Ve skutečnosti ale IZIP nic jiného než právě tato pacientská
elektronická zdravotní knížka není a nikdy nebyl. Pokud stavíme
zdravotnictví na svobodném rozhodování pacientů, pojištěnců, občanů, je
zásadní právě to, aby člověk "viděl, co mu je" – tedy jaké jsou výsledky
vyšetření, jaká je diagnóza, jaké léky užívá a co to všechno stojí.
Proklínaný IZIP vždy vadil především těm, kdo si přejí zachování
starých pořádků ve zdravotnictví. Bylo mu vytýkáno jediné – že prý
nefungoval. Tuto interpretaci zásadně odmítám! Ve skutečnosti IZIP vždy
fungoval (na rozdíl například od státem provozovaného registru vozidel).
Do zdravotních knížek bylo vždy možné zapisovat a vždy z nich mohl číst
ten, kdo k tomu byl oprávněn. Systém nikdy nezkolaboval, nikdy neunikla
ani se neztratila žádná data.
Skutečností je, že zdravotní knížky nebyly zdaleka využívány v takové
míře, jak být mohly. Ve dvou a půl miliónu knížek bylo "jen" něco kolem
200 miliónů zdravotních záznamů.
Proč nebyly knížky využívány? Protože je někteří lékaři využívat
nechtěli, nechtěli pacientům poskytovat informace o jejich léčbě. A
proč? To je na delší článek. Nejhalasnější kritici křičí, že knížky
nebyly využívány proto, že nebyly povinné. To je velké téma k diskusi a
osobně pochybuji, že lidé a zdravotníci usilují právě o to, aby jim
používání knížek někdo nařizoval.
Ministr Heger podle svých prohlášení připravuje zcela jiný projekt.
Jeho cílem má být elektronické předávání a sdílení informací o
pacientech mezi lékaři – pacient je ze hry venku. Tento Hegrův projekt
nemá s elektronickými zdravotními knížkami pojištěnců VZP nic
společného. Staví před nás první a zásadní otázku – zda souhlasíme s
tím, že si doktoři budou předávat informace o nás bez nás.
MUDr. Milan Cabrnoch
poslanec EP
