Výjimkou nejsou také lidé s vyhraněným názorem či s nějakou nepříjemnou životní zkušeností, se kterými můžete diskutovat libovolně dlouho a oni neustoupí ze svého přesvědčení ani o píď. Někdy se však přihodí něco neobyčejného.

Na nedělním setkání s občany v Šestajovicích ke mně přistoupil muž tak kolem třicítky se slovy: „Pane Šebku, tak já Vás tedy volit budu, a víte proč?“ Na řečnické otázky se odpovídá těžko a čekal jsem spíš něco v duchu přísloví, že „mezi slepými jednooký králem“, ale pán hned pokračoval: „Protože sleduji na internetu vaše hlasování a jsem s ním spokojen.“ To mi tedy vzalo dech. Jak jsem z další diskuze poznal, věděl skutečně, jak jsem hlasoval o loterijním zákoně, jak o omezení solárního byznysu i to, že jsem měl výhrady k přímé volbě prezidenta. S podobným přehledem sledoval i dění ve své obci.

Již Božena Němcová hořce konstatovala: „ať děláš, co děláš, všem se nezachováš“ a já jsem se dávno smířil s tím, že to ani není možné. Je jistá hranice, za kterou pak následuje populizmus a oportunizmus. V rozhodujících chvílích zůstávám svým a jak je vidět, jednou za čas, třeba v neděli odpoledne v Šestajovcích, se najde člověk, který to ocení. Občan ideál ještě žije.

Karel Šebek, obhajující senátor, 1. 10. 2012