Pavla Gomba, ředitelka UNICEF ČR, k tomu říká: „Na rozdíl od jiných zemí chudoba na české děti dopadá více, než na celkový průměr populace. Deprivací jsou více ohroženy děti, jejichž rodiče mají nízké vzdělání, což není ve všech zemích stejné – například v sousedním Rakousku jsou nejohroženější skupinou děti rodičů bez zaměstnání.“ To je přímý důsledek léta stagnující minimální mzdy. Vláda tuto situaci neřeší, naopak svými asociálními opatřeními posílá do chudoby další velké skupiny dětí. Podle návrhu nové koaliční smlouvy se Nečasova vláda chystá k zavedení školného (pardon, zápisného) na vysokých školách a k dalšímu snížení již tak nízkých přídavků na děti.
Vláda, která je tak ustaraná o svébytnost českých bank (z nichž ani jediná nemá českého vlastníka), a církvím, tedy především Vatikánu, daruje desítky miliard korun, omezováním podpory dětí a rodin s dětmi, systému všem dostupného vzdělání a zdravotní péče, dělá vše pro to, aby porodnost v ČR snížila na minimum. Lapidárně řečeno, nechává český národ vymírat.
O potomstvo se stará každý živočišný druh. Z říše ptáků i savců jsou známy modely chování, kdy se o potomstvo starají společně. Jsou vedeni instinkty zajišťujícími přežití druhu. Ve vyspělých civilizacích je péče o potomstvo, podpora rodin s dětmi a dětí samozřejmá a jasná priorita. Je obsahem humanity jako základní uznávané hodnoty, kromě toho, že jde také o dlouhodobou prosperitu a konkurenceschopnost země.
Čeští neoliberálové, ideologové Klausovy, Topolánkovy a Nečasovy vlády označují jakoukoliv propopulační politiku, tedy podporu rodin s dětmi, za sociální inženýrství. Konkrétním vyjádřením tohoto názoru je proti základnímu principu respektování lidských a sociálních práv, kdy jednou nabytá práva nesmí být odebrána (říká i český Ústavní soud a argumentuje tak i u platu soudců), značné omezení porodného, přídavků na děti, mateřské, zrušení podpory pro děti při nástupu do školy. Vláda fakticky vyhlásila politiku jednoho dítěte poskytnutím příspěvku jen na první dítě v rodině. Přes pravicovou sněmovnu nikdy neprošlo náhradní placení výživného státem. Při špatné vymahatelností práva u nás obecně to znamená, že děti samoživitelů v ČR žijí nejhůře a většinou skutečně strádají. Důsledky jsou naprosto zřejmé - snižující se porodnost, narůstající skupina dětí, která je postižena chudobou, narůstající skupina sociálně vyloučených.
Historické zkušenosti nás učí, že taková situace vede dřív nebo později k narušení sociální soudržnosti ve společnosti, k sociálním otřesům, revolucím až diktaturám, v každém případě ke ztrátě konkurenceschopnosti země. To kromě toho, že, jak říká H. CH. Andersen: „Nemůžeme-li sdílet štěstí s druhými, je to jen poloviční štěstí.“ Nemůže být šťastná země, kde nežijí šťastné děti. Z toho se nelze vykoupit blahosklonnými charitativními odpustky, jak nám to předkládají nadace loterijních společností a tato vláda ve svých reformních návrzích. K tomu je potřeba rozvíjet solidaritu ve společnosti, sociální stát.
Šťastné Vánoce vám i vašim dětem.
Alena Gajdůšková, 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR
