Když se ovšem udělá A, musí se také říci B. To B je u nás očekávaná ekonomická krize, která nabude apokalyptických rozměrů. Republika se musí připravit na situaci, že už v dubnu bude spousta lidí, kteří nebudou mít na nájem a někteří ani na jídlo. V květnu se kritická ekonomická situace pro spoustu lidí projeví naplno. Jedná se zejména o OSVČ, dále lidi působící v cestovním ruchu, kultuře, pohostinství a službách obecně. Ti všichni prakticky ze dne na den řeší svoji další existenci, protože jejich živobytí skončilo. Nebudou mít na nájmy a základní lidské potřeby. Ti, kteří mají, přežijí chvíli z úspor, většina ale žádné nemá. Vláda by měla jasně říci, co s těmito lidmi bude dál.
Současná opatření jako zrušení EET, odložení záloh na sociální a zdravotní pojištění je samozřejmost, ale neřeší to podstatu problému. Když nemám žádné příjmy, protože skončila poptávka po mých službách zásahem vyšší moci, nemohu je dále vykonávat. Co mám ale dělat? Státní příspěvky na mzdy zaměstnanců jsou milé, ale také nevyřeší podstatu problému. Podnikatel musí platit běžící nájmy, úvěry, režii firmy. To jsou statisíce měsíčně, proti kterým je 100% výpadek příjmů. Většině proto nezbývá, než firmy zavřít.
Jen ve svém nejbližším okolí znám podnikatele, kteří již uzavřeli firmy a propustili okamžitě stovky lidí. Ti lidé dostanou poslední výplatu a je konec. Naopak znám také mnoho podnikatelů, kterým odjeli jejich ukrajinští zaměstnanci, a kdyby chtěli své restaurace nakrásně znova otevřít, nebude, kdo by tam pracoval. Prostě mnoho z nás bude začínat úplně od začátku, od nuly. Na toto se stěží mohl někdo připravit, přišlo to z nenadání jako tsunami.
Je proto na vládě, aby pečlivě zvažovala každý další den karantény a ekonomických restrikcí. Obyvatelé ČR si musí uvědomit, že každý z nás ponese následky. Když zkrachují podnikatelé a OSVČ – respektive se výrazně omezí jejich příjmové možnosti, nebude, kdo by platil daně a živil státní aparát.
Ekonomická opatření pak budou neméně brutální, jako je současná karanténa. Jsou dvě možnosti. Vláda buď seškrtá výdaje, anebo naopak začne tisknout peníze a uvolní je do ekonomiky. Ať tak, či onak, vše dolehne nejvíce na důchodce a státní zaměstnance. Jejich výplaty budou znehodnoceny. Rohlík už nebude za 2 koruny, ale třeba za 10. Důchod ale bude stále stejný.
Pak je zde ještě varianta první a to je brutální seškrtání státních výdajů. Tedy škrty ministerstev o 15% napříč. Adekvátní snížení důchodů, platů ve státní správě. Zvýšení všech daní a poplatků. DPH na úrovni 30%, zvýšení dálničních poplatků, spotřební daně na alkohol, tabák a benzín. Každý den karantény bude znamenat jedno bolestivé opatření. Je to strašné takto říci, ale je třeba lidem říkat pravdu! Zvláště v této bolestivé době.
My Češi, jsme mnohokrát prokázali, že v těžkých dobách „umíme“. To, jak jsme si poradili podomácku s rouškami, je opět ukázka, že i když stát selže, my si poradíme a umíme držet za jeden provaz. Když víme, že to dává smysl. Nasazení všech obyvatel je nyní enormní. Lidé si spontánně pomáhají, pochopili, že to není sranda a ono to skvěle funguje. Speciální dík patří členům IZS (zdravotníci, hasiči, záchranáři, policisté a vojáci), ale také všem prodavačům v obchodech, kteří doslova nasazují život, abychom si mohli nakoupit.
Nyní je ale potřeba zase žít. Že to jde i s koronavirem nám ukázaly asijské státy. Život zde běží dál, ale s určitými hygienickými opatřeními. Prostě si zvykneme na život s rouškami. Zvykneme si, že na určitých místech budou kontroly a nemocní budou doma, aby nenakazili ostatní. Ale budeme chodit do hospod, budeme cestovat, budeme chodit za kulturou, budeme nakupovat. Rozhýbeme opět ekonomiku a lidé budou mít stále na splácení hypoték, zaplacení složenek a základních potřeb. Nejhorší je smrt z vyděšení, říká známé heslo. Mohlo by se totiž stát, že statistika obětí koronaviru bude na nule, ale na Nuselském mostě budou fronty a to asi nikdo nechceme.
