Zastavím se ale u toho, o čem se už tolik nepíše, a k čemu se Ministerstvo práce a sociálních věcí skoro nevyjadřovalo. Jde o snížení příspěvku na bydlení. Tuto dávku mohli čerpat všichni, kterým náklady na bydlení vyskočily například v souvislosti s růstem cen energií.
Zažádat o něj mohli ti, pro něž rostoucí výdaje byly nad jejich možnosti. Ministerstvo se chlubilo, že žádost o dávku zjednodušilo a umožnilo její čerpání více domácnostem. Rok s rokem se ani nestačil sejít a všechno je jinak.
Ačkoliv ceny energií rozhodně neklesají, ale dál se zdražuje, příspěvek na bydlení se naopak omezil. Nově na něj více než deset tisíc domácností vůbec nedosáhne a těm ostatním se výrazně sníží. Samoživitelka s příjmem 23 tisíc a náklady na bydlení ve výši 16 tisíc korun dostane o 1400 korun méně. To je poměrně zásadní zásek do jejího rozpočtu a určitě není v dnešní době obhajitelný.
Ministerstvo ale hned vystartovalo s radou. Pokud se sníženým příspěvkem na bydlení rodina nevyjde, pak je tu ještě doplatek na bydlení. U něj jsou ale podstatně přísnější kritéria, a navíc to znamená další žádosti a dokládání výdajů i příjmů. Zkrátka další administrativu. Jako by úředníci na úřadech práce neměli po propouštění velké části kolegů už tak plné ruce práce. Paradoxní je i to, že zatímco ministr Stanjura mluví o snížení zbytečné byrokracie, jiný ministr ji naopak přidělává.
Na úpravě příspěvku na bydlení budou opět bity zejména ty domácnosti, které na krizi doplácí nejvíce. Vláda se na nich pokouší šetřit, ale tito lidé musejí z něčeho žít a střecha nad hlavou je to nejzákladnější, co potřebují.
Možná si to ministr Jurečka nespočítal správně a udělal stejnou chybu jako nedávno ministr školství Bek, který omezil podporu školních obědů pro sociálně nejslabší rodiny. Dočkáme se další omluvy? Upřímně nevím, co je smutnější – jestli vláda udělala chybu a hasila ji pět minut po dvanácté, anebo zda je ve změně podmínek pro vyplácení příspěvku záměr.
Kde je lidskost a kde sobectví? Vláda bere běžným lidem, ale na příjmy stále více bohatnoucích oligarchů a nadnárodních koncernů se sáhnout neodvažuje. Sociální demokracie řešení dnešních problémů vidí naprosto opačně.
