Jaroslav Kubera

Zemřel dne 20.1.2020 ve věku 72 let
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,5. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

05.03.2010 15:33:29

Řeč v Senátu - Zákon o DPH

Řeč v Senátu - Zákon o DPH

5.3.2010

Dobrý den. Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, možná jste si všimli, že jeden hlas byl ve všech případech, které jsme hlasovali, proti, a to byl hlas můj, protože jako předseda ústavně-právního výboru jsem nemohl hlasovat jinak a první část mého příspěvku přednesu také jako předseda ústavně-právního výboru, druhou část jako senátor a toho přechodu mezi nimi si jistě všimnete sami.

            Nejprve se zmíním o neuvěřitelném zneužití institutu legislativní nouze, která může mít mnohem širší dopady, než tady projednáváme nad touto novelou. Paragraf 99 říká: „Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo když státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na níž byl vyhlášen.“

            I v minulosti se tohoto paragrafu využívalo v případech, kdy bylo potřeba něco rychle projednat, ale tehdy to nebyly tak závažné věci, jako jsou to teď.

            Jestli je tady důvod ke stavu legislativní nouze, je to důvod jiný. Je to ten důvod, že si jedna skupina občanů bere právo rozhodovat o zákonech a ještě způsobem, který je velmi zvláštní. Kdybychom měli věc otočit a vyhlásit stav legislativní nouze, důvody by byly úplně jiné. Tato země má dva biliony dluhů, a to nejsou vážné hospodářské škody, které hrozí tomuto státu, a přesto nikdo stav legislativní nouze nevyhlašuje, nevyhlašuje ani výjimečný stav a nepřijímá žádná opatření proti tomu, aby tomu bylo zabráněno. Kdybychom žili ve Francii, parlament by tam musel zasedat neustále ve stavu legislativní nouze, protože tam probíhá každý den několik stávek menších a jednou týdně několik stávek větších.

            Určitě stav, který by si zasloužil takovýto zákonný atribut, není, jestliže opakovaně představitelé významných politických stran používají přirovnání stávky k obstrukci v Poslanecké sněmovně, to je na hraně ohrožení demokracie. Jestliže to někdo napíše na facebooku nebo na internetu je to v pořádku, ale přirovnávat klasickou stávku s běžným parlamentním systémem a tvrdit, že je to totéž, že některé strany ve Sněmovně stávkují, když nechtějí, aby se protlačily zákony, které zvyšují státní dluh, to by být nemělo a to ohrožuje demokracii v celé zemi. Dokonce tato úřednická vlády ji ohrožuje tím, že se staví do pozice nikoli úřednické ale politické vlády. Protože chápu, že někdo, kdo do vlády přišel zvenku, třeba z ústavu, může být oslněn tím, když se v průzkumech oblíbenosti vidí na prvních místech. Musí ho to nutně lákat a některé ministry to také zlákalo a chtěli by se stát ministry politickými.

            V jiné souvislosti vám připomenu, co udělal ministr financí v Bruselu, když se jednalo o dalším zvyšování spotřebních daní, kdy bezprecedentním způsobem obešel parlament a v bodu, kdy mohl žádat o výjimku, o výjimku nepožádal. Ptal bych se vás, zda o tom vůbec víte, možná, že ne, ale to bude jiný bod, kde to řeknu.

            Ve chvíli, kdy veřejnost přesvědčíte, že žádnou politickou vládu nepotřebujeme, že úřednická vláda je nejlepší, protože je složena z odborníků, rázem to dostanete k tomu, že vládu musí někdo jmenovat. Jediný, kdo je schopen takovou vládu jmenovat, je diktátor. Dostanete se k tomu, že diktatura je krásná, že lidé si to přejí, vláda navenek vypadá jako bezvadná. Bodejť by nevypadala, ve skutečnosti nic nerozhoduje, v parlamentu žádnou oporu nemá, a proto si může dovolit takové ústupky, které jsou velmi populistické, jako je ústupek, který udělala teď.

            Nyní k projednávanému tisku. 4. 11. 2009 hlasováním číslo 137 schválila PS tisk 887 obsahující § 36a. Při hlasování nikdo nebyl proti, dokonce o zákonu nikdo ani nediskutoval. Podobně Senát na své 14. schůzi dne 10. 12. schválil bez rozpravy senátní tisk číslo 195/0. Normu nepodpořili tito senátoři: za ODS Kubera, Palečková, Pospíšil, Oberfalzer, Sefzig, Svoboda a Žák, za ČSSD Řihák, Dryml a Bis. To byli jediní, kteří normu nepodpořili. Zeptám se pana senátora Štěcha prostřednictvím předsedajícího, proč tehdy proti této normě nehlasoval. Odpovídám si sám, protože to vím. Dnes se vymlouvá, že nevěděl, že jen daňový expert by poznal, o co zákonu jde. Nejsem daňový expert a poznal jsem to snadno, protože jsem to nepodpořil. Hlasoval jsem tak z jiného důvodu, že zásadně nesouhlasím s tím, aby nám EU diktovala daně. Když jsme do ní vstupovali, bylo řečeno, že některé věci vždycky zůstanou v pravomoci členských států. Situace se mění, začalo to DPH, pokračuje to spotřebními daněmi a samozřejmě to skončí i u daně z příjmů. To co připravuje budoucí vláda, že opět progresivně zvýší daně, aby ještě více zvýšila státní dluh, protože ani korun ze zvýšených daní nepůjde na splátky, ale vybrané peníze navíc se projí, to byl důvod, proč jsem to tehdy nepodpořil.

            Pak se ovšem stalo to, že zákon začal platit a broučci spali a spali. Když se probudili, vzpomněli si, že jsou volby. To byla jedinečná příležitost pro největší skupinu lobbistů v ČR. Největší lobbistickou skupinou v ČR jsou odboráři. Proto pokud spatří světlo světa zákon o lobbistech, nepochybně do něj Senát vloží ustanovení o registraci lobbistů, aby Jiří Paroubek nemohl tvrdit, že je v životě neviděl a s jejich požadavky nemá nic společného. Využili také skutečnosti, že český právní řád upravuje zákonem pouze kolektivní vyjednávání, což není vina odborů, ale naše. Potud je vše v pořádku.

            Kdyby odboráři ohlášenou stávku uskutečnili, nemuselo by se to ostatním líbit. To by ale bylo vše. Odboráři se ale zachovali jinak. Rozhodli se pro stávku – nestávku. Oni totiž věděli, že na stávku je sice právo, ale není nárok. Mohlo by se stát, že by stávku vyvolali a nevyhráli, ale všichni petenti a stávkující v blahém vědomí, že když začnou, tak to musí pro ně dobře skončit. Stávka nese pro ně jisté ekonomické náklady. Vyhrožování stávkou je šíření poplašné zprávy. Jestli jste dnes ráno sledovali média, pokračují ve stejné taktice. Budou se dnes radit po našem jednání, v pondělí se budou zase radit. Kazí lidem prázdniny, policistům práci, protože jsou méně pohotoví než odboráři a nestačili tak rychle odvolat všechna připravená patření. Jinými slovy je vyhrožování stávkou lepší taktika než stávkovat. Jejich postup udržuje společnost v nejistotě, může trvat dlouho. Jestli si paní poslankyně Šojdrová myslí, že to bylo jejím vlivem, hluboce se mýlí. Musím ji pochválit, využila šikovně situace, ale měli to tak naplánované.

            Kromě toho takovýto stav inspiruje další. Jen namátkou – Lenka Vondrová se už ozvala a co my? My chceme také. Odboráři Českého rozhlasu vyzvali k odvolání Rady Českého rozhlasu. Každý den přibude další skupina, která jakmile zjistí, že někdo ustupuje, tak řekne: a co my? Já bych jim řekl co my.

            Co je vlastně předmětem sporu. Takzvané benefity tady jsou a některé budou. Zákon vůbec není o tom, že se někomu berou benefity, jen je o tom, že zaměstnavatel odvede DPH ve výši ceny obvyklé, což má zabránit spekulacím z daní. Paradoxní je, že vláda ustoupila jen jedné skupině. Ve svém zdůvodnění píše, jak to bude složité, co je cena obvyklá. O tom bych mohl mluvit dlouho, jak je těžké někdy stanovit cenu obvyklou. Nicméně všechny ostatní skupiny kromě této v tom nechává koupat. Nenavrhla vyškrtnutí celého problému, jen té části, která se jí hodí. Mimochodem například pracovníci obecných úřadů, kteří mají nárok na ošatné, platí z toho daň z příjmů. Dostanou ošatné, ale není to suma, kterou jim město dá, ale je to suma, od které si ještě odečtou daň z příjmů. To byl také důvod, proč pan senátor Štěch sledoval pořád daň z příjmů, nevzpomněl si, že se to dá také udělat přes DPH, pokud vynechá možnost, že to vůbec nečetl. Kdo z nás čítá mezinárodní smlouvy? Jsme tady pouze dva, kteří to všechno čtou, a pak z toho máme velkou hlavu. Odboráři o nic nepřišli, všechno zůstane. Jen se hled dalo do souvislosti – a co ti poslanci? Co jejich benefity, ať si je zdaní. Když to říká někdo, kdo neví, jaké to jsou výhody a nevýhody, tak tomu rozumím, ale když to říká někdo, kdo o tom velmi dobře ví, jako Václav Moravec v Otázkách v Pardubicích, pak už je to nebezpečné.

            Když se o tom chceme seriózně bavit, tak si musíme opravdu říct, co jsou benefity a co nejsou benefity. Jestli znáte nějakého úředníka v České republice, který si nosí do kanceláře papíry, aby mohl psát směrnice a dopisy, tak mi jeho jméno řekněte. Jestli znáte některého, který si pronajímá kancelář, ve které pracuje, tak mi o něm řekněte, já o něm nevím. Jestli znáte někoho, kdo jede na služební cestu a platí si tam automobil, nocleh a vše ostatní, tak mi jeho jméno řekněte.

            Totiž to, co pobírají poslanci, to není diskuse o žádných výhodách a benefitech. To je čistá diskuse o tom, že veřejnost nabyla dojmu, že jejich platy jsou příliš velké. Kdyby totiž tomu tak nebylo, tak je to velmi snadné. Stačí ty tzv. výhody oddanit, to znamená vynásobit je příslušným koeficientem, aby byly jakoby bez daně, a potom je zdanit. A výsledek bude samozřejmě stejný. O to ale pochopitelně nejde.

            A nemá to žádný konec a zase jsou to členové odborů a i senátoři, kteří dávají příklady typu: pokladní v samoobsluze bere 12 tisíc a platí 13 % sociální a zdravotní. A ty „hajzlové bohatý“ ty platěj jenom 11 %. Akorát už nikdo tam nenapíše ty cifry – že ředitel drah z 500 tisíc platí 11 % a kolik to je. A kolik to je v případě té pokladní. A v této souvislosti jenom konstatování, že Česká republika je pátá na světě nejrovnostářštější země, takže že by tady ty nůžky, byť to tak samozřejmě vypadá – rozumím tomu, že při pohledu na plat 500 tisíc a 12 tisíc to určitě vyvolává emoce, ale emoce nemůžou jít až tak daleko, že budeme odvolávat poslance a sebereme jim všechno a oni si to budou platit sami.

            Stejně tak tuším, že i na dráze fasují uniformy – opravte mě někdo, jestli víte, že ne. Naprosto zbytečně. Vždyť by mohli chodit v civilu a mít tady jenom visačku, která stojí 3,50. Teď jim tady sebrali k mé lítosti placatou čepici a plácačku. To mě mrzí, protože na to jsem byl zvyklej.

            Tady poslední náš budoucí kolega „Mrazík“ – jestli nevíte, kdo to je, je to Vladimír Špidla – tady naposledy platy senátorů zmrazil a pak odešel do Bruselu na 500 tisíc měsíčně plus benefity a vůbec se nestyděl. A teď se vrátí, ale nevím, jak za tuto almužnu, když si teď zvykl na velké peníze, tady bude pracovat. Ale on bude mít důchod mezi 90 a 140, nevím teď přesně, takže je to jedno. Tomu se musí senátorský plat zdát opravdu almužnou. Jen pro informaci veřejnosti: zákonodárci mají už téměř čtyři roky zmrazené platy, což neměl nikdo v České republice. Poslanci a senátoři byli tak laskaví, že si jediní v této republice snížili platy o čtyři procenta. Žádná jiná skupina, ač vláda plánovala skutečné úspory, tak se toho neodvážila, takže zase zbyly. Samozřejmě zase někdo řekne: No jo, ale z čeho ta čtyři procenta. To je pochopitelně pravda, ale když šlo o princip, tak se mělo – ono samozřejmě u 280 zákonodárců to pro státní rozpočet neznamená nic, ale u dvou a půl milionů pracovníků i drobná úspora je dobrá.

            Já si myslím, že bychom tuto záležitost měli řešit v klidu, ne v legislativní nouzi, protože vzpomeňte si, víte, co byly uhlenky? Jistě víte, protože jste tady samí v mém věku. Víte, kdo měl za totality nejmenší platy? Číšníci a kadeřnice, protože vláda předpokládala, že dýška jsou tak vysoká, že na co by měli ještě platy. Pamatujete si na to? A můžete se jich teď zeptat. Oni šli do důchodu a mají jedny z nejnižších důchodů v České republice. Protože víte, ony benefity se nepočítají. Pro zaměstnavatele je benefit něco fantastického. Protože jestli majitel pivovaru dá zaměstnanci pivo za dvě koruny, tak zaměstnanec má obrovskou radost, jaký má benefit. Ale bohužel do důchodu mu z těch piv nejde vůbec nic. Kdyby mu raději přidal tři nebo pět stovek na platě, tak bychom možná neměli takové důchodové problémy, jako máme.

            Z těchto a dalších důvodů, abych vás nezdržoval, navrhuji zamítnutí tohoto tisku. Děkuji vám za pozornost.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama