Paní Gabriela se mne dotazovala, zda si myslím, že žena je pouze zvířetem, ovládaným hormony a instinkty (což je mimochodem „výsledek“ „vědeckého“ bádání církevního koncilu z konce 6. století) a zda mi u porodu vadí psi, děti a jiné radosti života. Nuže odpovím raději formou dodatku k předchozímu článku, bude to poctivější, než pouhá reakce na reakci.

Asi bychom se měli shodnout na tom, že k porodu ve vyspělé společnosti našeho věku patří určitý standard a postupy. I díky tomu je dětská úmrtnost v naší zemi nejnižší v historii.

Pejsci mi nevadí, mám je rád. Ovšem do porodnice bych svého basseta netahal. Porod v nemocnici provázejí zvýšené nároky na hygienu a prostředí - roušky přes ústa, sterilní pláště a podobně. O tom, že by v předsálí porodního sálu mohli štěkat dva psi, jsem doposud neuvažoval.

Stejně tak tříleté dítě by u porodu zrovna být nemuselo, a to nejen kvůli hygieně, ale především proto, že porod jeho maminky nemusí chápat tak, jak jej vidíme my. Sténající, křičící maminka, krev - zkrátka porod se pro děcko snadno může stát traumatickým zážitkem.

Policie uvedla, že v době jejího příjezdu - tedy po více než hodině, již dítě spalo. Co se mohlo s ním dít v době porodu, nechci ani spekulovat. Porod je věc, která mnohdy porazí nejednoho tatínka, natož tříletou slečnu!

Termín vlčí instinkt se v přeneseném významu používá pro zesílení emočních a pudových reakcí jiného zvířete než vlka, a sice strunatce z čeledi hominidi - tedy člověka. To že porod je emoční, maximálně vypjatá situace, o tom není sporu. Je to prostě přirozené a nic to nesnižuje schopnost lidské maminky poznat, co je pro její děťátko nejlepší. Ale pár minut po porodu, v situaci, kterou popisuje policejní zpráva, bych radil více důvěřovat a hlavně respektovat úsudek lékaře. To není nic proti ženám, které se rozhodli pro domácí porod, to je „vlčí“ obhajoba těch, kteří přísahali, že budou pečovat o VAŠE zdraví tak nejlépe, jak dovedou.