V krásných kulisách ale žijí lidé a cizinci se právem diví: „Proč jsou obyvatelé tak nádherného města jako je Praha, věčně zachmuření, naštvaní a udýchání? Jak je to možné, že lidé v tak krásné zemi ztratili hrdost a radost, kde se vzala jejich nedůvěra vůči všemu cizímu, strach z okolního světa, nenávist k Moskvě, Berlínu i Bruselu? Kdo zaklel dříve rozšafné, ironické a šibalské Čechy v nešťastníky zkroušeně nadávající na všechny kolem?

Prokletí malého národa nezpůsobila krutá Srdcová královna, halucinogenní houby ani mluvící bílý králík. Je důsledkem malověrnosti, smíchané v jedovatou směs s leností a konzumerismu, převlečeného za svobodu v liberálně-demokratickém hávu. Přesto si jeho absurdita v ničem nezadá s tou, která tak ohromila Alenku v krajině za zrcadlem.
Dobře je to vidět v rozpolceném vnímání událostí, které nyní otřásají Ukrajinou. Česká média v jednotném šiku disciplinovaně drží politickou linii NATO a popisují demonstrace v Kyjevě jako hrdinný boj ukrajinského národa za svobodu a nezávislost. A většina Čechů jim věří, zvlášť po stržení Leninovy sochy na Majdanu. O tom, že ji nestrhli svobodomyslní studenti, ale neonacisté s banderovskými vlajkami, se cudně mlčí. Nejhorším zlem je přece komunismus, který přišel z nenáviděného Ruska a jeho symbolem je Lenin. Proto Češi Ukrajincům tleskají a vítají je v našem demokratickém světě, v pohádkové svobodné Evropě.
Jenomže ouha! Jak jde pohádka o sametové kyjevské revoluci dohromady s českou nadřazeností vůči Ukrajincům, kteří u nás pracují? Vždyť po vstupu Ukrajiny do EU se sem nahrnou a seberou nám práci? Jak nás ta zlá Evropa a socialistický Brusel utlačují a jak nám ubližují!