Vážené dámy, pánové, přátelé!
Je naprosto zřejmé, že předčasné volby jsme ve skutečnosti prohráli. Zřejmé snad všem. Přitom volby tolik požadované jak námi, tak veřejností.
Naše hluboká omluva voličům ČSSD, jejím příznivcům, levicově smýšlejícím voličům a i ČR mi proto připadá zcela na místě. Stejně jako početné členské základně, která opakovaně nese na svých bedrech břímě volebních kampaní. Ve většině přitom bez naděje na získání pro sebe jakéhokoliv mandátu.
Omluva našeho vedení všem výše jmenovaným je dle mého povinností. Právě proto, že naprosto nevýrazný volební úspěch je v posledních letech nemilou tradicí. Opět tedy nemáme možnost sestavit jednobarevnou vládu, jak jsme mylně slibovali. Naší povinností však je se s tímto faktem smířit. Avšak snažit se i tak plnit v nových podmínkách a mezích možností naše předvolební sliby. Bylo jich mnoho. V novém světle událostí lze sice o reálnosti mnoha z nich, bohužel, s úspěchem pochybovat. To však neznamená, že na ně lze zapomenout.
Naše očekávané více než 30% vítězství zůstalo opět jenom snem. Vinit z toho však můžeme toliko sami sebe. Je jenom správné, že nejvyšší vedení si tento fakt uvědomuje. Nepoučit se z chyb je totiž nejen hloupé. Je to cesta do pekel. Nejsme stranou jednoho muže. Přestože je role i zodpovědnost pana předsedy nejen ve volbách nepominutelná. Po značném neúspěchu bývá rezignace šéfa jinak zdravé strany standardem. Asi stejně, jako se očekává, že bude kandidovat v tom volebním kraji, kde se postaví sobě rovným protivníkům. A to byla Praha.
Co se stalo, stalo. Změnit to po určitou dobu nepůjde. Sebereflexe je naprosto na místě. To je prostě povinnost. Ale jak od pana předsedy, tak od celého vedení ČSSD. KVV nevyjímaje. Vyvoďte ji proto, prosím. Prát špinavé prádlo na veřejnosti je však minimálně nevkusné. Bratrovražedná válka je pak přímo holým šílenstvím. Nejde nám přeci o posty. Máme jinou práci. Nabídněte tedy svorně své funkce. Vše bez zbytečného odkladu. Ale v souladu se stanovami a demokratickými tradicemi ČSSD. I bezprostředními povinnostmi přece jenom vítěze voleb. Očekává to od Vás nejen veřejnost. Ale i možní partneři z demokratických politických stran. Potěšit tím, co právě předvádíme, můžete, ve vší úctě, jenom naše skutečné nepřátele.
Věřím, že přijmete názor prostého oranžového pěšáka. Stejně jako veřejnost a další parlamentní kolegové alespoň mou omluvu za to, co coby vítěz voleb právě předvádíme. Považuji ji totiž za svou povinnost.
S úctou a pozdravem
Váš Jiří Koskuba
