Mlžení, zavádění, lži

Vedení galerie se poté, co neuspělo s vyjednáváním s Jižním centrem, snaží celou věc prezentovat úplně jinak, než jako vyrovnání mezi neplatícím nájemníkem a věřitelem. Podle nich by mělo být Brno vděčné, brát na nezměrný kulturní přínos, který galerie městu přinesla a přináší, a zřejmě žádné peníze nechtít. Na smlouvu o pronájmu by nejspíš bylo nejlépe zapomenout a o tak trapně světských záležitostech, jako peníze, vůbec nemluvit. Kultura především.

Smutné je, že od první chvíle, kdy se Wannieck Gallery rozhodla kauzu medializovat, k tomu používá mlžení a zavádějících tvrzení. V tiskovém prohlášení, rozeslaném novinářům v pátek 22. února, se pečlivě volenými formulacemi snaží ředitelé galerie Petra Lekešová a Richard Adam vytvořit dojem, že městské společnosti dlužili krátkodobě, možná sotva jeden nájem, za což byli bez varování a bez pokusu o jednání ihned z najatých prostor vypovězeni. Záhy však vyšla najevo skutečnost zcela jiná.

Už v pátek odpoledne přiznala Petra Lekešová, že se placením nájmu byla galerie na štíru dlouhodobě. Ředitelka Lekešová přiznala nejdříve dluh ve výši „přibližně dvou nájmů“, tedy tří set tisíc korun, a to po dobu „řádově měsíců“. Ani to však není celá pravda. Primátor Onderka vyčíslil o několik hodin později celkovou dlužnou částku na zhruba půl milionu korun. Galerie dluží za prosinec, leden i únor. A to pořád ještě není vše. Wannieck Gallery dlužila totiž už dříve, neplacení nájmu nakonec musel přiznat i provozovatel a donátor galerie Miroslav Lekeš.

Nešlo ani o žádný vyhazov bez jednání nebo předchozího upozornění. Galerie byla na poslední dlužnou částku upozorněna dokonce dvakrát, a stejně tak tomu bylo i v dřívějších případech, kdy Wannieck Gallery městu neplatila. Když si galeristé stěžují, že „opožděné placení nájemné nebylo nikdy osobně projednáno,“ zapomínají dodat, že by to měl být především dlužník, kdo by se měl o své nesplacené závazky vůči věřiteli starat a jednání iniciovat. Ne dělat mrtvého brouka a čekat, že nějak to dopadne.

Nejsme dotováni. Opravdu?

Aby galeristé získali sympatie veřejnosti, tvrdí, že jejich činnost nepředstavovala pro město přínos pouze kulturní – ten nechci nijak zpochybňovat – ale také ekonomický. Brno nás nikdy nedotovalo, naopak jsme do jeho rozpočtu placením nájmu (když jsme zrovna měli náladu) přispívali. Jenže ani to není celá pravda.

Ve skutečnosti galerie snad nebyla Brnem dotována přímými platbami, nicméně subvencována rozhodně byla. Nájem necelých 150 tisíc korun za tři tisíce čtverečních metrů v prostorách Vaňkovky, na velmi hodnotném místě, naprosto neodpovídá tržnímu nájmu. Podle hrubých odhadů by tržní nájem mohl do městského rozpočtu přinést osminásobek této částky. Brno tedy galerii dotovalo, a to rozdílem mezi tržním nájmem a víceméně symbolickým nájemným, které platila Wannieck Gallery.

Nejde nyní o to, zda je tato forma dotace kultury správná. Chce-li však galerie získat na svou stranu veřejnost a stavět na její podpoře, neměla by tak činit za cenu lží. Lež totiž může vyjít najevo, a odhalený lhář pak působí poněkud trapně.

Město chce místo galerie kasino?

Třešničkou na dortu významových posunů, umíchaného galeristy v jejich prohlášeních, je nadhazování spekulací o tom, co chce Brno v prostorách Vaňkovky místo galerie provozovat. „Lze jen spekulovat, jaké jsou další plány s unikátním prostorem Strojírny bývalé továrny Vaňkovka,“ nadhazují alibisticky galeristé, dobře si vědomi, že vlastně říkají „určitě tam ti darebáci zřídí kasino!“. A taky že ano. Známý brněnský aktivista Stanislav Biler už nyní bezostyšně tvrdí, že „zatím je prej ve hře autosalon, což je určitě důstojná náhrada“, a další z „kulturní fronty“ nezůstávají pozadu.

Přitom lidé ze společnosti Jižní centrum mluví zcela jinak. „Chceme, aby byl prostor využit důstojně, aby tam nebyly s nadsázkou nějaké stánky,“ řekl ředitel Jan Zavřel.

Oč doopravdy jde

Nebo spíše – oč nejde. Podle všech dostupných informací nejde o žádný útok na kulturu. Celá věc je jen zcela standardní způsob vyrovnání se s dlouhodobě neplatícím nájemníkem. Nic víc, nic méně. Město vyčerpalo postupně všechny nástroje, kterými galeristy s chabou platební morálkou mohlo donutit k vyrovnání závazků, až mu nezbylo, než smlouvu s nimi vypovědět. Že se jednání města nikde od ustanovení smlouvy neodchýlilo, ostatně nezpochybňuje ani vedení Wannieck Gallery.

Celý spor je v podstatě banální a naprosto jednoduchý. Jestliže nyní galerie volá po veřejné podpoře, a svolává aktivisty a „kulturní frontu“ k peticím a demonstracím, snaží se záležitost posunout tam, kde nikdy nebyla a není. Rozumnější část veřejnosti by měla rozpoznat, že k tomu používá manipulativních prohlášení, zastírání a matení, a nenechat se obalamutit.

Jan Hlaváček

Jan Hlaváček je koordinátorem bystrcké pobočky Strany svobodných občanů a jihomoravským krajským místopředsedou Svobodných.