolen delegáty předsedou Sdružení československých podnikatelů. Byla to doba, kdy měli představitelé podnikatelských a zaměstnavatelských svazů a sdružení ze svobodné části Evropy enormní zájem nás poznat. Jednak chtěli zjistit, jestli jsme už slezli ze stromů, a také chtěli zjistit, jak proniknout na náš trh.
V Holandsku jsem byl s 1. místopředsedou Sdružení československých podnikatelů panem Pavlem Dvořákem.
Setkání se uskutečnilo v historické budově slavné Východoindické společnosti, která ještě v roce 1990 byla provoněna čajem. Zaujalo nás, že ve velkém jednacím sále měli velký obraz Sandokana, svého úhlavního nepřítele. Jednání v Holandsku mělo klasický průběh té doby. Na různých příkladech nám ukazovali strukturu své organizace, způsoby své činnosti a také rádi mluvili o vyspělosti své země a o svém vlivu na chod své země. Jednou z částí jejich „školení“ bylo promítání diapozitivů o jejich svazu. Vzpomněl jsem si, že takové „kino“ na posuvné obrázky jsme měli doma, a otec nám promítal pohádky o Sněhurce, krtkovi a dalších hrdinech našeho dětství. Vše probíhalo v klidu až do momentu, kdy se na obrázku objevil holandský model tripartity. Královská rada, představitelé odborů a zaměstnavatelů. Nechali jsme si obrázek vrátit a vše podrobně vysvětlit. Při loučení jsme jim řekli, že uděláme vše proto, aby tripartita byla i v Československu. Nemáme bohužel krále, ale toho u nás může nahradit vláda. S kolegou Pavlem Dvořákem jsme v ten moment věděli, že to je způsob, jak můžeme vládě „vlézt do kožichu“, a legálně se podílet na vývoji v Československu.
Večer jsem z hotelu volal panu Václavu Valešovi, 1. místopředsedovi federální vlády a požádal jsme ho o schůzku ve velmi důležité záležitosti. Po příletu jsme mu popsali holandské poznatky a oficiálně ho požádali, aby zvážil náš návrh. Zvedl telefon a zavolal Marianu Čalfovi, předsedovi federální vlády. Slyšeli jsme, co mu říká. Po ukončení telefonátu nám Václav Valeš řekl, že Marian Čalfa ho pověřil, ať vše projedná a pokud se rozhodne, tak mu dává Radu hospodářské a sociální dohody ČSFR (tripartitu) do pravomoci. Ano, byla to doba zázraků, ale my jsme dělali vše proto, abychom na ně byli připraveni.
Dále už to mnozí z vás znáte. Založení a prvnímu jednání federální tripartity předcházel podpis dohody těmito 8 signatáři:
Václav Valeš – 1. místopředseda vlády ČSFR a předseda Rady hospodářské a sociální dohody ČSFR
Petr Miller – ministr práce a sociálních věcí ČSFR
Richard Falbr – prezident Konfederace odborových svazů ČSFR
Alojz Engliš – viceprezident Konfederace odborových svazů ČSFR
Hynek Hanák – prezident Svazu průmyslu ČR, generální ředitel Tatry Kopřivnice
Zoltán Berghauer – prezident Svazu průmyslu SR
Ladislav Rohoška – prezident Sdružení podnikatelů Slovenska
Rudolf Baránek – předseda Sdružení československých podnikatelů
4 z 8 tehdejších signatářů jsou dnes členové přípravného výboru konference.
28. srpna 1990 proběhlo první jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČSFR a začala doba velkých změn. A to i značnou zásluhou federální a následně i nově založenými republikovými tripartitami, to vše při udržení sociálního smíru. Pro nás i pro odbory bylo klíčové to, že federální vláda vzniklá ze svobodných voleb tímto aktem oficiálně uznala výše uvedené odborové a zaměstnavatelské svazy a sdružení za partnery pro jednání na tripartitní platformě. I z vyprávění tehdejšího ministra pana Petra Millera jsem se po 33 letech dozvěděl, že i na jeho ministerstvu lidé kolem profesora Tomeše hledali cestu. Jejich nadřízený 1. místopředseda vlády nám o tom tenkrát nic neřekl. Politicky se ale federální a následně republikové tripartity narodily, jak jsem napsal. Ale je jisté, že jejich poznatky výrazně přispěly k rozběhnutí „tripartitního procesu“. Václav Valeš byl v porevolučním období politikem velkého formátu. Vše klíčové jsme projednávali v Radě hospodářské a sociální dohody ČSFR před jednáním federální vlády. A po většině jsme našli kompromisní řešení, které on ve vládě a v parlamentu následně obhájil. Držel slovo a uměl rozhodnout. Tento postup i přístup nyní v České i Slovenské republice vinou vlád dlouhodobě chybí. Vlády vše tají do poslední chvíle a se sociálními partnery připravované materiály neprojednávají. Následkem je nebezpečně narůstající sociální napětí ve společnosti obou republik.
