Tolik arabské přísloví. Dodám, že vnímáme kulturu daleko šířeji než jako pouze souhrn hopsání, hraní, zpívání a dalších činností. Jde o celou kulturu člověka, která je jedním z pilířů civilizace, odlišuje nás od zvířat.
Státní podpora kultury a skutečnost nás od civilizace (civilizace v tom pozitivním smyslu vnímání) spíše vzdaluje.
Koncepce státní podpory kultury do roku 2014 zní na papíře sice optimisticky, ale postupná hodnocení úkolů končí často slovy – nezrealizováno, nejsou peníze. Takže realitou jsou podfinancované státní instituce jako Česká filharmonie, Národní galerie, Národní divadlo a podfinancovaná kultura jako celek včetně stále omezenějších možností získat zdroje přes granty. Řada tvůrců se tak navíc místo svobodné tvorby musí stále více věnovat pracnému získávání dotací a sponzorů. Rozpadají se celé koncepty a vytvořené systémy, např. v oblasti knihoven.
Naším cílem je samozřejmě podporovat kulturu, včetně živé, profesionální a hodně i neprofesionální, podporovat lidové tradice a tradiční naší kulturu, ale jdeme i dále, chceme bránit i český jazyk, čelit ostré amerikanizaci a komercionalizaci kultury, uplatňovat nástroje proti bačkorové kultuře ve stylu chléb a hry, proti bezbřehé roli reklamy. Chceme též zvýšit roli dozorčích a kontrolních orgánů nad veřejnoprávními médii, aby se nestaly nástroji mocenských politických skupin. Proti tolik diskutovanému multikulturalismu v západoevropském, dnes často zavrhovaném pojetí stavíme internacionalismus, chceme se zasadit i o větší pestrost děl jiných národů v našem prostoru.
Samozřejmě důležitý je pohled na financování kultury. Že se podfinancování státních institucí v kultuře nevyplácí, asi není třeba diskutovat.
Zdroje vidíme ve státním rozpočtu, prosazujeme výši minimálně 1% z HDP, tedy bez výdajů na církve, a provázanost s krajskými, městskými a obecními rozpočty. Dovedu si představit jednotný systém, který žadateli o grant po vyplnění formuláře ukáže, jaké má možnosti čerpání grantů na svůj projekt z evropských, státních, krajských, obecních či jiných zdrojů (MAS atd.) To jistě ulehčí práci nejen žadatelům, ale i kontrolu a určitou transparentní selekci podpory.
Dalším zdrojem jsou samozřejmě evropské a další dotace, které by mohly býti do jednotného systému zahrnuty. Dovedu si představit i víceletou podporu některých aktivit a směrů, aby nebyla polovina času věnovaná jen grantům, a „negrantové“ modely např. přes příspěvkové organizace profesionálních umělců.
Velmi důležité je pokročit v dnešní době v nastavení pravidel pro sponzoring a možností být za sponzoring kultury daňově řádně, více než dosud oceněn.
Druhou stranu mince tvoří ale lidé – aktivní a pasivní účastníci. Mimo podpory tvůrců kultury je nutná i finanční, časová, prostorová dostupnost kultury, vezměte si, jen co se vytratilo možností kulturního vyžití na malých, ale i středních obcích. A na kolik takové kulturní vyžití pro rodinu. Pro mnohé z našich občanů je zkrátka prostě nedostupné.
Takže musíme se zabývat systematicky i těmito faktory, prosazovat subvenci kulturních akcí a aktivit, podporovat množstevní a další slevy, ať již formou jakýchsi seniorpasů a familypasů nebo formou provázanosti kulturních aktivit s dalšími možnostmi volnočasového a sportovního vyžití.
Význam kultury pro budoucnost člověka je nesmírný. Možná i klíčový. Kultura společnosti rozhoduje, kam se na důležitých křižovatkách lidstvo vydá… Kam to bude při současném trendu?